7°C
Milan Paumer se narodil 7. dubna 1931 v Kolíně, nicméně školu vychodil v Poděbradech, které jsou přes Veltruby, Velký Osek a Libici nad Cidlinou vzdáleny zhruba 20 kilometrů, a kde pak také se svými rodiči žil. Konkrétně v Hellichově ulici č. 13, v samém středu Poděbrad.
„Ctirad a Josef Mašínové jej zde často navštěvovali, i zde vznikaly plány na odboj proti komunistické totalitě,“ píše badatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět v knize Odbojová skupina bratří Mašínů. S Mašíny, kteří byli syny Josefa Mašína, jednoho z legendárních Tří králů, odbojové skupiny, která během protektorátů škodila nacistům, se Paumer znal už během svých školských let. Později začali podnikat první akce.
Počátky odbojové skupiny
Už po druhé světové válce se situace v Československu začala nepříjemně proměňovat. Stát, který byl založený na demokratických principech, měl v čele vlády stalinistu Klementa Gottwalda, čemuž odpovídaly i různé perzekuce válečných hrdinů. Ty se zhoršily s nástupem komunistického režimu v únoru 1948, kdy mladí chlapci z Poděbrad – Paumerovi bylo tenkrát 17 let – bouchli do stolu.
Zpočátku se jednalo o z dnešního pohledu klukoviny, avšak nazíráno optikou tehdejšího režimu celkem závažné činy. Mladíci rozbíjeli například agitační skříňky, okna nejrůznějších komunistických pohlavárů nebo nechávali hřebíky pod koly vozidel, zapalovali stohy nebo rozbíjeli Stalinovy obrazy. Nicméně už v roce 1948 se Mašínové spolu s Paumerem vloupali do poděbradského muzea, kde ukradli několik zbraní z druhé světové války. K jejich údivu nefunkčních. S příchodem 50. let však odbojová činnost tří mladíků nabrala na obrátkách.
Zbytečné vraždy?
Třeba 13. září 1951 přepadli v Lovčicích, malé vesničce u Chlumce nad Cidlinou, Ctirad Mašín společně s Milanem Paumerem taxikáře Eduarda Šulce, v jehož voze jeli z Prahy do Hradce Králového. „Na místě čekal Josef Mašín a společně řidiče Eduarda Šulce svázali. Uspání chloroformem jim řidič rozmluvil,“ líčí Padevět.
Vůz potřebovali k tomu, aby mohli dojet do Chlumce nad Cidlinou, kde měli v plánu přepadnout strážnici SNB za účelem získání zbraní. Zde také došlo k prvnímu z velmi rozporuplných činů, které odbojovou skupinu doprovází. „Ctirad Mašín se pokusil omráčit příslušníka SNB kovovým čepem tankového pásu, ale Oldřich Kašík ani po druhé ráně neomdlel a snažil se vytáhnout služební zbraň. Josef Mašín ho nakonec zastřelil třemi ranami,“ uvádí Padevět.
Bohužel se nejednalo o ojedinělý případ. 28. září 1951 Paumer ve společnosti Zbyňka Janaty, dalšího ze členů odbojové skupiny, a Ctirada Mašína přepadl služebnu SNB v Čelákovicích. Napadli a odzbrojili přitom strážmistra Jaroslava Honzátka, kterého svázali padákovou šňůrou. „Ctirad Mašín měl pocit, že je muž kvůli pozdější identifikaci bedlivě pozoruje, a tak jej usmrtil nožem, aby znemožnil pozdější identifikaci útočníků,“ uvádí Padevět k zabití policisty, který měl ve chvíli vraždy ruce spoutané za zády.
„Pamatuju si, jak komunisti pořád jen chtěli někomu zakroutit krkem. A pořád řečnili o třídním boji, no tak jsme jim ho dali,“ vzpomínal po mnoha desetiletích Paumer v rozhovoru pro Lidové noviny. Nejednalo se, bohužel, o poslední oběť. Při přepadení výplatního vozu zemřel také civilní pokladník Josef Rošický.
Praha – brána do západního světa
Většina skutků, ke kterým odbojová skupina sáhla, se děla na venkově. Nicméně i Praha v jejich odbojové činnosti sehrála klíčovou roli. Taxi, které Ctirad Mašín s Paumerem přepadli v Lovčicích, si objednali na Václavském náměstí. Na přepadení čelákovické strážnice SNB putoval Paumer s C. Mašínem a Janatkou rovněž z Prahy, kdy v Kolběnově ulici za konečnou tramvaje přepadli 28. září krátce po půlnoci sanitku. V Praze na Pankráci byl Ctirad Mašín vězněn po tvrdých výsleších, během kterých se koncem roku 1951 přiznal k tomu, že chtěl ilegálně opustit stát.
Tyto plány odbojová skupina skutečně měla. K jejich naplnění došlo ale až v roce 1953. Tehdy 3. října se ve večerních hodinách sešli na Masarykově nádraží bratři Mašínové, Zbyněk Janata, Václav Švéda – další člen skupiny, a Milan Paumer, který den předtím dezertoval z vojenské akademie ve slovenském Martině. „Poté odjeli vlakem do Chomutova. Kontaktovali se až ve vlaku, ale zůstali rozděleni na dvě skupiny, obě seděly v jednom vagonu,“ píše Padevět.
Útěk za hranice je v podstatě vyústěním ilegálních skutků odbojové skupiny bratří Mašínů. „Snažili jsme se bojovat proti tomu zlu. A mysleli jsme si, že se lidé přidají,“ odůvodnil pro Lidové noviny s odstupem času Paumer, proč zvolili nakonec útěk za hranice. Činnost skupiny totiž vzbudila pozornost pouze u SNB či StB, avšak ne u většiny obyvatelstva.
»Ten třetí«
Útěk do Západního Německa se skupině podařil pouze zčásti. Václav Švéda a Zbyněk Janata byli ve Východním Německu postřeleni a zadrženi, později předáni do Československa. Oba dva skončili na popravišti pankrácké věznice. Postřelen byl později do břicha i Milan Paumer, a to u německé obce Rangsdorf. Navzdor tomu spolu s oběma bratry hranici mezi východním a západním Berlínem překonal. Také z toho důvodu byl často zmiňován jako „ten třetí od Mašínů.“
Zbytek „příběhu”
Stejně jako oba bratři, i Paumer následně emigroval do USA a narukoval do armády, což mu usnadnilo nabytí amerického občanství. V Americe prožil dlouhá léta, aby se na sklonku svého života v roce 2001 vrátil zpět do rodných Čech – na rozdíl od bratří Mašínů, kteří v Americe zůstali, byť se občas k politickému dění v Čechách vyjadřovali.
A ani Paumer po návratu nezůstal stranou. Neúspěšně například kandidoval do Evropského parlamentu v roce 2004, kdy za Konzervativní stranu obdržel 204 přednostních hlasů, což na mandát zdaleka nestačilo. I nadále zůstal aktivní a o činech „své“ odbojové skupiny dával rozhovory nebo o nich referoval během přednášek. Zemřel ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí po několikadenní hospitalizaci dne 22. července 2010. Dva roky před smrtí jej, stejně jako bratry Mašíny, vyznamenal tehdejší premiér Mirek Topolánek (ODS) čestnou plaketou předsedy vlády CŘ.
