Ryszard Siwiec hořel za svobodu Československa! Svůj protest měl do detailů promyšlený. Polil se ředidlem a zapálil se před očima sta tisíc lidí i komunistických funkcionářů při jedné z nejmasovějších akcí – na dožínkové slavnosti ve Varšavě.

Svůj dramatický čin vysvětlil v závěti. Nesmířil se s účastí polských vojáků na operaci Dunaj v Československu. Považoval to za absolutní negaci vznešených polských tradic boje za svobodu a nezávislost. Než se zapálil, stihl ještě rozhodit mezi lidi na stadiónu letáky s protestním apelem v naději, že otřese svědomím vlastního národa i veřejným míněním ve světě.

Lidé vzpamatujte se, křičel hořící Siwiec

„Poslouchejte můj křik. Křik šedivého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miluje nade vše, dokonce víc než svůj život. Lidé, vzpamatujte se! Ještě není pozdě!“.

Jenomže sebeobětování a hrdinství Siwiece se podařilo zcela ututlat. Svědci též mlčeli, stotisícový dav byl přesvědčen, že jde o šílence. Až několik měsíců po jeho smrti odvysílala Svobodná Evropa krátkou zprávu o jeho činu...

30 let to státní bezpečnost tutlala

Státní bezpečnost dvacet let zadržovala dopis, který Siwiec napsal:

,,Drahá, neplač. Škoda slz, budeš je potřebovat. Jsem přesvědčen, že pro tuto chvíli jsem žil 60 let. Promiň, nemohu jinak. Proto, aby nezahynula pravda, lidskost, umřu. Ale to je menší zlo než smrt miliónů. Mně už nikdo a nic nepomůže. Je mi dobře, cítím vnitřní klid jako ještě nikdy v životě.“

Pravda vyšla najevo až po 30 letech. Polský režisér Maciej Drygas natočil o Siwiecovi film Poslouchejte můj křik, který dostal Felixe v kategorii dokumentárních filmů na festivalu v Berlíně. Rozhovor s dokumentaristou Drygasem chystá čtvrteční Reflex.