Proč jste nevyrůstal v rodině?
„Rodičům mě odebrali i se sestrami v deseti letech, protože naši se o nás nedokázali postarat. Neměli práci a žili jsme ve špatných podmínkách, doma se netopilo, měli jsme málo jídla, nefungovala elektřina, netekla voda…“
A pak vás odvezli do dětského domova?
„Úplně nejdřív jsem byl v nemocnici, protože se zjistilo, že mám zápal plic. Potom jsme museli i se sestrami na tři a půl měsíce do diagnostického ústavu. A to bylo docela drsné. Pak nás převezli do plzeňského dětského domova Domino.“
Jaký je život v »děcáku«?
„V zásadě pohodlný, máte to, co potřebujete. Myslím z materiálního hlediska. Zásadní problém je přechod z dětského domova do dospělého života. Viděl jsem hodně chytrých dětí, které to měly v hlavě srovnané a věděly, co mají dělat. A stejně skončily na ulici, někdy i na drogách. Já jsem díky organizaci Dejme dětem šanci ten krok zvládl.“
V čem přesně vám pomohli?
„Dostal jsem učebnice, rovnátka a platili mi i cestu do školy. Navíc si mě v rámci projektu »Podporuj mě« vybral plastický chirurg Jan Měšťák, který mi spořil peníze. Ty mi teď organizace vyplácí a já si z nich částečně hradím věci, které potřebuji. Ale hrozně moc udělá psychická podpora, když víte, že vám někdo věří a povzbuzuje vás. Tohle dětem, které nemají fungující rodinu, prostě chybí.“
Setkal jste se někdy s doktorem Měšťákem?
„Viděli jsme se dvakrát na stipendijních víkendech, které organizace Dejme dětem šanci pořádá. Tam jsme měli možnost si popovídat a seznámit se. Já jsem mu říkal, co bych chtěl dokázat a jaké mám plány do budoucna, aby věděl, komu vlastně pomáhá.“
Vídáte se s někým ze své biologické rodiny?
„Táta zemřel, ale s mámou a sestrami se vídám. Hodně mi pomohl strejda, který má stavební firmu. Já jsem studoval stavební průmyslovku a on mi slíbil, že mi pomůže v začátcích a všechno mě v praxi naučí. Takže teď pracujeme spolu. A stavařina mi pomohla i v době, kdy jsem hledal v Praze byt. Našli jsme si s přítelkyní jeden před rekonstrukcí v dost příšerném stavu a majitel mi dal dobrou cenu na nájem, když ho sám opravím.“
Takže se vám daří dobře…
„Ano, ale jak jsem říkal, sám bych to takhle dobře asi nezvládl. Lidé si třeba ani neuvědomují, jak rodiče dětem při odchodu z domova pomáhají. U mě suplovala tu pomoc organizace. Dostal jsem i startovací balíček.“
Co v něm bylo?
„Vybavení domácnosti. Žehlička, nádobí, vysavač… Prostě praktické věci.“
V současnosti se mluví o tom, že děti z dětských domovů dostávají od sponzorů příliš mnoho drahých dárků, jako jsou mobilní telefony, tablety a podobně. Jak tuhle kritiku vnímáte vy?
„Je pravda, že někteří sponzoři rádi kupují spíš dárky pro radost než vyloženě užitečné věci. Ale já to kritizovat nechci. Podle mě by ničemu nepomohlo, kdyby děti z dětského domova třeba neměly mobily nebo tablet. Jenom by se jim spolužáci ve škole smáli. Přeci nikdo nevěří tomu, že bychom hned teď všechny dárky nevyměnili za možnost vyrůstat v rodině.“
Dejme dětem šanci
Organizace, kterou vám v lednu představujeme, pomáhá klukům a holkám z dětských domovů. Soustředí se zejména na poslední roky pobytu a přechod do »dospělého života.
Pomoc nemíří na dětské domovy, ale přímo na konkrétní děti. Organizace spolupracuje s dvaatřiceti dětskými domovy v celém Česku. V projektech má zařazeno více než 250 dětí.
Zapojte se i vy:
Můžete poslat dar převodem z účtu na dárcovské konto 0002160016/5800 Nebo dárcovskou SMS ve tvaru: DMS SRDCEPROVAS na číslo 87 777. Cena DMS je 30 Kč. Více na www.darcovskasms.cz
