Když se řekne „pražská záchranka“, většina lidí si nejspíš vybaví záchranáře a lékaře ze sanitek a dalších výjezdových skupin, kteří vyjíždějí do terénu a pomáhají raněným či nemocným lidem. Některé možná napadnou ještě operátoři na lince 155, kteří jsou zrovna tak pro funkci organizace zásadní. Nedílnou součástí je však malý tým o dvou pracovnicích, které mají před sebou každý den velký úkol: poskládat všechny výjezdové skupiny tak, aby byl naplněn základní standard 136 výjezdových členů na 24 hodin pro celou Prahu.
Mezi těchto 136 pracovníků pražské záchranky spadají všichni nelékařští zdravotní pracovníci, řidiči či zdravotničtí záchranáři. Jsou to pracovníci jak na „velkých vozech“ v záchranářské posádce, tak na takzvaných „malých“ osobních vozech, ale třeba také záchranáři na letecké záchrance či řidiči koronerů. Gabriela Koptišová je členem zmiňovaného týmu, který celkový provoz zajišťuje.
Horko, náledí či maratony
Asi ze tří čtvrtin provozu znají pražští záchranáři služby i na rok dopředu. Kromě očekávatelných změn, mezi které patří například nemoci nebo dovolené, začíná být situace „napínavá“ například během rozmarů počasí. Jakmile totiž přijde do Prahy náledí nebo jiná situace, u které lze očekávat zvýšený nárůst požadavků na práci zdravotníků, pražská záchranka reaguje navýšením počtu pracovníků. „Do těchto situací patří také asistence během maratonů a podobných sportovních událostí či během silvestrovských oslav,“ prozradila Gabriela Koptišová, podle které jde o individuální přístup k jednotlivým problémům, na které neexistuje univerzální řešení.
Pokud se v Praze stane mimořádná událost, při které je zapotřebí větší počet zasahujících výjezdových skupin, většinou si záchranka s uváděným počtem 136 lidí vystačí. Pokud jde o událost velkého rozsahu, jsou stanoveny další postupy řešení, například svolávání zaměstnanců mimo službu, kteří jsou dobrovolně zapojeni do takzvaných personálních záloh.
„Pracujeme s „balíkem“ 350 lidí, 136 jich je během 24 hodin ve směně, dalších 136 musí mít nepřetržitý odpočinek,“ upozornila Gabriela Koptišová, podle které je potřeba počítat s nepřítomností části zbývajících pracovníků. V případě aktivace traumaplánu se tak zasahující jednotky mohou doplnit z řad pracovníků dopravní zdravotní služby, výpomoc může přijít i od kolegů ze Středočeského kraje. Ze zkušeností se ale během hromadných neštěstí kolegové z pražské záchranky, kteří zrovna mají volno, začnou sami hlásit do služby.
Mnoho okolností
Existuje celá řada spojitostí, které dohromady tvoří nepředstavitelně složitý obrazec toho, jak se pražští záchranáři musejí v případě změn k sobě poskládat. Nesmí se například stát, že se sejdou dva kolegové, z nichž ani jeden nemá řidičské oprávnění. Dle Gabriely Koptišové ročně jen u pražské záchranky existuje v průměru 12 tisíc směn, které je potřeba obsadit za kolegy, kteří jsou nemocní, mají dovolenou a podobně.
Krizový manažer záchranky: „Při hromadných neštěstích lidi třídíme jako stroje. Emoce přijdou potom“
Právě kvůli složitosti v celkovém plánování jsou Gabriela Koptišová společně s kolegyní jedinými dvěma pracovnicemi celé organizace, které skutečně znají úplně všechny členy výjezdů. Jsou nenápadnou, ale velice důležitou propojkou v celém systému. Výhledově by v tomto týmu měl začít pracovat ještě třetí člověk „do party“.
„Pracovníky nejde vybírat náhodně. Je to takové sudoku se jmény. Do toho všeho jsou dny, kdy musíme řešit s kolegy i 100 telefonátů denně. Musíte být o krok napřed. Jakmile jste o krok vzad, je konec. Tam se nesmíte dostat,“ dodala závěrem Gabriela Koptišová.
