Jak dlouho Smíšek funguje?
„První integrační školičku jsme založili v roce 2012 v pražských Vysočanech a přijali deset dětí. Nyní máme po Praze čtyři školky a troje jesličky. K tomu děláme i doprovodné aktivity pro rodiny.“
Proč jsou potřeba takové školky?
„Chodí sem děti, které si nesou trauma třeba z domácího násilí nebo vychází z rodiny, kde byly potíže s drogami či alkoholem, nebo mají jiné potíže. Lze to ukázat na příkladu zneužité holčičky, kterou vyřadili z běžné školky, protože neměli na její potíže čas.“
Jak se k vám děti dostanou?
„Často nám je posílá Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Tehdy jsme se s ním oťukávali, nevěděli jsme, jestli nás bude akceptovat. Musím ale říct, že spolupráce s ním je ve většině případů vynikající. Společně chceme docílit toho nejlepšího pro děti.“
Jak spolupracujete?
„Často nám děti posílá. Také fungujeme jako kontrolní orgán a hlídáme děti z problémových rodin. Úředníci nemusejí chodit do školek, my jim jednou za tři měsíce nebo pokud se něco děje podáme zprávu.“
OSPOD hlídá děti a také je z rodin v krajních případech odebírá. Je to i na základě vašich podnětů?
„Je to smutné, ale stalo se to za ty roky osmkrát. Byli jsme z toho rozklepaní, ale věděli jsme, že je to nutné. Třeba jedna paní sem přivedla dítě a v půl deváté nadýchala skoro tři promile. A nebyl to jediný problém. Naštěstí máme zpětnou vazbu, že to dětem prospělo.“
To sem rodiče vodí děti dobrovolně, když vědí, že je hlídáte?
„Většinou jde o rodiče, kteří chtějí nastartovat svůj život. Kdyby nechtěli spolupracovat, nemělo by to význam. Navíc máme i návazné programy, kde s rodiči spolupracujeme.“
Jaké problémy rodiče mívají?
„Nezvládají výchovu a mají problém se svým životem. Například se dostávají do dluhových pastí. Někdy nemají ani kde bydlet, žijí na ubytovnách, nemají práci...“
Co jim nabízíte?
„Především školku. Oni tak mohou do práce a řešit potíže. Školné je symbolické, nebo ho ani nemusí platit. Na druhou stranu musí dodržovat docházku, mají individuální plán a musí pracovat na tom, aby se někam posunuli – řešili dluhy, bydlení, práci. Také nabízíme sobotní akce, kde se učí pracovat s dítětem.“
Tušíte, proč se rodiče do takových patálií dostávají?
„Často sami vyrůstají v dětských domovech nebo v prostředí, kde se jim rodiče nevěnovali. To je předpoklad k tomu, aby se dostali do potíží.“
Když chodí v sobotu s dětmi, co společně děláte?
„Je s nimi sociální pracovník nebo speciální pedagog. Jezdí se na výlety, chodí do dílniček. Často přitom narazíme na problémy, které se dají společně řešit.“
Jakou máte kapacitu?
„Nyní je ve čtyřech školkách 49 dětí. V průběhu roku se to ale mění. Některé utíkají před OSPOD nebo odchází do základních škol.“
Do klasických základních škol?
„Ano, a máme z toho radost. Často by rovnou skončily ve speciálních školách, kdyby nepřišly předtím k nám.“
Dá se sem přijít i během školního roku?
„Ano, pokud je volno. Kapacita se během roku mění. Rodiče se stěhují, hodně bývají na ubytovnách nebo v azylových domech. Někdy musíme dítě přesunout jinam, to když žije s matkou a problémový otec je nahání. Někdy nám tu tito tatínkové čekají před školkou.“
To se skutečně stává?
„Ano. Maminky jsou už naučené, že se společně semknou a ta dotyčná uteče zpátky do školky. Pak se volá policie. Já už musela mít i paralyzér.“
To zní děsivě…
„Taky jsem se toho bála… Ale měli jsme tu tatínka, který byl agresivní. Problém byl ale i s maminkou, kde se objevila prostituce, a to se dělo i před dítětem. To nakonec skončilo v dětském domově. Ale problémových otců bylo daleko více…“
Povídejte…
„Měli jsme tu holčičku, která mohla jíst jen suchý chleba, zatímco šunku mohl v rodině jen tatínek. Když poprvé dostala svačinu, chleba se šunkou, tak plakala, že to nemůže jíst, že by umřela. Museli jsme jí namluvit, že to je speciální šunka pro maminky a malé holčičky. Když maminka viděla, že to dcera snědla, tak se rozbrečela. Ona měla strach z chlapů. Když jakýkoliv chlap přišel, ona zalezla pod stůl. To, co mají některé děti za sebou, je hrozné. Měli jsme tu i zneužitého chlapečka. Taky skončil v dětském domově.“
Jaký máte status?
„Jsme registrováni jako takzvané dětské skupiny. Vzdělávací program je tu ale stejný jako v normální školce.“
Kolik u vás pracuje lidí?
„Sedmnáct. Máme tu kombinaci pedagogicky vzdělaných lidí a sociálně vzdělaných lidí. S dětmi by spíše měli pracovat speciální pedagogové. Takové si ale nemůžeme finančně dovolit.“
V jakém stavu jsou děti, které k vám přijdou?
„Jsou to většinou normální a chytré děti, jejichž rodiče mají nějaký problém. Ony si prostě chtějí hrát a také umí respektovat jeden druhého. Záleží, co je naučíme. Je ale fakt, že bychom k nim potřebovali psychologa, na kterého nemáme moc peněz. Navíc dobrých psychologů pro tak malé děti je málo.“
Máte sponzory?
„Bez těch bychom nefungovali. Peníze získáváme i z projektu Dětské skupiny přes ministerstvo práce a sociálních věcí od EU. Potřebujeme naplnit rozpočet sedm milionů.“
Je nějaká státní alternativa k tomu, co děláte?
„Stát se o tyto děti moc nestará. Stará se, až když je průšvih a děti jdou do dětského domova. Přitom problémy je nutné podchytit už v mateřské škole. Když do ní jde dítě až v pěti letech, těžko pak vše dohání.“
Sama s dětmi skončila v azyláku, pak založila Smíšek
Smíšek založila ředitelka Vladislava Táčnerová společně s kamarádkou Janou Karáskovou. Prý díky vlastní zkušenosti. „S dvěma dětmi jsem skončila v azyláku. Tam jsem potkala holky, které zažily domácí násilí, a to byla velká zkušenost,“ říká Táčnerová, která si dodělala sociální školu a začala pracovat v neziskovém sektoru. „Pak jsme s kolegyní založily Smíšek a dělaly volnočasové aktivity pro děti nebo různé pobyty. Neměly jsme ale moc peněz, ale i tak jsme si pronajaly prostory a tři roky bojovaly,“ vypráví ředitelka s tím, že chod organizace s kamarádkou nejprve dotovaly. Po dvou letech se zdálo, že Smíšek skončí. „Na ministerstvu nám řekli, že naše práce je zbytečná, že děti z toho vyrostou. Tak jsme si řekly, že takhle ne! Zázrakem se nám podařil projekt u nadace Velux a rozjely jsme školky,“ říká Táčnerová.
Video: Video ze zadržení zvrhlého ukrajinského páru, který zneužíval vlastní dceru na výrobu dětské pornografie
EMBED_OFF
