
„Lajky” volby nevyhrají. Sociální sítě jdou Bělobrádkovi, Sobotka je škrobený, říká Šlerka
Sociální sítě jsou pro politiky důležité, ale jen ony volby nevyhrávají, jak se mylně domnívají mnozí politici. V rozhovoru pro Blesk.cz jejich mechanismus vysvětlil Josef Šlerka, přední český odborník na analýzu dat ze sociálních sítí a pedagog nových médií na Karlově univerzitě. Zhodnotil také zručnost českých politiků v této nové disciplíně.
Jste odborníkem na analýzu dat ze sociálních sítí. Jak sociální sítě změnily politiku?
Sociální sítě mění politiku specificky podle prostředí, v kterém se pohybujete. Máme tendenci mluvit o tom, jak změnily politiku, ale na druhou stranu třeba v českém prostředí jsou sociální sítě dominantní pro skupinu do 45 let, pak už ten podíl hrozně klesá – podobně ve Francii nebo Německu. To znamená, že míra změny politiky prostřednictvím sociálních sítí záleží země od země.
Silnou zásluhu ale mají na tom, že umožňují politikům přímo nastavovat agendu ve společnosti. Podívejte se třeba, jakým způsobem funguje Tomio Okamura nebo Donald Trump, kdy vlastně oslabili média v masovém dopadu a umožnili politikům přímo v reálném čase vstupovat do diskuse. Tam se ukazuje, že to funguje.
Mohou sociální sítě někomu vyhrát volby?
Že někdo vyhrál volby kvůli sociálním sítím, to se nikdy neděje. Ale v mnoha volbách už pomohly využít ten poslední „docvak“. Za situace, kdy jsou síly poměrně vyrovnané, mohou přelít chybějící procenta. To znamená ano, mohou je pomoci vyhrát v tom smyslu, že bez nich byste o ty tři procenta neměl víc. Ale taková ta naivní představa mnoha marketérů, že nalijeme všechny prachy na social a vyhrajeme volby, to je kravina, takhle to nefunguje. Nicméně když tam nebudete, tak pravděpodobně o pár procent přijdete.
Čili takový jazýček na vahách.
Mohou sehrát - a zdá se, že sehrávají - roli aktivizační. Jsou schopné – a dnes už je na to řada výzkumů – že pokud se zapojíte na sociálních sítích třeba takovým tím pitomým kliknutím, že někam jdete, tak se zvyšuje šance, že když jste potom znovu osloven v offline světě, tak se přidáte.
Jsou na to třeba donátorské výzkumy, které říkají, že když zakliknete, že se zúčastníte, a pak jste osloven, abyste dal peníze, tak se dvojnásobně zvyšuje šance, že je dáte. Funguje tam mechanismus příslibu a tohle funguje i v politice. Nepodceňoval bych sociální sítě, jenom je zapotřebí je chápat v nějakém širším kontextu.
VIDEO: Josef Šlerka o stavu českých médií a roli Andreje Babiše
Jak dobře to se sociálními sítěmi umí čeští politici?
Učí se to. Někdo je přirozený talent, někdo ne, někdo je v tom hrozně škrobený a je vidět, že PR agentury se snaží, seč mohou, ale moc jim to nejde. Ukázkou je kupříkladu velmi nevyrovnaná komunikace premiéra téhle země, kdy se střídá zmínka o Game of Thrones se sterilními tweety o Evropské komisi. To se ale učíme, byl bych v tom shovívavý. V Čechách máme ve zvyku neodpouštět neúspěch, ale jak se chcete nové věci naučit napoprvé na dobře.
Faktem je, že už dneska jsou některé věci na hranici mistrovství. Teď nemám ani tak na mysli známé a úspěšné projekty, jako jsou projekty Andreje Babiše a jeho týmu, ale podívejme se na to, jakým způsobem je schopen komunikovat třeba Jiří Ovčáček nebo jednotliví ministři. Dobrým příkladem je třeba účet Pavla Bělobrádka.
Nebo Miroslav Kalousek?
Ano, Kalousek. Obecně platí, že když je ta postava výrazná a umí mít výraznou komunikaci, tak mu sociální sítě sedí mnohem víc. To je možná ta klíčová věc. Když nemáte jednoznačnou identitu, tak vám ty sociální sítě nebudou sedět. Nemusíte být ranař, jako je Kalousek, ale musíte mít silnou identitu.
Platí to i naopak? Že si vybuduji identitu právě prostřednictvím sociálních sítí?
Můžete, ale musí být do nějaké míry vaše, nemůžete si ji nechat vybudovat.