5. červen 1989: Chci se vysmát nadřízené!
O tom, kdo dostane místo šéfa před listopadem 1989, rozhodovalo vlastnictví komunistické legitimace, tzv. rudé knížky. Nebylo proto nic zvláštního, když místo odborníka byl vedoucí jen figurka pro smích.
Takovou šéfovou měla asi i K. B. z Prahy, která se přesně před dvaceti lety zcela bezradná obrátila na noviny Večerní Praha (VP) s prosbou o radu. „Je to normální, když se mi chce smát se do očí své nadřízené? A mám to někdy udělat?“ ptala se čtenářka.
Na to snad ani nešlo odpovědět jinak, než aby si to paní rozhodně rozmyslela. „Když už se chcete své nadřízené smát za každou cenu, smějte se jí za jejími zády,“ zněla odpověď. A noviny měly ještě jednu radu: „Pokud by se tento "fígl" nepovedl, vysvětlete, že se nesmějete jí, ale že jste si zrovna vzpomněla na bezva anekdotu, kterou jste četla ve Večerní Praze.“
Z pohledu dnešní doby Blesk radí: Nadřízenému se do očí rozhodně nesmějte, je krize. A když se hodláte stát šéfem, podbízet se s legitimací KSČ už naštěstí nemusíte. Tak si toho važte!
Multizloději vznikli až po roce 1989. Před tímto rokem zde sice byla kasta veksláků, zelinářů, řezníků, melouchářů a pod. , ale žádný komunista nemohl rozkrást továrnu či nemocnici jak se děje nyní .... Za Marie Terezie by to nikomu strach z trestu a z Boha nedovolil ....