Už jako malá byla Lenka neposedným dítětem, které nebylo s to posedět někde jen tak se založenýma rukama. „Mám pocit, že divadlo vlastně dělám odmalička,“ směje se dnes a dodává, že zkrátka byla ráda, když se někde něco dělo. Cokoliv. Ovšem v domácnosti musel panovat pořádek a řád, protože jak její tatínek, tak i dědeček byli vojáci. Dědeček byl jeden čas dokonce velitelem hradní stráže.

Každopádně i v takovém prostředí brzy vyplulo na povrch, že Lenka má nebývalý dramatický talent. Od šesti let byla sólistkou Kühnova dětského sboru. „Rusalku jsem dokázala zazpívat už ve 12 letech,“ vzpomíná. Proto není tolik překvapivé, že nakonec vystudovala operní zpěv na Státní konzervatoři v Praze, díky kterému poznala hřejivý obdiv obecenstva. V 18 letech zvítězila v mezinárodní soutěži klasického operního zpěvu v Karlových Varech. „Ten mne nakonec ale příliš nebavil, nelákalo mne být takovou tou korpulentní paní, co řve na jevišti,“ durdí se. „Divadlo bylo větším lákadlem.“

Premiéra z nejzářivějších

Právě díky své vášni k dramatickému umění upoutala počátkem 80. let svým talentem také Miloše Formana (†86), který v Praze tehdy natáčel svůj slavný oscarový film Amadeus. „Hrála jsem jednu z dívek impresária Emanuela Schikanedra, kterého ve filmu zahrál skvělý Simon Callow,“ vzpomíná na svou první opravdovou filmovou roli. V záběrech se před kamerou mihla několikrát, vždy vyšňořená v perfektně padnoucích skvostných kostýmech, které navrhoval Theodor Pištěk.

Na Miloše Formana vzpomíná Lenka s láskou, o to více ji zarmoutilo jeho loňské úmrtí. Byl to v podstatě právě on, kdo ji doporučil divadelní cestu, na kterou se vydala.
Na Miloše Formana vzpomíná Lenka s láskou, o to více ji zarmoutilo jeho loňské úmrtí. Byl to v podstatě právě on, kdo ji doporučil divadelní cestu, na kterou se vydala.
Autor: David Zima

„To jsem tehdy ještě měla takovou postavu, že musela být radost pro mne ty kostýmy šít,“ kroutí Lenka s úsměvem nevěřícně hlavou. Do filmu ji prý Forman nakonec vybral z celkem 300 uchazeček. V hereckém ansámblu se neztratila, naopak. „Ve výsledku celý štáb včetně herců přišel na můj absolventský koncert v Rudolfinu. Každý mi přinesl obrovskou kytici, takže kvůli nim v sále nebylo k hnutí,“ líčí. Hold jí složil i Tom Hulce, pro kterého byla role Mozarta životní rolí.

Sama na tu svou, pravda, nevelikou roli vzpomíná s láskou dodnes, zrovna tak jako na spolupráci s Milošem Formanem. „Byla jsem tehdy na vážkách, kam bych se po škole měla ubírat,“ připouští. „Ale pan Forman mi doporučil, že bych měla zkusit angažmá buď v brněnském divadle Husa na provázku, nebo v pražské Ypsilonce.“ V obou dvou Lenka skutečně později „zakotvila“. A po Amadeovi si zahrála i v dalších filmech či televizních inscenacích.

Prkna, která znamenají svět

Nejvíce však vzpomíná na angažmá v Hudebním divadle Karlín, které nejvíce vyhovovalo její dramatické i muzikální nátuře. Zahrála tam řadu pozoruhodných rolí. Kdyby mohla zmínit tu „nej,“ byla by to Pohádka máje, představení s živými holuby i s koněm. „Tehdejší kritice se takové představení příčilo, ale publikum bylo vždy narvané k prasknutí,“ uvádí Lenka.

Mezi jejími hereckými partnery byl například i Pavel Trávníček.
Mezi jejími hereckými partnery byl například i Pavel Trávníček.
Autor: David Zima

V Karlíně se také seznámila se spřízněnou duší, režisérem Zdeňkem Pospíšilem (†49), který jednak stál za vznikem Divadla Husy na provázku, zároveň i za vzestupem karlínského divadla po roce 1989. Když byl však z nepříliš jasných důvodů z karlínského divadla propuštěn, následovala jej dobrovolně i Lenka, která to dodnes bere jako křivdu. „V té době jsme připravovali představení Železná panna, která byla symbolicky velmi zaměřená proti totalitám. Ale během příprav byla hra zrušena. Nikdo příliš nechápal proč. Snad z politických důvodů,“ zamýšlí se.

Roky předtím, roky potom

Coby činná a činorodá herečka zažila Lenka právě i přelomový rok 1989. Působila před ním i po něm. Existuje podle ní nějaké srovnání před a po? „Podle mne se hodně změnil přístup herců. Třeba za socialismu byla pro herce televizní reklama spíše tabu. Dnes už ale herecká práce není ani tolik o rozjímání o roli, jako spíše o hledání příležitostí,“ myslí si. „V současnosti je to takové, naučit se vše narychlo a vzít zavděk každou příležitostí, která se namane.“

Peníze, sláva, štěstí: Co je víc?

V 90. letech se Lenka nakonec dostala i do Formanem doporučované „Ypsilonky“, kde ve stálém angažmá figuruje už 15 let. Mimoto však spolu s manželem Jaroslavem Šebkem založila v roce 2012 soubor ProDivadlo, který působí tam, kde by jej čekal málokdo. Na nádraží. Konkrétně v tom největším pražském, ve 2. patře Fantovy budovy.

Lenka Šebek Loubalová s manželem Jaroslavem Šebkem stojí za činností komorního ProDivadla.
Lenka Šebek Loubalová s manželem Jaroslavem Šebkem stojí za činností komorního ProDivadla.
Autor: David Zima

Zde Lenka vymýšlí a režíruje hry s železniční tematikou, které jsou určeny především dětskému obecenstvu. „Dnes už se hraním opravdu jen bavím“ říká. „Člověk by si měl uvědomit, jestli chce peníze, slávu nebo štěstí, protože vše najednou jde těžko,“ říká herečka, která vystupovala na pódiu vedle zvučných jmen, jako Bolek Polívka, Pavel Trávniček, Miroslav Donutil, Jiří Wimmer nebo také Karel Gott.

„A já jsem si vybrala to štěstí lidí ze svého okolí, nadšení dětských tváří, které sledují naše představení,“ dodává Lenka. Její hra Nejlokomotivovatější lokomotiva a její pokračování má k dnešnímu dni více než 800 repríz. Podle Lenky je do určité míry i splátkou dluhu režisérovi, který pro ni tolik znamenal – Zdeňku Pospíšilovi, který po svém vyhazovu z divadla Karlín spáchal sebevraždu.

„Právě on vymyslel scénu tohoto představení,“ připouští Lenka ke hře, kde hlavní roli hrají především loutky, jezdící vláčky a zlořečený černokněžník Zababa. „Když byl pan Pospíšil v emigraci, zbudoval detailní pojízdnou scénu s vláčky, se kterou ve Švýcarsku jezdíval od města k městu. Naše představení jsou vlastně poctou jeho vizi,“ říká Lenka, která se spolu se svým manželem stará o jeho původní scénu

Fotogalerie
39 fotografií