Dion Nelin pochází z dánské Kodaně. Kulečníkové tágo vzal poprvé do ruky v 11 letech. „Moje maminka se znala s nejlepším dánským kulečníkovým hráčem 80. let,“ vysvětluje Dion. Často jej tak v její společnosti navštěvoval v klubu, který si velice brzy oblíbil. Hračkou číslo jedna se v jeho případě staly tágo, barevné koule a malý kulečníkový stůl.

„Tehdy jsme se v klubu scházeli ještě s ostatními kamarády, kde jsme hrávali prakticky celý den. Ale jediný já jsem u kulečníku zůstal až do dospělosti,“ říká Dion. Jeho kulečníkovou doménou je tzv. trojbandový karambol, který je z kulečníkových variací považován za vůbec nejtěžší disciplínu. Smyslem hry je zahrát kouli jedním šťouchem tak, aby zasáhla zbylé dvě na hracím stole, ideálně opakovaně, přičemž se zahraná koule musí nejméně třikrát odrazit od mantinelu, než se dostane ke kontaktu s poslední ťuknutou koulí.

»Klasický kulečník pro mě není«

Oproti tomu v České republice spíše známe klasický kulečník neboli pool, jehož účelem je přehrát soupeře v počtu umístěných hracích koulí do děr po obvodu stolu. Není příliš restaurací, barů či klubů, kde by klasický kulečníkový stůl scházel. Když na něj zavedeme řeč, Dion jen kroutí hlavou. „Čas od času si zahraji, ale nevyhledávám ho. Klasický kulečník pro mě není. Oproti karambolu je to nuda,“ uvádí.

Junior mezi smetánkou

Nevšední talent prokázal Dion na mezinárodní scéně už v 16 letech, kdy coby junior opanoval domácí mistrovství seniorů, v 17 letech se pak stal juniorským vicemistrem Evropy v trojbandovém karambolu. V 90. letech se prosadil mezi celosvětovou smetánku. Jako náctiletý a dvacetiletý mladík působil doslova jako zjevení, poněvadž v trojbandovém karambolu platí slovní spojení „zraje s věkem“ - většině nejlepších hráčů je 40 let a více. Mezi jeho další veliké úspěchy patří několik prvenství v dánském mistrovství v trojbandovém karambolu, a také se stal mistrem Evropy v kolektivních disciplínách.

Zpátky na vrchol

Kulečníku podřídil Dion prakticky vše. Což jej bohužel stálo i spokojený rodinný život, který se na poslední chvíli pokusil zachránit předčasným sportovním důchodem. V roce 2003 s hraním přestal, a živil se jako skladník, prodavač nebo řidič autobusu. „Byl jsem z karambolu unavený, protože držet se na vysoké úrovni obnáší nejen spousta času investovaného do tréninku, ale také cestování po různých šampionátech a turnajích,“ líčí dánský mistr s tím, že mu pak nezbýval čas na manželku a na dceru.

Manželství se mu prý zachránit nepodařilo. Na sport ale nezanevřel, a po devíti letech se na profesionální kolbiště vrátil. „Během roku a půl jsem se prakticky z posledního místa světového žebříčku dostal zpět mezi dvacet nejlepších. To není špatné, ne?“ směje se dánský mistr, který se ve volném čase snažil udržovat ve formě, navzdory tomu, že se profesionálních zápasů nezúčastňoval.

Desítky kontra miliony

O časové náročnosti Dionova životního sportu svědčí to, že se turnaje konají po celém světě – v Latinské Americe, v Evropě, Oceánii a také v Asii. Ostatně v Jižní Koreji je karambol jedním z vůbec nejpopulárnějších sportů! „Miliony lidí sledují zápasy živě na televizích,“ podivuje se Dion. „V Koreji mě lidé poznávají na ulici,“ říká.

Pro hraní trojbandového karambolu je nezbytný precizní zrak, šikovné prsty, trpělivost a určitá vypočítavost.
Pro hraní trojbandového karambolu je nezbytný precizní zrak, šikovné prsty, trpělivost a určitá vypočítavost.
Autor: Vlastimil Kahoun

Karambol je také důvod, proč Dion navštívil letos v únoru Prahu, aby za místní klub BC Vítkov – Sokol Žižkov, který loni oslavil půl kulaté jubileum 50 let existence, sehrál dvě utkání v české extralize. A nutno podotknout, že nejen vítězná. Dion Nelin totiž podle Libora Bači z klubu žižkovského Sokola stanovil nový rekord. „Ve 2. náběhu zápasu zahrál sérii 18-ti bodů. Celý zápas trval něco málo přes 30 minut. Výkon na 10 náběhů, čili jednotlivý průměr 4, je považován za historicky nejlepší, jaký byl v České republice zahrán,“ pravil Bača.

V Čechách přitom Dion nebyl letos poprvé. „Prahu jsem navštívil už tak desetkrát. Poprvé v roce 1995,“ uvádí. „Je nádherná, ale na můj vkus se po ní pohybuje mnoho turistů. Bez nich by možná byla hezčí,“ myslí si. Tak jako ostatním, i na něho nejvíce zapůsobilo Staré Město, Hradčany, Karlův most nebo staroměstský orloj – tedy místa, kde zpravidla bývá hlava na hlavě.

Česká republika? Václav Havel

Krásy Prahy jsou prý v jeho domovině dobře známé. O něco horší to však se známými českými jmény. Když jsme se Diona zeptali, kdo z českých osobností je v Dánsku obecně známý, trvalo mu to chvilku přemýšlení,než řekl alespoň jedno jméno. „Václav Havel je u nás velice slavným. Myslím, že jeho jméno zná téměř každý,“ říká Dion.

Fotogalerie
12 fotografií