Karel Brückner, odcházející kouč fotbalové reprezentace, se na poslední tiskové konferenci po vypadnutí z EURO 2008 pustil v Seefeldu do novinářů.
„Co to plácáte,“ reagoval na dotaz, zda neměl v konci rozhodujícího souboje s Tureckem posílit ofenzivu. Zda by tak neotupil obří tlak soka, jenž se hnal za výhrou a postupem do čtvrtfinále. „Odmítám takové dotazy a odpovědi. To je nesmyslná otázka,“ rozohnil se kouč. „Vaše odbornost není na takovou diskuzi. Musíte o tom něco vědět – a ne jen tady něco plácat.“
Byl to nesmyslný výlev poraženého muže, který neudržel nervy. Do chvíle, kdy se žurnalisté ptali na důchod, pocity, či vzpomínky, byl jako mílius. Ale v momentě, kdy se objevila ostřejší otázka, byl oheň na střeše. Co Brücknera rozladilo? Pobídka, aby mluvil o střídání či kondici hráčů. „Já kondičně mužstvo nepřipravuju,“ bránil se. „Atleti se chystají na šampionáty dva roky. Je to šíleně dlouhý proces.“
Jenže čeští fotbalisté nestačili fyzicky, rychlostně, zazněla námitka. „Já vím o rychlosti všechno. Rychlost je dána, ta nejde zlepšit. To jsou všechno bláboly,“ kroutil nesouhlasně hlavou. V tu chvíli však blábolil spíše on…
K moři určitě nepojedu
Je konec. Opona se zatahuje. Éra Karla Brücknera (68) se uzavírá, kouč odchází od fotbalové reprezentace. Po těžké prohře s Tureckem.
Na co jste v pondělí ráno pomyslel? Na zápas?
"Že nestihnu snídani. Vstal jsem totiž dost pozdě. Ne, tenhle zápas budu mít v hlavě pořád.“
Říkal jste, že nejste "pocitovej". Přesto, můžete popsat svoje pocity po vypadnutí?
„Vždycky jsem tvrdil, že musím umět přijmout vítězství, abych uměl prohrát. Nikdy jsem neoslavoval velká vítězství, nikdy jsem nebyl v euforii, proto se vyhýbám nějakým stresům po porážkách. Ale jeden pocit vám řeknu: Když jsem v neděli večer seděl s hráči, tak jsem si uvědomil, že jsem prožil v reprezentaci nádherný roky.“
Jak jste se cítil v poslední čtvrthodině duelu s Tureckem, kdy tým přišel o výhru?
„Blbě.“
Není fotbal krutý?
„Ne, ne. (nesouhlasně kroutí hlavou) Fotbal je nádherný. Bylo by hrozné pořád jenom vyhrávat. Nebo prohrávat.“
Jaký bude život občana Brücknera?
„Vůbec jsem se tím nezabýval. Ale k moři určitě nepojedu. (usmívá se) Musím to vymyslet i s ohledem na věk. Těch pětatřicet let trénování bylo náročných. Teď chci zkusit nesnesitelnou lehkost bytí. Uvidím, co to se mnou udělá…“
Zápas s Turky zrcadlil trenérovu éru
Rozjezd – slušný. Prostřední fáze – vynikající. A totálně zpackaný závěr. Tak se dá charakterizovat nejen průběh nedělního zápasu Česka s Tureckem (2:3), ale i období, během nějž národní tým trénoval Karel Brückner.
Stratég, který vedl reprezentaci od roku 2001, odkoučoval 75 utkání (víc zvládl jen legendární Jozef Vengloš). Zaznamenal v nich 50 výher, 13 proher a 12 remíz.
Má za sebou obrovské úspěchy – porazil Itálii, Francii, Nizozemsko i Německo. Jenže závěr jeho éry nároďáku nevyšel, na mistrovství světa 2006 i teď na evropském šampionátu Češi totálně vyhořeli. Zápas s Turky téměř dokonale zrcadlil celou "Brücknerovu epochu"...
(Ne)končící Košťál jako královna koloběžka
Oblečená, neoblečená. Přišla, nepřišla. Slavná pohádková královna Koloběžka asi inspirovala Vlastimila Košťála, místopředsedu svazu, fakticky však prvního muže českého fotbalu.
Mocný pán se rozhodl, že po neúspěchu na EURO skončí jako manažer reprezentace. V pořádku! Jenže dál už příběh o "hrdinském" kroku trochu skřípe. Košťál bude mít přes demisi zásadní vliv na výběr nového trenéra národního mužstva.
On je totiž tím, kdo navrhne výkonnému výboru svazu, tedy jakési fotbalové vládě, v níž mají navrch jeho přívrženci, to pravé jméno. Dveře pro Petra Radu, veřejností těžko přijímaného, jsou tak otevřené.
