Ty dvě si v Londýně zahrají osmifi nále olympijského turnaje v plážovém volejbalu. Hezky se na ně dívá, ale pánský dohled má minimálně jedna z nich hned u kurtu...
Markéto, váš přítel vás zároveň koučuje. Stal se dřív partnerem, nebo trenérem?
Markéta: „Nejdřív byl přítelem, trenérem až později.“
Kristýna: „On se kvůli nám částečně vzdal své beachvolejbalové kariéry. Věděl, že se sám nedostane tam, kam se s námi dostal jako kouč.“
Kristýno, nezávidíte Markétě, že může být se svým partnerem mnohem častěji než vy?
K.: „Upřímně, někdy jí to závidím hrozně, jindy jsem ráda, že s sebou přítele nemám... Sice spolu mohou strávit víc času, ale zase musí občas řešit ne úplně záviděníhodný situace. Mně už to ani nepřijde a neberu to tak, že Markéta tady má přítele a já ne.“
Kde jste se daly se Simonem dohromady?
M.: „Na tréninkovém kempu. Poslední rok, kdy se Simon snažil ještě aktivně hrát. V Itálii jsme se poznali, zakoukali a už to bylo. Šlo to rychle.“
Jak se Simon, který je Rakušan, cítí jako člen české výpravy?
M.: „Je to zvláštní. Má tu hodně kamarádů z rakouské výpravy a chodí tu v našem počmáraném tričku. Všichni se mu smějí, že má hezký pyžámko.“
K.: „On je jediný cizinec v celé české výpravě.“
M.: „Co říkal, tak ze začátku si všichni mysleli, že je nezdvořilý a nepříjemný. Mluvili na něj česky a on neodpovídal. Nepříjemný ale není, jen nerozumí.“
Co byste na sebe navzájem prozradily?
M.: „Kikča sbírá houby.“
K.: „Jsem ráda, že jsem dostala gumáky, a můžu na houby. Maki je celá děsně zajímavá.“
Dokážete odhadnout, kolik spolu strávíte času?
K.: „Takových tři sta dní za rok bych se vůbec nedivila. Občas si lezeme na nervy, ale všeho s mírou.“
M.: „To bychom asi byly jinak divný.“
Prý máte na pokoji dost nepořádek. Je to pravda?
M.: „To abychom se cítily jako doma. Ne, doma máme uklizeno, ale tady musíme mít nepořádkový systém.“
