Černošský atlet Jesse Owens se stal jednoznačnou hvězdou olympijských her v Berlíně 1936. Samozřejmě k nelibosti velkého nacistického vůdce Adolfa Hitlera, propagujícího ve své zrůdné ideologii rasismus a nadřazenost bílého, především germánského obyvatelstva.

První zlatou však vybojoval americký sportovec v běhu na 100 metrů, druhou přidal další den ve skoku dalekém, třetí ve sprintu na 200 metrů a čtvrtou 9. srpna jako člen štafety. Nebylo to však takové překvapení, jak by se mohlo zdát. O rok předtím totiž všestranný Owens na domácí půdě v michiganském Ann Arboru překonal hned šest světových atletických rekordů.

Hitler černému rekordmanovi ruku nepodal

Při vyhlašování vítěze na 100 metrů došlo k události, o které se dodnes mluví. Hitler jako představitel hostitelské země si podle olympijského řádu měl podat ruku buď se všemi vítězi, nebo s nikým. Hitler zvolil druhou možnost.

Sám Owens v tom ale rasismus neviděl. „Musel odejít dřív ze stadionu, a tak mi jen zamával. Já jemu také,“ řekl bezelstně Owens. Oficiální zdůvodnění skutečně bylo, že Hitler musel olympiádu opustit předčasně.

"Velmi ho ale dráždila série triumfů pozoruhodného amerického barevného běžce Jesseho Owense. ´Lidé, jejichž předci pochází z džungle, jsou primitivové´ krčil Hitler rameny. ´Jejich fyziologie je silnější než tělesná stavba civilizovaných bělochů a měli by proto do budoucna být vyloučeni ze sportovních klání," vzpomínal však na Hitlera jeden z jeho ministrů nacistické Třetí říše Albert Speer.

S rasismem se potýkal i v Americe

Je poněkud paradoxní, že k úspěchu Owensovi dopomohl i jeho velký konkurent, německý závodník a prototyp prvotřídního árijského atleta Luz Long. Nechoval k němu zášť a dokonce mu poradil, jak zlepšit start při rozběhu.

Owens však v té době dodal, že rasismus naplno pocítil i po návratu do USA. „V autobusu jsem si dopředu sednout nesměl,“ říkal.

Diskriminace černochů tehdy byla v USA takřka totální a Owens se i přes své olympijské zlato uznání nedočkal. Byl stále chudý a živil se jako estrádní sprinter. Musel závodit s koňmi, motocykly nebo sportovci, kterým dával velký náskok.

„Lidé mi říkali, že je potupné závodit s koňmi, ale co jsem měl dělat. Medaile k jídlu nebyly,“ vzpomínal.

Až mnohem později ho Olympijský svaz USA zaměstnal jako motivačního řečníka, roku 1976 mu prezident Ford udělil nejvyšší vyznamenání - Medaili svobody. Owens zemřel 31. března 1980. O deset let později, in memoriam, získal Zlatou medaili Kongresu USA.