Pavel Jeřábek je vystudovaným ekonomem, i když jak sám říká, vždycky chtěl být spíš architektem. „Bohužel mi nebyla dána pevná ruka a výkresy podle toho vypadaly,“ vypráví. To ale neznamená, že by na architekturu zanevřel. Spíš naopak. Zamiloval si obchodní dům Máj. A to doslova. Nyní je Máj skoro z poloviny prázdný, protože se zde plánuje rozsálá rekonstrukce, a tak dostal Pavel nápad.
„Věděl jsem, že bude celé 4. patro prázdné. Chtěl jsem tu uspořádat akci už minulý rok v listopadu, k oslavám 30 let Sametové revoluce. Bohužel jednání o pronájmu trvalo déle, než jsem čekal, smlouvu jsem získal až letos od ledna,“ vypráví začátky svého nápadu Pavel. „Původně jsem to chtěl jen na půl roku, ale bylo mi řečeno, že buď si prostor pronajmu na rok nebo vůbec a já ho opravdu moc chtěl, tak ho mám holt na rok,“ pokračuje se smíchem.
Dětské vzpomínky
A kde se vzala Pavlova láska právě k Máji? Právě ve 4. patře bývaly celá léta domácí potřeby a oddělení pro kutily. „Když jsem byl malý, táta mi tu koupil můj první Švýcarák. Zažil jsem s ním neuvěřitelné situace. Jednou jsem ho měl v zimně na horách a ztratil jsem ho tam, když jsem tam jel pak znovu na jaře, znovu jsem ho našel,“ vypráví. „Ten nůž mám celý život a i díky němu jsem si Máj zamiloval,“ dodává
Nyní zde finišují poslední práce, aby byl prostor tip ťop. „Trávím tu v průměru tak 16 hodin denně. Je ze mě malíř, zedník i uklízečka v jednom. Ale tady se je tak krásně, že mi to vůbec nevadí,“ říká a s láskou v očích se rozhlíží po prostoru. Pavlovi v jeho úsilí pomáhá asi deset lidí, což opravdu není mnoho.
Konference i silent kino
Nyní se Pavel chystá na 2 500 m2 pořádat různé kulturní akce, ale bude tu i možnost pronajmout si celé patro na konferenci, raut nebo třeba svatbu. V létě se plánuje grilování a ve hře je i silent kino. „Tady je obrovská výhoda, že celý prostor je technicky předimenzovaný. Vždyť tady na tu terasu vedou dva nákladní výtahy, kterými je sem možné dopravit prakticky cokoli. Původně totiž terasa měla sloužit jako parkoviště, takže není problém sem vyvézt třeba auta,“ popisuje. Ta auta nezmiňuje nadarmo. „Napadlo nás, že bychom sem mohli dát dva staré Chryslery, které by při promítání mohly sloužit jako takové šmajchl kabinety. Zaplatíte pětikilo a máte ideální místo na rande,“ přibližuje nápad se smíchem.
V hlavní roli udržitelnost
Pavel vlastní marketingovou agenturu, která mimo jiné nabízí ekologickou alternativu k venkovní reklamě. „Chtěli jsme omezit reklamní smog, proto jsme vytvořili ekologickou alternativu. Reklamy tvoříme tak, že je regulovatelným vodním paprskem vyčistíme do špíny chodníku,“ přibližuje myšlenku agentury. A udržitelnosti se chce věnovat i v Máji. „Na terasu jsem koupil několik vermikompostérů (pozn. redakce: je nádoba určená k domácímu kompostování kuchyňského bioodpadu pomocí kalifornských žížal), které chceme využívat. Dokonce jsem to dal i do podmínek smlouvy, že každá cateringová firma musí zbytky z kuchyně vyhazovat do nich. Hlínu pak použijeme na kytky, které tu chystáme pěstovat.
Kromě kompostu tu ale bude ještě jedna technologie. Má tu stát největší foto – bioreaktor v Praze. Ten je schopný vyrábět z oxidu uhličitého čistý kyslík a nahradit tak stromy. „O téhle technologii jsem četl v nějakém zahraničním časopise a hrozně mě nadchla. Jde vlastně o to, že díky řase Chlorella Vulgaris bioreaktor absorbuje oxid uhličitý a vyrábí čistý kyslík. „Tak jsem si tu řasu objednal z Californie a doma se ji pokusil rozmnožit. Kupodivu se mi to povedlo, a tak mám teď v obýváku spoustu zelené bublavé tekutiny, kterou sem v létě převezu. Aby to fungovalo, musí být alespoň pět nad nulou,“ vysvětluje svůj nápad Pavavel. Biooreaktory by mohly být variantou v místech, kde není dostatek stromů. „Třeba tenhle jeden bioreaktor by měl vytvořit tolik kyslíku, jako kdyby celá Praha 2 byla les. Zatím jsou to jen technické výpočty, ale VŠCHT to testuje a měla by nám to v nejbližší době posvětit,“ vysvětluje.
Historie obchodního domu
Obchodní dům Máj navrhli architekti John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš z libereckého ateliéru SIAL, který roku 1968 založil autor ještědské televizní věže Karel Hubáček. Stavbu realizovaly švédské stavební firmy SIAB a ABV Stockholm. Spolupráce se západními stavebními firmami byla v 70. letech neobvyklá, stejně jako kvalita provedení a vybavení. Zajímavostí bylo, že zde fungovali i podnikoví lékaři, a tak zaměstnanci měli vše pod jednou střechou.
