17. červenec 1989: Jakeš: Legendární projev z Hrádku

Projev pronesený v kulturním domě v Červeném Hrádku na Plzeňsku nebyl veřejný, někdo ho si patrně ilegálně přehrál ze záznamu. Kazeta se pak dostala až do Rádia Svobodná Evropa, které jej odvysílalo. Jakešův »vybroušený« jazykový přednes a slovní »perly« tak vstoupily do dějin...

„Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem k jedné pani, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím, měli jich asi 10 tisíc těch brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá. Říká děti pomáhaj, všichni pomáháme a tak dál. Já říkám na to, no tak mi taky jako se snažíme pěstovat taky, my má... my pěstujeme koně. Ona se tak zarazila a dívá se na mě, koně? Jak to, proč koně? Já říkám železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto,“ zněla jedna z nezapomenutelných myšlenek generálního tajemníka.

Jakešův monolog zabrousil i do showbyznysu. „No tak řekněme paní Zagorová. Je to milá holka, všechno, no ale ona už 3 roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milion, 2 miliony berou, Jandové a jiní! Každý rok. Ti náhodou neprotestovali, ale mnozí z těch, kteří se takhle dobře mají, protestovali. A když se s nima mluví nakonec, tak se neví ani, proč to podepsali a co vlastně podepsali, co vlastně podepsali,“ ohromil generální tajemník »tajnými informacemi« přítomné komunisty. „Proto je tak důležitý, ta podpora ze spodu, aby my jsme mohli říct. Né my si to přejem, to je ten lid, to žádá taky, my s tím souhlasíme s tím lidem, my plníme jeho vůli a ne prostě, aby my jsme tam byli sami, jak kůl v plotě,“ chrlil dál Jakeš zpoza řečnického pultu. Historikové dodnes nevědí, kdo má zásluhu na tom, že se projev dostal na veřejnost. Přesně za čtyři měsíce, 17. listopadu 1989, už ale Jakeš zůstal sám, jak kůl v plotě...

Co Jakeš ještě řekl:
* No Dubček no, řeknou prostě, Dubček a jak ho zlikvidovaly tanky. Jaký tanky zlikvidovaly Dubčeka? Osm měsíců byl u moci, po vstupu vojsk, a protože se ukázalo, že není schopen uklidnit tu společnost, najít východiska, no tak ho ta strana sesadila, jako neschopnýho člověka. Demokraticky ho sesadila.
* Pokud jde o Havla, my si myslíme spíš, že je třeba víc mlčet v té otázce, poněvadž Havla oni si vybrali, Havla jako toho praporečníka. Čím víc my ho budeme mlít a čím víc my ho budeme pronásledovat, tak tím větším hrdinou on bude.
* Tu sme to v minulosti trochu přešvihli, abych to tak řekl, s tou socializací. Tedy ty živnosti menší, kde pracují sami, kde nikoho nevykořisťuje, ty potřebujem.
* Jeden si postaví domek, druhý si koupí první auto a potom teprve domek, třetí pojede na zájezd někam, čtvrtý to dá, já nevím do toho, pátý do toho. To už my těžko určíme, to už je svoboda toho člověka, i když se budeme snažit to nějak ovlivňovat, cenama a jinými formami.
* To je, a k tomu je třeba bych řekl, ehm, organizovat práci na vysoké úrovni, k tomu slouží ta přestavba, k tomu slouží ta demokratizace a né k tomu, aby svrhla socialismus.
* Prostě nesmíme dělat nic, co by to naše společenství dál oslabilo, co by vytvořilo podmínky, aby nás, jak se říká rozbratřili, ty síly Západu, aby nás rozdělily.

Zítra čtěte: Za dobrotami do Esa