8°C
„Moje jméno je Jiřka, ačkoli, toto jméno mám vlastně jenom v hlavě, protože na občance mi stojí něco docela jiného.“ Těmito slovy začala svůj příběh v lednu 2018. Tehdy ještě netušila, jak všechno nakonec skončí, přesto svůj příběh chtěla vyprávět i proto, aby se toto téma dostalo na veřejnost. Jednou ze zásadních životních událostí lidí z LGBT komunity i těch, co procházejí změnou pohlaví, je tzv. coming out, kdy se svému okolí svěří. „Trans lidé to mají o to těžší, že na rozdíl od orientací někdy ten coming out prostě udělat musí, změna je totiž viditelná,“ upozorňuje.
Georgia se rozhodla, jak říká „strhnout fasádu“ v 17 letech a tehdy začala její více než 1000 dní trvající cesta ke změně pohlaví. I kvůli tomu, že se jedná o zdlouhavý proces, se naučila slavit alespoň dílčí vítězství. Jedním takovým byla změna jména, toho dosáhla krátce před 18. narozeninami. I to pro lidi procházející procesem tranzice není jen tak, vybrat si totiž mohou pouze genderově neutrální jméno.
Nový začátek
Její rodina toto rozhodnutí přijala, mezi spolužáky to tak snadné neměla. Chodila tehdy na střední školu, kde byly dívky v menšině a kde zároveň zažívala šikanu i nepochopení ze strany učitelů.
Šikanu zažívala již na základce, kvůli tomu také často utíkala do světa počítačových her. Když pak šla na střední školu zaměřenou na IT, což byla vysněná škola, čekala, že se všechno změní. Bohužel, stala se spíše noční můrou. Přišla mimo jiné i kyberšikana, kdy ji začali spolužáci pomlouvat přes Messenger. Bojovala proti tomu tak, že se o to víc snažila vynikat školními výsledky, ani to však nikam nevedlo, až se všechno vyhrotilo po lyžarském výcviku. „Spolužáci naplno ukázali, co dokáží, a doslova mě vyloučili z kolektivu. Bohužel, většina učitelů si o mně myslela, že jsem absolutně neschopná čehokoliv včetně sportovních výkonů, a tak chování v mých spolužácích často podporovali,“ popsala své zážitky.
Nakonec to skončilo až pokusem o sebevraždu a delším pobytem v nemocnici. Rozhodla se tedy školu opustit. Sice musela začít studovat znovu od začátku a ocitla se najednou mezi lidmi o několik let mladšími, mohla mezi nimi ale žít jako žena a její spolužáci to přijali. „Po tom všem, co se v mém životě stalo, to nepůsobí jako válečné bojiště, ale jako rajská zahrada,“ psala tehdy na blogu.
První kroky jako žena
Proces tranzice, jak se také změna pohlaví nazývá, však pokračoval úspěšné dál i s pomocí hormonální léčby, díky které se začala mnohem více i po fyzické stránce cítit jako žena. Začala si i třeba užívat nakupování oblečení nebo bot, což jí dříve vlastně ani tolik nezajímalo. „Sice to chození bolelo, ale snad poprvé jsem si přišla jako dáma,“ psala tehdy, když se poprvé prošla ve společenské obuvi.
Takzvaným real life testem, kdy lidé procházející změnou pohlaví začnou běžně žít již v nové roli, musí projít každý před tím, než může jít na operaci. „Mužská stránka z mého života postupně úplně mizí a nahrazuje ji stále častěji stránka ženská a to snad ve všech oblastech života,“ svěřila se na blogu v červenci minulého roku, kdy už za sebou měla dva roky tranzice.
Poslední zádrhel
Její cesta se začala blížit ke šťastnému konci minulý rok na podzim, kdy konečně předstoupila před onu komisi, která definitivně dala zelenou operaci. Předtím však musela projít řadou vyšetření a vlastně přesvědčit sexuology a psychology, že je opravdu žena uvězněná v mužském těle.
Všechno nakonec dopadlo dobře a už v únoru nastoupila do nemocnice. Tehdy však se operace kvůli komplikacím musela odložit, Georgia však neztratila naději. „Alespoň mohu říct, že jsem za své ženství musela bojovat,“ psala tehdy na blogu.
Druhý termín byl již úspěšný, 26. května. „Cesta to byla dlouhá, trnitá a musela jsem na ní překonat daleko více než jen změnu pohlaví. Tato cesta ze mě však udělala poprvé v životě skutečně šťastnou a sebevědomou ženu,“ zakončila svůj příběh. I přestože se tak cítila být již dlouho, nyní konečně v rukou drží papír, díky kterému je ženou i z pohledu českých úřadů.
Co by vzkázala lidem, kteří o změně pohlaví uvažují a třeba hledají odvahu k tomu se na tuto cestu vydat? „Řekla bych ať do toho jdou. Velmi to pomůže ve všech oblastech života. Jen ať se připraví na horskou dráhu plnou jak fyzické, tak psychické bolesti. Ale výsledek stojí za to.“
Gerogia Hejduková se stále věnuje mnoha věcem. Kromě toho, že studuje střední školu a věnuje se neziskovce Zastavme šikanu, kterou vytvořila, účastní se také projektu Živé knihovny, působí v programu Youth delegátů v OSN nebo v Pirátské straně.
