7°C
Díry v chodnících v Praze asi nikoho nepřekvapí. Což se nedá říct o těch, které si vezme na paškál umělec Jan Jenq (40), který těmto šrámům vyhlásil válku a rozhodl se, že nevzhledné díry přetvoří v něco, co kolemjdoucím vykouzlí úsměv na tváři.
Z malých kousků dlaždiček, střípků zrcadel a dalších materiálů začal tvořit mozaiky, které tyto díry vyplňují. Během několika let jich stvořil desítky a inspiroval i další pražany. Nenápadný šikula Blesku povyprávěl, jak to všechno začalo a jak jeho kousky vznikají.
Různorodá trvanlivost
První díru v chodníku zaplnil Jan zhruba kolem roku 2008, kdy na Žižkově pracoval na mozaice pro jeden z tamějších podniků. „V Kubelíkově ulici před lékárnou a nemocnicí byla velká díra. Chodila tudy spousta starších lidí, matek s kočárky a podobně a mě z práce zbylo nějaké lepidlo, tak jsem si řekl, že to zkusím a udělal jsem tam takovou barevnou spirálu“, zavzpomínal Jenq a dodal, že zde vydržela asi 8 let, dokud chodník neopravili.
Na některých frekventovaných místech, kde díry v cestách vyloženě překáží, bohužel mozaiky ale moc dlouho nevydrží. „Když jsem něco dělal třeba v centrálním parku na Pankráci nebo u Arkád, kde chodí hodně lidí, jezdí spousta kočárků, tam se dlaždičky bohužel vykopaly“, říká Jan.
Nápad se mu líbil a ve volném čase jich takto doposud vytvořil kolem dvaceti na nejrůznějších místech po Praze. Místo si vybírá většinou v blízkosti svého bydliště, podle toho jak moc díra překáží, ale také podle toho, když ho nějaké místo zaujme nebo dostane zajímavý nápad. Pro delší spáry se nabízí například motiv hada, jindy o podobě mozaiky může rozhodnout zase materiál, kterého má Jan přebytek. Všechno dělá ve svém volném čase, bez nároku na jakýkoliv honorář, v tichosti pouze pro svou radost.
Zážitky z ulic
Ve svých výtvorech začal být více kreativní a začal používat také podsvícení, aby skleněné barevné mozaiky vynikly ve tmě. Jedním z takových je jeho poslední kousek ve Vrchlického sadech.
„K tomu se váže taková vtipná historka, při tvorbě mě tam sledoval jeden z bezdomovců a několikrát mi za to děkoval. Já jsem mu říkal, že nemá zač. Když jsem to potom ale rozsvítil, zděsil se a řekl mi, že to nesmím, že to smí jen archanděl Michael. Já jsem mu na to řekl, že je to v pořádku, protože mě poslal a on potom odešel,“ zavzpomínal Jan. Dodal, že později přišla dílo obdivovat skupinka lidí s kytarou, kteří se kolem usadili a výtvor pohlídali, než uschl.
Jan Jenq se věnuje technikám podsvíceného skla v ateliéru MARS (mobilní ateliér recyklovaného skla) a v zapojení prvků své pouliční tvorby, do výtvorů z recyklovaného skla spatřuje svou uměleckou budoucnost. Tento projekt pojmenoval „světlo z Marsu“.
Sousedi si jeho výtvorů všímají dlouhodobě, a kromě toho, že pro ně dělá hezčí jejich společný prostor, jsou mozaiky také způsob, jak upozornit na tyto problémy. Podle všeho to vypadá, že svým nápadem dokonce inspiroval i další jedince, jelikož v pražských ulicích přibývají další mozaiky, jejichž autorem Jan Jenq podle jeho vlastních slov není.
A kde příště?
Na sociálních sítích kolují fotky různých míst, kde se šikovní Pražané rozhodli vzít věci do vlastních rukou. Sám Jan Jenq ve své pouliční tvorbě rozhodně neplánuje přestat, přiznává však, že letos už asi s ničím přijít nestihne. „Rád bych se realizoval na Jižním městě, kde by mozaiky snad šlo i snadně napojit na elektrickou síť. Avšak nebráním se pozvání do jiných měst,“ uzavírá Jakub.
