Být tzv. přechodnou pěstounkou se rozhodla před jedenácti lety a začala pomáhat dětem, které by jinak musely trávit první chvíle života v kojeneckém ústavu. „Měli jsme hodně nemocnou dceru a slíbili pánubohu, že když nám ji zachrání, tak to vrátíme,“ popisuje, proč začali s manželem pomáhat. Předtím je musely prověřit úřady. „Trvalo to 20 měsíců, ale tři dny poté, co jsme se dostali na seznam, zazvonil telefon a přivezli jsme si naše první dítě,“ vzpomíná.
Jen na čas
V Česku je asi 700 pěstounů na přechodnou dobu. To znamená, že si prcka vezmou domů a postarají se o něj, když biologičtí rodiče nechtějí, nebo nemohou, byť jen přechodně. „Děti od nás jdou do dlouhodobé pěstounské péče, nebo se vrací do biologické rodiny,“ vysvětluje Lenka a zároveň dodává důvod, proč se nerozhodla pro dlouhodobou péči. „Při té bychom pomohli jednomu, maximálně dvěma dětem. Ale takhle už jsme pomohli osmnácti,“ říká.
Mazlí se
Ač nejde o její biologické děti, nikdy prý neměla problém caparta přijmout. „Jsem hodně kontaktní. Děti pusinkuju a bojím se o ně úplně stejně jako o ty vlastní,“ říká. A nevadí jí ani loučení. „Zažíváme spíš pocit radosti než smutku. Vnímám to tak, že se nám rozrůstá rodina. Vždyť zrovna nedávno se manželovi podařilo zorganizovat setkání se všemi dětmi. Zůstáváme v kontaktu a někdy přijedou i na návštěvu,“ dodává.
Rodiče nevybírám
Nové rodiče Lenka nevybírá. „Není to ani moje kompetence. V okamžiku, kdy mi úřady zavolají, že si pro něj někdo přijede, tak je mám ráda. Když je vidím osobně, beru je takové, jací jsou. Pokud si berou děťátko, jsou prostě rodiče,“ říká.
Raduji se z úspěchů
Všechny děti po předání na dálku sleduje. „Mám radost z každého jejich úspěchu. Když jdou do školy, když mají nějaké sportovní utkání. Teď třeba jedna naše holčička začala chodit na balet,“ líčí pěstounka.
Pouto s mámou
Dítě se od Lenky může vrátit i k biologickým rodičům. „Jednou jsem vracela miminko v sedmi týdnech jeho skutečné mamince. To když si rozmyslela dát ho do osvojení,“ popisuje. I takové předání bylo emotivní. „Když jsem jí ho dala do náruče, viděla jsem to biologické pouto. To miminko to poznalo. Bylo v tom něco nadpozemského,“ vzpomíná.
Rozkvetou před očima
Do péče přijímá i nemocné děti. „Lidí, kteří by byli ochotni si vzít předčasně narozené děti, nebo děti s vývojovou vadou, je málo,“ vysvětluje Lenka a vzpomíná i na jedno zanedbané mrně. „Když se k nám dostalo, bylo hodně zbídačené. Dnes je z něj katalogové dítě,“ říká a dodává: „Mám pocit, že děti láskou a péčí rozkvetou. I proto by se měly dostávat do péče přechodných pěstounů například hned v počátku hospitalizace, nikoli až v okamžiku propuštění, kdy se ví, že biologická máma nemá zájem,“ má jasno.
Slzy dojetí
Každé dítě paní Lenka už od začátku připravuje na předání dál. „Vždycky když se mrňouskovi něco povede. Třeba první krůčky, tak hned říkám, jakou by měla maminka radost, kdyby to viděla,“ popisuje. „Anebo mu říkám, že zrovna dneska mu vybírají novou maminku a oslavíme to spolu,“ směje se. Každému vede deníček, kde zaznamenává vše podstatné. „Aby mělo památku. Samozřejmě přidávám fotky nebo videa,“ vysvětluje.
První setkání s novými rodiči trvá i celý den. „Všichni mají vždycky stejný výraz. To dítě to pozná. Kouká se vždy jinak, než když přijde běžná návštěva. No a maminky brečí dojetím, tatínkové dělají, že nebrečí, ale brečí taky a jsou nadšení. Pak postupně ustupuji a nechávám jim vlastní prostor,“ líčí.
Pomáhá Rozum a Cit
Pěstouni musí mít vždy tzv. spolupracující organizaci. Lenka si vybrala Rozum a Cit, o které Blesk píše v projektu Srdce pro vás. „Zajišťují mi povinné vzdělávání, mohou pomoci i s předáváním, což díky zkušenostem už nepotřebuji. Stoprocentně je ale využívám ohledně kontaktů s biologickou rodinou,“ říká pěstounka.
Vzhledem k tomu, že mívá děti se zdravotní zátěží, potřebuje i finanční podporu nad rámec klasického zajištění pěstounských rodin. „Pomohli nám třeba sehnat peníze na zdravotnický materiál, nebo na dojíždění k lékařům. Je to drahé a nikdo jiný s tím finančně nepomůže,“ říká Lenka.
Pomoci můžete i vy
Aby organizace mohla spolehlivě pomáhat, potřebuje na každý rok 17 milionů korun. Část peněz získá z dotací a grantů, spoléhat se musí ale i na individuální a firemní dárce. Pomoci může každý. Možnosti pomoci najdete na webových stránkách: www.pestouni-rac.cz
Kontakt: Rozum a Cit, z. s.
Adresa: Čestmírova 363/1, 140 00 Praha 4
IČ: 708 281 81
Web: www.pestouni-rac.cz
E-mail: rozumacit@pestouni-rac.cz
Telefon: 730 157 063
Tipy, jak být ještě lepší maminkou Videohub
