Jak dlouho vaše společnost funguje?
„Pátým rokem. Jde o službu, která je daná zákonem a tedy pro pěstouny povinná.“
Jaká je její hlavní náplň?
„Chodíme do rodin a tam si povídáme o tom, jak se jim daří a zda zrovna řeší nějaké problémy. Případně společně plánujeme, jak je zvládnout.
Říkáte, že služba je daná zákonem. Co máte ještě na starost?
„Zákon, z kterého vyplývá tato povinnost, nám zároveň předepisuje i několik dalších úkolů. Jedním z nich je povinnost pěstounů se vzdělávat.“
Jakým způsobem se vzdělávají?
„Jsou různé formy. Pořádáme víkendové vzdělávací pobyty, odpolední kluby, nebo jednodenní akce. Také jim nabízíme knihy či se koukají na filmy.“
Jak dlouho vůbec trvá, než se rodiče stanou pěstouny?
„Je to dlouhodobý proces a má to svůj důvod. Trvá to 9 měsíců až třeba i jeden rok. Odpovídá to vlastně délce těhotenství, protože tak jako se normálně maminky připravují na to, že se jim narodí dítě, tak stejně tak se pěstouni potřebují připravit na to, že přijmou dítě, které je cizí a může mít velmi komplikovanou minulost. S tím se mohou spojovat jeho specifické projevy v emoční oblasti a v chování. Takové potíže je potřeba řešit poučeně a pěstouni k tomu v rámci přípravy získávají znalosti a dovednosti.“
Jde pokaždé o úplně cizí dítě?
„To právě ne. Musím říci, že máme také hodně příbuzenských pěstounů. Například, když se o dítě stará místo matky babička s dědou.“
Jak taková třeba i roční příprava vypadá?
„Je to nezbytná součást. Přípravu dělají odborníci a zprostředkovává ji krajský úřad. Obsahuje teoretický základ i získávání praktických dovedností. Například budoucí pěstouni si zkouší na různých technikách zažít, jaké to je, když má dítě ve své historii zážitek ztráty nebo odloučení od své rodiny. Zájemci o pěstounství také mají možnost podívat se do dětského centra nebo dětského domova. To bývá cenná zkušenost.“
Jak dále se například prověřuje, zda jsou schopni vychovávat dítě?
„Prochází i psychologickým posouzením. Takže psycholog krajského úřadu zjišťuje řadu věcí, aby tím sítem prošli lidé, kteří jsou opravdu připraveni přijmout dítě.“
Dá se nějak vyjádřit, kolik lidí třeba neprojde?
„Přesná čísla nemáme. Ale dá se to poznat už na začátku. Zájemci jdou na sociální úřad a ten pak u nich doma podrobně zjišťuje, jak vlastně budoucí pěstouni žijí.“
Co se třeba zjišťuje?
„Především do jakého prostředí by dítě šlo. Zjišťuje se bytová a finanční stabilita rodiny. Důležité je znát, jaká je jejich motivace pro takové rozhodnutí a jestli jsou jejich očekávání reálná. Zajímají se o i to, co si o tom myslí jejich vlastní děti. Zjišťuje se také jejich představa o tom, pro jaké dítě by se chtěli stát náhradními rodiči.“
Jak je pak následná příprava časově náročná?
„Pro dlouhodobé pěstouny je to 48 hodin a pro pěstouny na přechodnou dobu 72 hodin.“
V čem je mezi nimi zásadní rozdíl?
„Přechodní přijímají dítě na dobu maximálně roku, než se situace biologické rodiny zlepší natolik, aby se mohlo vrátit. Pokud se vrátit nemůže, například rodiče se ho po narození zřeknou, hledá se pro ně jiné trvalé řešení v podobě náhradní rodinné péče. A jedna z forem je právě dlouhodobá pěstounská péče. Jiná forma u nás známá, je adopce. Smyslem přechodného pěstounství je, aby se děti v případě selhání původní rodiny dostávaly do rodinného prostředí a nemusely být umisťovány do ústavních zařízení. Přechodné pěstounství je poměrně nová záležitost, v ČR se začalo více rozvíjet a podporovat od roku 2013.“
Co je obecně prospěšná společnost Latus?
Obecně prospěšná společnost Latus pro rodinu se zabývá pěstounstvím a šíří osvětu. Kromě toho, že od roku 2013 uzavřela 102 Dohod o výkonu pěstounské péče, pořádá i setkání pro veřejnost. Ta jsou zaměřená na seznámení se základními informacemi pro zájemce o náhradní rodinnou péči. Zve si na ně i stávající pěstouny.
„Ti pak sdílejí své skutečné příběhy, aby lidé věděli, o čem taková péče je. Chceme totiž, aby vznikalo co nejméně mýtů a přibývalo co nejvíce reálných příběhů,“ řekla Blesku ředitelka společnosti Jana Kocourková.
Více informací o obecně prospěšné organizaci Latus naleznete ZDE.
Jak dlouho vaše společnost funguje?
„Už pátým rokem. Jde o službu, která je daná zákonem a tedy pro pěstouny povinná.“
Jaká je její hlavní náplň?
„Hlavní část práce je, že chodíme do rodin a tam si povídáme o tom, jak se jim daří, jak se daří dětem a jestli zrovna řeší nějaké potíže. Případně pak společně plánujeme, jak problémy zvládnout.“
Říkáte, že služba je daná zákonem. Co máte ještě na starost?
„Zákon, z kterého vyplývá tato povinnost, nám zároveň předepisuje i několik dalších oblastí. Jednou z nich je povinnost pěstounů se vzdělávat, takže hledáme společně témata, která jsou pro ně v daný moment užitečná.“
Jakým způsobem se vzdělávají?
„Jsou různé formy. Pořádáme víkendové vzdělávací pobyty, odpolední vzdělávací kluby, nebo jednodenní vzdělávací akce. Také jim nabízíme knihy, koukají se na filmy a pak se bavíme o tom, v čem je to inspirovalo, případně co jim to vlastně přineslo.“
Jak dále se třeba zkouší, jestli jsou schopni vychovávat dítě?
„Kvůli tomu prochází i psychologickým posouzením. Takže psycholog krajského úřadu zjišťuje řadu věcí, aby tím sítem prošli lidé, kteří jsou opravdu připraveni přijmout dítě.“
Dá se nějak vyjádřit, kolik lidí třeba neprojde?
„Přesná čísla nemáme. Ale dá se to hodně poznat už na začátku. První kroky zájemců vedou na sociální úřad podle místa trvalého bydliště a ti si pak u nich doma domluví schůzku, kde podrobně zjišťují, jak vlastně budoucí pěstouni žijí.“
Co se třeba zjišťuje?
„Především do jakého prostředí by dítě šlo. Zjišťuje se bytová a finanční stabilita rodiny. Důležité je zjišťovat, jaká je jejich motivace pro takové rozhodnutí a jestli jsou jejich očekávání reálná. Zajímají se o i to, co si o tom myslí jejich vlastní děti. Zjišťuje se také jejich představa o tom, pro jaké dítě by se chtěli stát náhradními rodiči. Na krajský úřad pak přijde zpráva, jestli sociální úřad doporučuje nebo nedoporučuje rodiče zařadit do samotné přípravy.“
Jak je pak následná příprava časově náročná?
„Délku přípravy stanovuje zákon. Pro dlouhodobé pěstouny je to 48 hodin a pro pěstouny na přechodnou dobu 72 hodin. O přechodných pěstounech jsme vlastně dosud nemluvili, ale v obou typech péče je zásadní rozdíl.“
V čem je ten zásadní rozdíl?
„Přechodní pěstouni přijímají dítě do péče na dobu maximálně jednoho roku, než se situace biologické rodiny zlepší natolik, aby se mohlo vrátit. Pokud se vrátit nemůže, například rodiče se po narození zřeknou, hledá se pro něj jiné trvalé řešení v podobě náhradní rodinné péče. A jedna z forem je právě dlouhodobá pěstounská péče, o které jsme mluvili. Jiná forma u nás známá, je adopce. Smyslem přechodného pěstounství je, aby se děti v případě selhání původní rodiny dostávaly do rodinného prostředí a nemusely být umisťovány do ústavních zařízení. Přechodné pěstounství je poměrně nová záležitost, v ČR se začalo více rozvíjet a podporovat od roku 2013.“
