„Nejhorší jsou vraždy dětí,“ říká legenda záchranky František Ždichynec (76). Po půl století stále slouží

Prvního zdravotnického anděla si pražská záchranka nesmírně váží. Sám František Ždichynec ji také mezi lety 1984 až 1990 letech jako ředitel vedl. Díky němu se zavedlo několik zásadních novinek, které jsou dnes již pro rychlou zdravotnickou pomoc samozřejmostí.

V tehdejším Československu přišel s tzv. rendez-vous systémem, v rámci kterého k případům vyjíždí záměrně zvlášť zdravotnická a zvlášť lékařská pomoc většinou v osobním autě. Tím pak mohou doktoři pokračovat k dalším případům. František Ždichynec prozradil, že se toto opatření zavedlo kvůli nedostatku lékařů, kteří se sanitkou jezdili. „Na záchranku se lidi nehrnou, takže se jednalo o to, využít maximálně odbornost lékaře v maximální míře,“ řekl.

Záchrana životů ze vzduchu

Jeho největší přínos pro rychlou pomoc, a to nejen v Praze, je zavedení letecké záchranné služby. Před lety se zamýšlel, proč vlastně nejde zachraňovat životy ze vzduchu. Idea vycházela z tzv. aerotaxi, v rámci kterého se pacienti přepravovali vzduchem například do lázní. Počátky nebyly jednoduché, zkušební provoz začal ve spolupráci s armádou, záchranáři se museli vypořádat s leteckými předpisy, které nebyly na něco takového vůbec upravené.

„Byla to sisyfovská práce,“ bere si za příměr mytologického hrdinu Sisyfa, který byl odsouzen k nekonečnému a zdánlivě bezvýslednému valení balvanu do kopce. Nakonec se ale zkušební provoz nikdy nezastavil a dnes funguje po celém Česku.

Během doby, kdy řídil pražskou záchrannou službu, proběhla řada dalších změn. Bylo potřeba celkově zmodernizovat techniku. „Musel se proměnit vozový park, muselo se změnit vybavení, opustily se bílé pláště a šlo se do uniforem a pracovních oděvů,“ vzpomínal na proměny fungování pražské záchranky.

Svoji cestu k záchranné službě popsal již několikrát, osudové pro něj bylo setkání s vozem sanitky v 50. letech na pelhřimovském náměstí. Tehdy ještě chodil na základní školu a jednalo se o Škodu 1201 s nápisem „úrazový vůz“.

„Ta rozhodla o tom, kam se budou moje kroky ubírat, moc se mi líbila,“ říká. Poté, co vystudoval medicínu, ho příliš nelákala práce v ordinaci a šel sloužit k záchranné službě, kde je dodnes.

U záchranky je dodnes

Přestože by si již mohl užívat zaslouženého odpočinku, věnuje se práci u záchranné služby nadále. Pracuje na částečný úvazek jako koroner. „Já jsem takový rendez-vous systém na druhou. Jestliže náš lékař v terénu konstatuje smrt, tak se nezdržuje vypisováním papírů a tak dále, ale uvolní se pro další práci, a já vyjíždím jako koroner, vedu tu prohlídku a administrativní práci a spolupráci s policií,“ popsal své současné působení.

Záchranka se „dostane pod kůži“

Sám říká, že jsou podle něj lidé, kteří záchrankou projdou a odejdou a pak jsou lidé kterým se taková práce tzv. „dostane pod kůži“ a už vlastně odejít nedokážou. Práce to podle něj je hodně specifická i náročná na emoce. Za padesát let práce se setkal s velkým množstvím zásahů. „Výjimečné je, když se podaří zachránit malé dítě, zato nejhorší je, když to dítě je zavražděné,“ myslí si. Práce u záchranné služby je podle něj pro lékaře velkou zkušeností a řada lidí, kteří jsou dnes ve vedoucích pozicích různých klinik, prošla právě touto prací. 

Ocenění Anděl mezi zdravotníky se vybíralo z 12 přihlášených osobností, byli mezi nimi lékaři, ošetřovatelé nebo i například psychoterapeutka. „Pan František vyhrál jednoznačně,“ řekl ředitel soutěže David Novotný. Pražská záchranná služba dostala také na slavnostním vyhlášení od od Nadačního fondu prezidenta republiky Miloše Zemana 100 tisíc korun na pomoc v boji s následky koronavirové epidemie. Patronkou soutěže je prezidentova dcera Kateřina Zemanová.