9°C
Zjednodušeně řečeno krizoví manažeři pražské záchranky připravují organizaci na nestandardní situace, které se odlišují od „běžného výjezdu“. Na celou metropoli pak fungují dva tito specialisté. Jejich odbornost se uplatňuje ve chvílích, kdy se na místě nachází větší množství zraněných, při úniku chemických látek nebo například při poskytování péče pacientovi s vysoce nakažlivou nemocí.
Krizový manažer zároveň zpracovává analýzy, připravuje ve spolupráci s kolegy ze vzdělávacího a výcvikového střediska cvičení, zajišťuje nákupy speciálního vybavení a plánuje dlouhodobé projekty. Jde o jakýsi mix práce v kanceláři i v terénu.
„Otázkou není, jestli mimořádná událost nastane, otázkou je, kdy se stane. Protože se zkrátka stane. Hovoří pro to všechny údaje,“ popsal jasnou filozofii pražských záchranářů krizový manažer Ondřej Šedivka. Podle něj je proto nezbytné, aby byli záchranáři už od vstupu do adaptačního procesu na tyto situace systematicky připravováni.
První nikdy neléčí
Zdravotníci musejí být připraveni na to, že na místo dějiště hromadného neštěstí s desítkami až stovkami zraněných dorazí někdo první. Tyto události jsou podle odborníka všude ve světě typické tím, že na začátku se zde nachází spousta pacientů a málo záchranářů.
„Snažíme se naše lidi připravovat na to, aby zvládali úvodní stresující minuty. První posádka na místě se nikdy nebude starat o pacienty. Jejím úkolem je organizovat, protože jenom tak můžeme zachránit co nejvíce lidí,“ sdělil Ondřej Šedivka. Podle něj první zdravotníci na místě nemohou běžet léčit prvního pacienta, protože za rohem mohou být další, kteří potřebují pomoc dříve.
„Důležité je proto třídění. Při zásahu u hromadného neštěstí lidi naprosto strojově a bez emocí třídíme. Emoce přijdou potom – a přijde jich hodně. Ale při události nejsou na místě,“ uvedl specialista pražské záchranky. Pro třídění pacientů v terénu pak záchranáři, hasiči a policisté napříč celým integrovaným záchranným systémem v metropoli používají po školení od pražské záchranky pro stejné postupy barevné pásky.
Zelené znamenají pacienty, kteří mohou chodit a nemají vážnější zranění. Žluté signalizují pacienty, kteří potřebují pomoc, ale snesou odklad. Červená barva patří lidem, o které je nezbytné postarat se okamžitě. Černá symbolizuje ty, kterým už pomoci nelze. „Tato organizace je pro nás velice důležitá, ve výcviku na ni extrémně dbáme,“ řekl Ondřej Šedivka.
Zásah při hromadném neštěstí provází celá řada dalších faktorů, které nejsou na první pohled vidět. Jde například o zajištění zázemí pro ošetřování pacientů nebo o zorganizování správného a bezproblémového převozu pacientů do nemocnic. Tuto funkci přímo v terénu řídí takzvaní vedoucí odsunu, kterým může být i samotný krizový manažer. Zdravotníci pak mají na místě i vedoucího lékaře, který zodpovídá za odbornou pomoc, a vedoucího zdravotnické složky, kterému všichni podléhají.
„Zásah musí být bezpečný také pro nás, protože každý zraněný záchranář je pouze dalším pacientem, kterého musí někdo ošetřit. Takový záchranář už nikomu nepomůže,“ vysvětlil krizový manažer.
Aktivace „traumaplánu“
Ke spuštění traumatologického plánu dochází ve chvíli, kdy k jedné události vyráží více než pět výjezdových skupin rychlé zdravotnické pomoci, nebo pokud se na místě nachází více než 15 zraněných osob. Případně panuje-li podezření, že k takové situaci může dojít.
V loňském roce došlo v Praze k reálným aktivacím „traumaplánu“ pětkrát. Největšími případy byly tragická nehoda autobusu u Horoměřic a požár hotelu v Náplavní ulici. „U Horoměřic jsme řešili několik komplikací, mezi které patřilo i konkrétní místo události. Na místě byla panika, situaci komplikovalo počasí, kvůli kterému nebylo možné poslat leteckou záchrannou službu. Skvěle tu ale zafungovala první výjezdová skupina, která vše v úvodních chvílích organizovala. Bohužel tu byli tři mrtví, ale ve výsledku ti, kteří událost mohli přežít, ji přežili,“ ohlédl se za případem Ondřej Šedivka.
Situace kolem požáru hotelu v Náplavní ulici byla zcela odlišná. Nejprve nebylo jasné, že půjde o tak závažnou událost, ke spuštění „traumaplánu“ proto došlo až po příjezdu inspektora záchranné služby na místo. Akci podle krizového manažera komplikovaly také úzké pražské uličky, spousta zaparkovaných vozidel v oblasti a obrovské množství zasahující techniky.
V loňském roce pražská záchranka traumatologický plán aktivovala ještě při nehodě tramvají z června, při které se zranilo 25 lidí, a během propadu budovy v centru v Mikulandské ulici. Poslední aktivací byla další nehoda tramvají s 15 zraněnými. V letošním roce k tomuto opatření došlo při úniku oxidu uhelnatého z rolby v holešovické sportovní hale.
Praha naštěstí nikdy nemusela řešit situaci, při které by utrpěly zranění stovky lidí. Je na to ale připravena. Historicky Ondřej Šedivka z pohledu závažnosti připomněl pád letadla v Suchdolu z roku 1975, povodně z let 2002 a 2013 a tragický požár hotelu Olympik z roku 1995. Právě od této události se příprava pražské záchranky na krizové scénáře začala řešit na mnohem propracovanější úrovni. „Naší snahou je přinést do chaosu řád. Cílem je zachránit co nejvíce lidí v co nejkratším čase,“ shrnul na závěr Ondřej Šedivka.
