16. červen 1989: V botách se nechodí!

Sehnat před dvaceti lety pěkné boty obnášelo strávit mnoho hodin blouděním po obuvnictvích a nakonec byl člověk rád, že vůbec »něco na nohy« ve svém čísle sehnal. Koukat na krásu už byl naprostý přepych.
Přispět k lepšímu zásobování obyvatelstva se proto rozhodli pracující státního podniku Obuvnický průmysl – Svit Gottwaldov. „Oproti letošnímu plánu chtějí dodat navíc 250 tisíc párů obuvi a 300 tisíc párů punčochového zboží. Obuvníci připraví především dětské textilní obutí pro školní sezonu, vzory pro volný čas a do domácnosti, lyžařské boty a jiné typy,“ slibovala přesně před dvaceti lety ČTK.
Jenže ani po zakoupení obuvi nebylo zdaleka vyhráno. Nastalo několik týdnů napětí, zda boty vydrží alespoň jednu sezonu... „Koupila jsem své desetileté dcerce zimní luxusní kozačky za »pouhých« 270 korun. Po necelých dvou měsících nošení boty zcela ztratily svůj tvar, výztuž v patě se zbortila do jakési harmoniky, která dítě tlačila. Chtěla jsem boty reklamovat, ale bez úspěchu,“ psala rozhořčeně před dvaceti lety do Večerní Prahy (VP) L. Novotná z Prahy 5.
A jaká byla odpověď obuvnického závodu? Dítě neobouvalo boty lžící a dokonce v nich často chodilo!
Značná část lidí u nás je sebevrahů nohou. Protože jsou to třeba důchodci nebo lidé sociálně slabší. A těch není u nás málo. Ne každý si může koupit jako Vy značkové boty, které i v přepočtu kupní síly tehdy a nyní stojí více než 200.- Kč ... A jen tak mimochodem : troufáte si odhadnout kolik českých výrobců všehomožného tito pašeráci zboží tady zlikvidovali ? Včetně bot ?