ONLINE CHAT
Zdravím,Vás, vím, že tato zařízení slouží k důstojnému, hodnotnému, bezbolestnému odchodu v terminálním stadiu nemoci, života.. kdy už selhaly všechny možnosti léčby a není šance na vyléčení a to u různých věkových skupin. Stává se, že lidé většinou odcházejí do 3 měsíců od počátku pobytu .....Zaskočila mě otázka v úvodu, cituji: "Stalo se, aby se někdo v jeho zařízení zázračně zvedl z postele a odešel domů?" nebo třeba nepřímo až tak zázračně, ale jak se stává i v běžném životě, že lékaři už nedávají šanci a hle:pacient je tu 10 let a stále....!?!Spíše asi u těch mladších ročníků.Stalo se u vás něco podobného, že se klientovi" přilepšilo"až tak, že mohl toto zařízení opustit nebo z doslechu- kolegům v ostatních hospicích?Děkuji.(Dana Novotná)
Dobrý den, děkuji za příjmená slova podpory. Průměrná doba pobytu je u nás 37 dnů - jedná se o průměrnou dobu, takže někteří u nás ztrácí dobu delší. Dopkonce se může stát, že se jejich zdravotní stav dočasně zlepší a mohou jít třeba na krátkou dobu domů, poté se vrací. K uplnému vyléčení nedochází. Děkuji všem za otázky a příjemný čas na chatu. Pokud se mě přejete na cokoliv zeptat, neváhejte se na mě obrátit. Email najdete na našich webových stránkách hospic-cercany.cz. Přeji krásný zbytek dne. Jiří Krejčí
Pěkný den! Považujete se jako ředitel spíše za úředníka, nebo často pracujete s pacienty?(Dan Petr)
Dobrý den, jako ředitel musím bohužel hlavně shánět peníze na provoz. Je to taková smutná česká realita, že ředitelé hospiců, místo rozvíjení hospicové péče, musí většinu svého času věnovat získávání finančních prostředků. S pacienty se snažím setkává v rámci možností při různých neformálních příležitostech, občas pomáhám, když je třeba, jako ošetřovatel.
Dobrý den! Jak jste se k takové práci dostal. Chtěl jste něco takového dělat?(Petr Fiala)
Dobrý den, vystudoval jsem vysokou ekonomickou školu a pak jsem nějakou dobu pracoval v "ziskovém" sektoru, ale měl jsem nutkavou potřebu dělat práci, která má smysl. Odjel jsem tedy s jednou humanitární organizací na zahraniční misi do Namíbie a pak do Pákistánu. Po návratu jsem věděl, že potřebuju stejný pocit naplnění z práce - v hospici jsem ho plně našel :)
Přeji dobrý den,můžu se zeptat,zda jste věřící?Obdivují takové lidi jako jste Vy,ráda bych pomáhala tak jako Vy,ale zatím vím,že nemůžu podstoupit toto poslání a pracuji jako pečovatelka.Práci mám ráda a prý je to i znát.Nedovedou si ale představit,že bych pracovala v Hospiců,z něhož se člověk nevrátí.Asi bych to nezvládla psychicky.Ale současně vím,,že smrt k životu patří,smrtí to nkončí....Věříčí nejsem,ale něco mezi nebem a zemí určitě existuje.Mějte se.Jana.(Jana)
Dobrý den, asi bych mohl být označen za "něcistu" - věřím v "něco", což je v Čechách velmi běžné, máte to pravděpodobně podobně. Každopádně pokud máte zájem, můžete začit pomáhat v nejbližším hospici jako dobrovolnice a uvidíte, že to je velmi naplňující práce.
Dobrý den, poraďte kdy s pacientem do hospicu... otec umírá na rakovinu, má halucinace z morfia, doktorka se prořekla 1 až 2 měsíce, ale on chce domu, kde se o něj nemám jak postarat, kdy jsem v práci(Petra)
Dobrý den, zkuste kontaktovat nejbližší hospic(domácí nebo lůžkový) ve vašem okolí a zkuste se s nimi domluvit na vhodném postupu. Je důležité všechny možnosti narovinu prodiskutovat i s Vašim tátou.
Dobrý den, jsou Vaši klienti smířeni s tím, že do hospice přišli zemřít? Nebo musí třeba brát nějaké uklidňující léky? (růženka)
Dobrý den, proces smíření trvá každému člověku jinou dobu, je naprosto individuální a určitě se nedá uspěchat nebo přeskočit.
Dobrý den, jaké jsou první pocity lidí po příchodu k vám?(Eva K.)
Dobrý den, určitě pocit úlevy. Po převozu z nemocnice se ocitli v příjemném prostředí, kde je normou se smát a respektovat lidskou důstojnost a jedinečnost.
Děkuji Vám za tak těžkou, přitom potřebnou práci.(Liba Skleničková)
Dobrý den a děkuji se Vaše povzbudivá slova.
Dobrý den, jaká je kapacita Vašeho zařízení, kolik máte zaměstnanců a kdo vás dotuje? Zaměstnáváte převážně řádové sestry, nebo civilní zaměstnance? Měli jste již pacienta, který od vás odešel relativně uzdraven? Děkuji za odpověď. E(evelyn)
Dobrý den, naše kapacita je 30 lůžek (24 jednolůžkových pokojů, 3 dvoulůžkové), máme zhruba 35 "civilních" zaměstnanců, kteří kromě lůžkového hospice pracují i v našem domácím hospici a v ostatních sociálních službách, které poskytujeme. Z financováním, jak jsem psal výše, to je komplikované, v České republice neexistuje systém financování hospicové péče.
Dobrý den,
z jakého okolí příjímáte klienty? Je to jen okolo Prahy, nebo je jedno odkud pocházejí? Děkuji.(Zdeňka Vladyková)
Dobrý den, náš hospic slouží převážně Pražanům a Středočechům, ale jsme otevřeni všem, kdo naši asistenci potřebují.
Přeji hezký den, je možné, že musíte klienty i odmítat? Nebo je u vás dost místa?(Jan Dort)
Dobrý den, většinou jsme schopni vyhovět a klienta přijmout během pár dnů, v některých obdobích v roce se samozřejmě může stát, že je "čekací doba" delší, neměla by ale přesáhnout dva týdny.
Zdravím! Jak dlouho se dá u takové práce vydržet? Vždyť každý měsíc vidíte někoho zemřít. To musí být psychicky náročné.(Marta Nováková)
Dobrý den, v zahraničních odborných publikacích se píše, že průměrná doba "vyhoření" zaměstnance v hospici je 3 roky. Je úžasné, že v Čechách se toto příliš neprokazuje a spousta našich kolegů u nás pracuje od otevření lůžkového hospice v roce 2008 a nevypadjí, že by chtěli odejít :) Já jsem v hospici už 3,5 roku a ačkoliv to je náročná práce, tak zároveň je hodně naplňující.
Dobrý den, jak často jako ředitel mluvíte s lidmi osobně? O čem? Děkuji za odpověď.(Michal Z.)
Dobrý den, potkávám pacienty a jejich rodiné příslušníky, ale určitě to není v mém popisu práce. Jedná se spíš o náíhodná setkání, případně, když přijdou poěkovat za péči. Další příležitostí je potom vzpomínkové setkání, které organizujeme pro pozůstalé.
Dobrý den,jen chci říct všem,kteří se bojí dát své bližní do hospicu:zde v Čerčanech před 4lety zemřel můj milovaný tatínek.Měl skvělou péči úžasných lidí,odešel v klidu a bez bolesti,nemohl mít v posledním stadiu své nemoci lepší péči!!!Děkuji všem zaměstnancům a smekám před nimi.
D.Bukačová,Poděbrady(Bukačová,Poděbrady)
Dobrý den, paní Bukačová, děkuji za vlídná slova.
Dobry den,
chtela jsem se zeptat, zda je mozne Vam pomahat a byt napr. dobrovolnik? Chodit za klientami, povidat si s nimi a delat s nimi popripade nejake aktivity, pokud to jejich stav dovoli. Co je pro to potreba udelat? Financne to asi nijak ohodnoceno neni.
Dekuji(Petra)
Dobrý den, další dobrovolníky určitě velmi rádi uvítáme. Máme pro ně vytvořený speciální adaptační program, pokud máte zájem se u nás stát dobrovolnicí, kontaktujte naši koordinátorku. Kontakt na ní najdete na našich webových stránkách www.hospic-cercany.cz.
Dobrý den, mám několik otázek. Jak se s tím vyrovnávíte, pomáhá Vám víra? Neměly by právě zařízení, které například provozujete Vy, být náplní církve a dávat smysl tzv. církevním restitucím? Z čeho je zařízení financované? S pozdravem Václav Pluhař, Praha(Václav Pluhař)
Dobrý den, umřeme všichni nejenom věřící. Náš hospic je tady pro všechny a měl by být součástí systému. V České republice hradí zdravotní pojišťovny pouze 45% našich nákladů, 10% získáváme od pacientů, 15% z příspěvku na péči, ostatní zdroje jsou nenárokové a musíme o ně každým rokem žádat. Je to pokaždé boj o přežití.
V čom je podľa Vás rozdiel medzi ukončením života vo Vašom zariadení a medzi eutanáziou? K eutanázii sa rozhoduje človek sám, keď sa rozhodne dôstojne zomrieť, kto rozhoduje o umiestnení umierajúceho do hospicu? Nezdá sa vám to viac stresujúce pre umierajúceho, že dostane avízo o svojom skorom konci ?(jana)
Dobrý den, když si položíme otázku, proč si nemocní říkají o eutanázii, zjistíme, že v naprosté většině případů se jedná o volání o pomoc. Buď není dostatečná léčba bolesti nebo péče, jsou osamoceni, potřebují pomoc. Pokud bychom v tuto chvíli přijali eutanázii, řekli bychom, že nás vlastně nezajímá, jak pečovat a být na blízku svým blízkým, ale že řešení vidíme v ukončení jejich života. V hospici se naopak snažíme být člověku nablízku, starat se o jeho symptomy, pomoci mu důstojně a vklidu urovnat své záležitosti a v poklidu umřít.
Je v takovém ústavu vůbec možné důstojně umřít? Není přecejen lepší být v rodině, byť třeba s horší zdravotní péčí? Lidé to musí brát hrozně těžce. Respekt tomu, co děláte.(Čtenář)
Dobrý den, je důležité říct, co si před důstojností představujeme. Pro mě je zachování důstojnosti zachováním lidské jedinečnosti. Každý klient je výjimečnou osobností a takovým způsobem k němu všichni přistupujeme. Otázkou není, kde je lepší umřít, ale kde si klient umřít přeje a jestli tam dostane dostatečnou podporu.
Dobrý den, velmi si vážím práce, kterou vykonáváte, a chtěl bych se zeptat, jak dlouhou dobu v průměru jsou u Vás lidé, než si pro ně přijde smrt? Děkuji za odpověď.(Honza)
Dobrý den, děkuji za příjemná slova. Klienti u nás byli v roce 2014 v průměru 37 dnů, což je doba, za kterou se toho dá hodně stihnout a adekvátně s klientem pracovat.
Jste homosexuál?(Romča)
Dobrý den, děkuji za otázku na odlehčenou, homosexuál nejsem.
Věříte v posmrtný život? Radíte nějak v tomto směru svým klientům? (Radek)
Dobrý den, každý člověk se vyrovnává se svou smrtelností jinak, někteří jsou silně věřící a vyžadují asistenci duchovního, pro jiné to není důležité. Našim klientům nic neradíme, smažíme se s nimi být a pomoci jim v jejich situaci. Osobně na posmrtný život nevěřím, ale jistý si nejsem :)
Dobry den, co lutuju umierajuci zo svojho zivota pred smrtou najcastejsie?(Lukas)
Dobrý den, na toto téma bych doporučil knihu "5 věcí, kterých před smrtí nejvíce litujeme". Určitě bychom všichni méně pracovali, trávili víc času s rodinou, snažili se plnit své sny a žili dle svých představ a ne představ druhých. Zní to možná banálně, ale pokud se snažíme nad vlastním životem přemýšlet už teď, rozhodně toho můžeme ještě hodně změnit.
Jakými slovy či jiným způsobem nejčastěji "utěšujete" příbuzné, jak věřící, jak nevěříci?
Děkuji.(M. š.)
Dobrý den, nejsem v každodenním styku s příbuznými, ze svých zkušeností, ale vím, že každý člověk je odlišný, každý potřebuje něco jiného a univerzální solva neexistují. Velmi často ovšem stačí, že tam pro něho někdo je, někdo kdo ho vyslechne a bude podporou.
dokážete vůbec oddělit soukromý život od pracovního, nepřenášíte si smutek domů ? (MM66)
Dobrý den, přináší si domů běžné pracovní starosti týkající se nedostatku financí pro provoz hospice nebo jinými problémy, které přes den řeším. Nic mimořádného. Hodně se mi líbí slova zakladatele společnosti apple Steva Jobse, který pronesl "Každé ráno se podívám do zrcadla a pokládám si otázku, jestli bych takhle chtěl ztrávit svůj poslední den života, pokud byla několik dnů za sebou odpověď negativní, něco se muselo změnit". Tímto žiju.
Dobrý den,
jmenuji se Radka, jsem věřící, chodím pravidelně do kostela, ke zpovědi, ale přesto se bojím smrti. Vy se se smrtí setkáváte běžně, jak to, že se ji nebojíte? Poraďte mi. Nemáte deprese z toho smutku, beznaděje umírajících? Dokážete se smát a být šťastný? Celý život někomu pomáhám a chtěla bych i nadále pomoct, ale tuto práci bych psychicky nezvládla. V co věříte vy? Děkuji za odpověď Radka (Radka)
Dobrý den, hospic rozhodně není smutné, depresivní místo. Většina našich návštěvníků, kteří se přijdou třeba jen tak podívat, jsou překvapeni, že se u nás každý usmívá. Já sám se směju docela často, pokud se občas mračím, tak důvodem není smrt nebo umírání, ale nedostatek financování hospicové péče v České republice. Možná dokonce i naopak tím, že jsem vystaven smrtí každý den, se snažím kvalitně prožít každý den, který mi tady zbývá.
DOBRÝ DEN ..URČITĚ JE TO LEPŠÍ NEŽ ABY LIDÉ UMÍRALI NA LDN ,KDE JE TO OTŘESNÉ,KDO TAM NIKDY NEBYL NA NÁVŠTĚVĚ ,TAK TOMU NEUVĚŘÍ A PŘEJI VÁM JEN TAK DÁL ....JEN JEDEN DOTAZ MÁM JESTLI SE TO PLATÍ U VÁS.DĚKUJI A HODNĚ ÚSPĚCHŮ.(LENA)
Dobrý den, děkuji za slova podpory. Každý klient u nás platí poměrnou část ze svého příjmu, průměrně se jedná o 250 Kč na den péče. V případě pořeby, kdy je klient v ekonomicky obtížné situaci, platbu snižujeme. Základním principem je pro nás dostupnost péče pro každého. V naší historii jsme měli v péči několi klientů bez domova, kteří nemohli platit vůbec nic.
