Romana měla s manželem první dceru příliš brzo. Otěhotněla v šestnácti letech. „Tehdy jsme s manželem museli všechny v okolí přesvědčit, že se dokážeme postarat,“ vypráví. Za další čtyři roky se jim narodila i druhá. Oba se museli hodně otáčet, aby rodinu uživili. Dá se říct, že zaměstnání bylo na prvním místě. „Jenže holky dospěly a já měla pocit, že jsem si to neužila. A taky jsem si myslela, že bych se mohla starat o někoho dalšího,“ vysvětluje Romana, proč se začala zajímat o pěstounství.
Pochopení u blízkých nenašla. „Na oslavě svátku jsem to všem řekla, mělo to šílenou zápornou reakci a oslava tím skončila,“ vzpomíná. Vnitřně ale byla stejně přesvědčená, že do toho půjde. „Postupně jsem se všemi mluvila a přesvědčovala je, že jde o dobrou věc, která se dá zvládnout,“ usmívá se pěstounka, která se zajímá o psychologii a studuje vyšší odbornou školu sociální práce.
Do její rodiny se tak loni v únoru dostala Anetka (5) a Evička (4).Jde o sestřičky, které byly odebrány matce a na osm měsíců skončily v dětském domově. Začátky s děvčátky byly velmi těžké, ale dnes už je vše mnohem lepší.
„Asi o tisíc procent. Holky byly děti ulice a byly zanedbané po všech stránkách. Teď jsou z nich děti jako všechny ostatní. Máme z holek velkou radost, jaké jsou šikovné a všechno dohnaly,“ říká Romana. Navíc je mnohem spokojenější. „Rodinu to stmelilo. Manžel má pocit, že má doma normální a už ne příliš ambiciózní ženu. Takovou tu maminu. On je spokojený a já mám více času nejen na holky, ale i na vlastní dcery a budu pro jejich děti moci dobře fungovat i jako babička,“ říká pěstounka.
Děti znají biologickou rodinu
Do rodiny Romany se dostaly dvě sestry, které jsou v kontaktu s biologickou rodinou. „Jde ale hlavně o jejich babičku. Musím říct, že ona má holky moc ráda, jezdí k ní pravidelně na návštěvy, je to opravdová milující babička, která se stala součástí naší rodiny,“ říká Romana. Děti vídají občas i skutečnou matku. „Je to dobře do budoucna. Uvidí realitu a nebudou mít svoji vysněnou maminku, která je hodná a nic jim nezakazuje, jako by to bylo třeba u adoptovaných dětí,“ myslí si pěstounka.
Kolik bere na dítě?
Kolik rodina na pěstounství dostane? Oproti platu v práci nic moc. Jde o šest tisíc za jedno dítě plus 4,5 tisíce příspěvek na jídlo a ošacení. Někomu by se to mohlo zdát dost, ale není to jen tak. „Když se vybírají pěstouni, kouká se i na to, jak je celá rodina finančně zabezpečená. Nemůže se to dělat pro peníze,“ tvrdí Romana. Rodinu podle ní finančně zabezpečuje především dobře vydělávající manžel.
Neunesla by odchod
Když se začala paní Romana zajímat o pěstounství, představovala si původně pomoc v nějaké organizaci. Pak přemýšlela o profesionálním pěstounství, kdy by měla děti jen na přechodnou dobu. „Dcery na začátku nesouhlasily, aby u nás byl někdo nastálo,“ vysvětlila Romana. Nakonec je ale dlouhodobou pěstounkou. „Neunesla bych odchod dětí, kdybych si zvykla,“ dodala.
Vše o Srdci pro vás naleznete: ZDE!
