23. duben 1989: Stop šedivým sídlištím
Panelák, panelák, panelák, jeden jako druhý. So-cialistické »králíkárny« byly od sebe k nerozznání a pohled na to moře šedi byl téměř depresivní. Dokonce tak, že si to dovolil kritizovat i tehdejší tisk.
„Velmi často vyslovujeme lítost nad tím, že se z nové výstavby vytrácí duch města. Většina obytných domů v pražských sídlištích není totiž atraktivní,“ psala agentura ČTK. Kromě nudné barvy nebylo nejlepším řešením ani soustřeďování služeb do samostatných objektů.
„Nová výstavba v západní části pražského Žižkova nese však pečeť jisté originality. Přímo v parteru domů v Roháčově ulici najdeme vše, co člověk potřebuje. Potraviny, lahůdky, občerstvení, prodej knih, gramodesek, drogerie a další,“ vychvalovala agentura.
S oživováním nudných šedých sídlišť se začalo až po revoluci, kdy snad v každé kočárkárně vznikly večerky, půjčovny videokazet, second handy... A s barvou fasád se to zas pro změnu začalo přehánět. Některé domy se tak vybarvily, že až oči přecházely.
Absolutní prim ale hrálo tzv. podnikatelské baroko. Nákladné vily, které začaly růst na okrajích měst, v přehnaně růžových, žlutých, modrých a zelených pastelových barvičkách. Inu, nic se nemá přehánět.
ZÍTRA ČTĚTE: Jak jsem nedostala medaili
první kategorie a s nízkou činží postaveny státem pro miliony lidí... Kapitalismus se jim chvíli pohrdlivě posmíval (aniž dokázal něco lepšího pro lidi udělat), pak je všechny natřel barvičkami a prodal je lidem ! Kam všechny tyto peníze šly, k jakým Krejčířům, Koženým či Pitrům již nikdo nezjistí... Dnes jsou lidé nuceni se doživotně zadlužovat aby získali byt a klepat se strachem, kdy přijdou o zaměstnání a zazvoní u nich exekutor... Ale je pravda, že za socialismu bylo málo banánů, wc papírů a nepracovat bylo trestné ...