Věra Aladzasová-Přibylová celý svůj život zasvětila péči o poraněná, týraná nebo jiným způsobem poškozená zvířata. Na své cestě překonala nespočet překážek, nikdy se nevzdala a péče o zvířata u ní byla vždy na prvním místě. Péči zaměřenou především na divoká a exotická zvířata se věnuje již přes 40 let a nyní její Záchranná stanice stojí před další výzvou, její provoz je odkázán čistě na dary od sponzorů, kterých není mnoho, a zvyšující se ceny energií začínají ohrožovat její chod.
Na to, jak Věru napadlo Záchrannou stanici zrealizovat, odpovídá s menší nadsázkou, ale podle svých slov upřímně: „Byl to jediný způsob, jak zůstat zvířatům nablízku a zároveň mít alibi pro rodinu, proč je tahám domů“. Věra už jako desetiletá domů nosila poraněné ptáčky, o které se starala a snažila se je uzdravit. První stanici si Věra zřídila hned, jakmile se provdala, tenkrát ještě v Unhošti na zahradě. „Pro mě to začalo samicí káněte lesního, která byla naprosto bestiálně zmrzačena chovateli slepic a holubů, kteří se bavili tím, že dravcům zastřihávali křídla, aby nemohli létat a v utrpení vyhladověli,“ vzpomíná Věra. Podobných případů řešila několik a další neustále přibývaly.
Podraz
Podle toho, jak se s manželem stěhovali, se stěhovala také stanice, vystřídali několik míst, až v roce 2005 na delší dobu zakotvili ve starém sadu v Jinonicích, kde stanice fungovala přes 8 let. Už v té době byli odkázáni pouze na dary od sponzorů, ale jelikož byli se svou stanicí jediní v kraji, nebyla o ně nouze. Zlom ale nastal v roce 2011, kdy v tomto areálu začala fungovat společně s Lesy hlavního města Prahy. To co následovalo, Věra popisuje jako očistec a jen těžko hledá slova. Její rádoby kolegové se rozhodli, že ji ze stanice vystrnadí a začali jí tropit různé naschvály. Se svou situací se neměla na koho obrátit a tehdejším úředníkům z magistrátu byla pro smích. Blíže však situaci z osobních důvodů veřejně popisovat nechce. V důsledku těchto tlaků byla nucena hledat další sídlo.
„Tehdy mě napadlo zkusit najít volný pozemek u Českých Drah, v té době začali nějaké pozemky nabízet a tak jsme našli místo tady ve Vysočanech. Hodně nám pomohla správa železnic svým vstřícným přístupem a pozemek byl vhodný na rychlé stěhování,“ vypráví Věra. Ideální místo to však také není, pozemek je těžko přístupný a v areálu není Věra se svou stanicí jediná, což způsobuje mnoho komplikací. V současnosti se zde stará o více než 400 kusů zvířat, od poraněných dravců, přes papoušky, želvy až po jedovaté hady. Její stanice se zaměřuje především na exotická a divoká zvířata a rukama jí prošlo už tolik různých druhů, že snad neexistuje zvíře, se kterým by si neuměla poradit. Nějakou dobu se ve své stanici dokonce starala například i o Lva, který hledal azyl, než jeho původní majitel nenašel lepší místo.
Mám tři tisíce na měsíc
Na všechnu práci je Věra víceméně sama: „Občas se zastaví někdo ze známých, aby mi pomohl, ale to je jen jednou za čas. Jednou za čtrnáct dní sem chodí studenti na praxe, ale na každodenní práci jsem tu sama“. Ne že by Věra snad o pomoc nestála, ale na to, aby někoho mohla zaplatit, jí chybí finanční prostředky. „Já tady nezaplatím ani sebe, žiju tady zadarmo v maringotce a mám tři tisíce na měsíc, občas si přivydělám tím, že chodím do volebních komisí, jinak kromě darů od sponzorů nic víc nemám,“ vysvětluje Věra.
Sponzorské dary přitom teď Věra potřebuje víc než kdy jindy, se stoupajícími cenami energií je v čím dál tím, těžší situaci a peníze rychle docházejí. V budoucnosti by ráda svou stanici zpřístupnila veřejnosti, aby se lidé mohli na zvířata chodit dívat a třeba se něčemu přiučit. Nyní však nemá peníze ani na to, aby přestavěla stávající voliéry pro sovy, které jim přestávají stačit. Její stanice se totiž začíná plnit sovami, které stát zabavuje majitelům, kteří je týrají, chovají v příšerných podmínkách a zneužívají je pro předražené fotky pro turisty. Takových případů přitom neustále přibývá a kromě její stanice není moc míst, kde by se o týrané opeřence dobře postarali. Věře její situaci usnadní jakýkoliv dar, ať už v podobě finančního příspěvku na transparentní účet, krmiva, stavebních materiálů nebo dobrovolnické pomoci. Věra doplňuje, že zde také ráda uvítá kohokoliv, kdo by se chtěl na její stanici podívat a její práce ho zajímá, stačí jí předem zavolat a domluvit se na termínu.
