7°C
Paní Anna Žáková z Hostivaře může být inspirací pro mnohé. Díky své urputné a tvrdohlavé povaze dokázala svému synovi ukázat svět v pozitivním světle. Jirku poté, co Anna sdílela jeho příběh o tom, jak šije roušky a jak se ve škole dočkal posměchu, ocenila armáda i ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Jeho roušky, které odhodlaně šije dál, si kupují veřejně známé osobnosti i celebrity. 14. října Jirkovi dorazilo dokonce ocenění přímo z Hradu.
„Oceňuji Vaši odvahu postavit se názoru okolí, stát si za svým a dělat to, co považujete za dobré a užitečné,“ napsal Jirkovi ředitel administrativní sekce Kanceláře prezidenta republiky Jan Novák.
Vzácná nemoc
Houževnatost a odhodlanost má Jirka nejspíš po své mamince, někdejší porodní asistentce Anně. Ta už si toho totiž zažila víc, než by leckterý člověk dokázal unést. Její druhý syn, Jirkův bráška Vojta (10), trpí vzácnou nemocí. „Vojta trpí vzácnou poruchou trávení lipidů, která je tak raritní, že dosud nebyla popsána jako diagnóza,“ svěřila se Blesku Anna. Zpočátku Vojtovy problémy ukazovaly na alergii, obtíže se ale nelepšily, ba naopak.
Zjistit, co Vojtovi skutečně je, aby se s tím dalo něco dělat, se zpočátku zdálo být nemožné - právě proto, že nemoc je tak vzácná. „Díky různým, spojením, náhodám a kontaktům se nám nakonec povedlo neuvěřitelné. Zjistilo se, v čem je problém, co dělat, a Vojta dostal šanci. Bez toho by už dávno jeho zdravotní stav byl mnohem horší a prognóza velmi neradostná,“ popisuje Anna.
Odjištěný granát
Vojta musí držet velmi přísnou dietu s extrémně omezeným příjmem tuků, ale zároveň s dostatečným příjmem mastných kyselin, jejichž nedostatek měl velký dopad na jeho vývoj. Dodnes má dysfázii (porucha vývoje řeči, pozn.red.) a ADHD. Péče o něj je náročná, Anna se ale nevzdává. Právě díky ní už Vojta dohnal své vrstevníky, za nimiž vývojově o dva roky zaostával. „Život s Vojtou je jedna velká alchymie jídelníčku, každý den dopředu připravené a nadávkované jídlo, zároveň je to život s odjištěným granátem čtyřiadvacet hodin denně. Situace se může během pěti minut změnit v úprk na urgentní přijem,“ uvádí Anna.
Všechno je ještě o to náročnější, že Anna sama je vážně nemocná. V roce 2015 jí zjistili roztroušenou sklerózu, a jako by toho nebylo už tak dost, lékaři u ní objevili také chronický zánět slinné žlázy. Během posledního roku proto musela prodělat tři náročné operace. Kvůli komplikacím, reoperacím a problémům jí po tom všem zůstala úplná obrna lícního nervu. „Za pár dní to bude půl roku od poslední operace. Bohužel lícní nerv to nedal. Mám pořád totální obrnu. Nezavřu oko, neustále mažu, kapu, lepím. A pusu mám způlky ochrnutou, takže šišlám a strašně se stydím někde promluvit,“ napsala koncem září Anna na svém Facebooku.
Za pár dní to bude půl roku od poslední operace...bohužel lícní nerv to nedal. Mám pořád totální obrnu. Nezavřu oko,...
Zveřejnil(a) Anička Žaková Zieglerová dne Pondělí 21. září 2020
Pomoci by Aničce mohla transplantace, a přestože je v jejím případě složitá a pro ni nebezpečná, je odhodlaná do toho jít! „Bez boje to nevzdávám, to není můj styl,“ říká hrdinně Anna. I když ji občas kvůli všem peripetiím přepadne splín, snaží se být optimistická a neztrácet naději. „Osud mi připravil spoustu zajímavých výzev, ale naštěstí mě přiroda vybavila smyslem pro černý humor a schopností udělat z citronů limonádu, když mi je osud nadělí,“ říká o sobě žena.
Anička je nyní v invalidním důchodu, svou práci porodní asistentky ale miluje a doufá, že se do zdravotnictví bude moci jednou znovu vrátit, tentokrát ale ne jako pacient. Práce je její srdcová záležitost, a jak sama říká, neplánuje, ale věří a doufá...
