7°C
Lucie, která se narodila jako starší ze dvou sester, žila dlouhou dobu vcelku v poklidném dětství, které tu a tam narušovaly „běžné“ pře jejích rodičů. Při nich stávala na straně svého otce. „Chtěla jsem s ním být pořád. Náš společný koníček byl stavění vláčků, kolejnic a vlakového nádraží v našem sklepě,“ popsala svůj životní osud pro knihu.
Jednoho dne se však rodiče pohádali příslovečně do krve. „Tatínek šel do sklepa a já šla samozřejmě s ním. Byl hodně naštvaný a zamkl nás tam. Seděla jsem na židli a on se najednou začal svlékat. Nedocházelo mi proč,“ pokračuje v líčení Lucie. „Silou mě hodil na židli a chtěl mě taky svléct. Začala jsem z plna hrdla křičet. Taky jsem se bránila tím, že jsem ho kopala, škrábala a říkala, ať toho nechá.“ Tehdy, v jejích sedmi letech, ji naštěstí zachránil soused, kterému hluk ve sklepě neušel.
Podobné excesy se ale opakovaly, jak stojí v knize Znáte jejich příběhy?, která osudy dětí z dětských domovů mapuje. Lezl za ní do postele, dorážel, kde se dalo. Když se mu vzpouzela, zahrnul ji ranami, i kameny po ní házel. „O něco se pokoušel celé dva roky. Každý den. Hodněkrát jsem se chtěla zabít, ale nemohla jsem,“ líčí v dojemném vyprávění mladá studentka.
Záchrana ale přišla nečekaně. Tím, že se s ní její otec zavíral do sklepa, odkud zněl dětský křik, sousedi o tom zpravili policii. Ti tam nainstalovali kameru a nechutného otce přistihli doslova in flagranti. Následovalo předvolání na policii, kde Lucie popisovala policejní příslušnici, co všechno se dělo.
„Vytáhla dvě panenky a podala mi je, abych mohla ukázat, co všechno mi dělal. Seděla jsem tam asi čtyři hodiny a vyprávěla, co všechno se mi za ty dva roky stalo. Policie nás zavezla zpátky domů a já se styděla, protože mi mamka vyčítala, že jsem jí o ničem neřekla. Vysvětlila jsem jí, že by mi stejně nevěřila.“ Následoval rozvod, vězení pro otce a cesta do dětského domova pro Lucii, která jej opustila v roce 2019. „Od té doby jsem celkem šťastná, když tedy na tohle zrovna nemyslím. Doufám, že ho už nikdy neuvidím!“
Potřeba pomoci
Podobných příběhů, jako je ten Lucčin, je v knize Znáte jejich příběhy? hodně. Ačkoliv mnozí mohou považovat pobyt v dětských domovech za pomyslné stigma, je tomu často naopak. Nejen, že za svůj pobyt nemohou děti, nýbrž zpravidla nezodpovědné chování jejich rodičů, ale začasté právě tam naleznou svůj opravdový „domov“.
„Příběhy jsme sbírali několik let v rámci literárních soutěží, které jsme pořádali, nebo jsou to příběhy studentů, které podporujeme,“ vysvětlila Michaela Chovancová, která je ředitelkou organizace Dejme dětem šanci. Její snahy ohledně vydání publikace štědře podpořila také Praha 13, a to částkou 50 tisíc korun.
„Dlouhodobě podporujeme několik sociálních iniciativ a dětské domovy jsou jedním z velkých společenských témat. Když děti dětský domov opouštějí, tak se najednou dostanou do zcela nového světa a tam je potřeba jim pomoct,“ vysvětluje starosta třinácté městské části David Vodrážka (ODS). „Podpora organizace Dejme dětem šanci je z naší strany absolutně samozřejmá. Kniha plná autentických příběhů přiblíží toto téma široké veřejnosti.“
Mýty o dětských domovech. Tomáš Koníček,Petr Soukup
