O focení porodů se poprvé dozvěděla v USA, kde strávila několik měsíců. Tamní rodinní fotografové nabízeli focení porodů jako součást svých standardních fotografických služeb, zatímco v Česku to nebylo zvykem. „Když jsem pak byla na výstavě jedné španělské fotografky a viděla jsem černobílou fotografii maminky s miminkem zachycenou několik minut po porodu, věděla jsem už na 100 %, že tohle musím taky zkusit," vzpomíná. 

Najít v Česku ochotnou rodičku prý nebylo jen tak. Některé maminky, zejména prvorodičky, se na focení necítily. Po roce se ale zadařilo. I když, jak se to vezme. „Ty, kterým se moje nabídka líbila, měly často smůlu u personálu nemocnice, který jim to neumožnil," vysvětluje s tím, že u nás se tímto typem fotografií jen tak živit nedá.

Po fotografování svateb a důležitých životních momentů svých zákazníků ale přišel zásadní zlom - opravdu první focení tak intimní chvíle. „Tehdy jsem to konzultovala i se svojí kamarádkou, která je porodní asistentkou. Ta mne v mém nápadu podpořila. Cítila jsem se velmi nervózně," vzpomínala, jak byla překvapená, když všechno probíhalo naprosto přirozeně.

Pláč po prvním porodu

Po prvním intenzivním focení se rozplakala, sotva vyšla z porodnice. „Cítila jsem se naprosto obklopená láskou, byla to naprostá euforie. Nezapomenu na ten okamžik, kdy si miminko poprvé prohlíželo maminku, a jako kdyby říkalo: tak to jsi ty, konečně tě vidím, a tento okamžik se mi podařilo zachytit." Během focení se v ní zapne jakýsi automat, při kterém nic jiného nevnímá.

„Ty kterým se moje nabídka líbila, pak měly často smůlu u personálu nemocnice, který jim to neumožnil," vysvětlovala, že u nás se touto fotografií jen tak živit nedá.
„Ty kterým se moje nabídka líbila, pak měly často smůlu u personálu nemocnice, který jim to neumožnil," vysvětlovala, že u nás se touto fotografií jen tak živit nedá.
Autor: Daniela Lišková

V Praze pšenka nekvete

„Ideální je, když mohu být u porodu již od prvních bolestí." V pražských nemocnicích to ale není jen tak. Ve většině porodnic je dle fotografky je hodně těžké domluvit její přítomnost. Jedním z důvodů, které porodnice sdělují, je nedostatek místa. Předpisy umožňují u porodu pouze jednu osobu navíc, a to bývá většinou tatínek. Zažívá ale i prosté odmítnutí bez vysvětlení.

„Výbornou zkušenost mám zato z porodnice v Rakovníku, kde mi umožnili fotit maminku celou dobu a měla jsem navíc možnost vybrat si i úhel záběru," těší se z toho, když může zachytit celý porodní příběh od začátku až po zrození nového života. Naposledy na sále strávila čas od 10 hodin večer do 3 hodin ráno.

Fotogalerie
13 fotografií