20. červenec 1989: "Meruňkáři" rejžují na Pražácích
Meruněk bylo před dvaceti lety moře. Dokonce ani pamětníci takovou úrodu nepamatovali. Přesto jich v Praze bylo málo, a když už byly, tak hodně drahé.
„Na Slovensku a na Moravě jsou meruňky za šest korun, a dokonce i za dvě, ale v Praze pořád za 14 Kčs? Jak je to možné?“ otiskl před dvaceti lety stesky čtenářů Večerník Praha (VP). Odpověď státního podniku Zelenina Praha byla nečekaná: „Ceny v Praze snižovat nebudeme, meruněk je málo.“
Pěstitelé si totiž raději rozbalili stánek třeba někde u dálnice a vydělali si tak daleko víc, než kdyby svou úrodu odprodávali státnímu podniku. A ten si zoufal. „Denně urgujeme ve všech krajích Moravy i Slovenska meruňky, kupujeme jakékoli množství, vykupujeme od soukromníků. Včera jsme všem podnikům v republice, které nám meruňky snad mohou dodat, poslali navíc doslova prosebné dálnopisy. Odpovědi jsou vesměs takové, že meruňky nejsou schopny přepravy...,“ vylíčil problém ředitel podniku Zelenina Praha.
Meruňkové knedlíky tak Pražanům před dvaceti lety kvůli neschopnosti socialistického systému asi trochu zhořkly.
ZÍTRA ČTĚTE: Otevírá se první soukromý hotel
byl v tehdejším Československu jednou z mála ekonomických mafií, které zde parazitovaly. Princip jejich fungování byl poměrně složitý, ale spočíval ve zcela něčem jiném než jak si většina lidí myslí. Prodavači do této sítě zapojení nešidili na váze ani nešidili na záměně jakosti a podobně. To dělali jen nějací začátečníci - diletanti. Pro názornost uvádím jen čítankový příklad : JZD vypěstovalo 50 tun papriky. Do nákupního střediska oficielně odprodalo 40 tun. 10 tun za zlomkovou cenu dostalo zaplaceno (bez papíru v hotovosti) "z ručky do ručky"... Na konci tohoto řetězu pak přivezl šofér do obchodu papriku a řekl : "Vezu vám papriku, třicet bedýnek na papír a deset v hotovosti." Vedoucí Zeleniny papriku šoférovi proplatil opět za zlomkovou cenu těch deseti bedýnek paprik, které pak prodal a zisk z nich mu šel již celý do vlastní kapsy.. Zisky zelinářů byly tímto zajištěny tak vysoké, že své platy nechávali na ředitelství jako diškrece... Občas sice na ně byly vysílány kontrolní orgány, ale ty již byli s nimi předem domluveni (podplaceni), takže vždy, jen aby se neřeklo, našli nějaký formální problém, zelinář zaplatil pár stovek pokuty a život šel dál. Dnes tento systém samozřejmě není možný, ale dnes zde máme již mnoho a mnoho jiných mafií, a to takových, kterým ta výše uvedená nesahá ani po kotníky.