„Máme velkou rodinnou tradici. Můj tatínek je zubař, maminka byla pediatričkou, takže už v mládí jsem měl velkou motivaci jejich kroky následovat,“ vzpomíná primář na své rozhodnutí stát se lékařem. O své specializaci ale sám neměl dlouho jasno. „Ta touha pomáhat hlavně dětem se u mne objevila až v závěru studia. Nejspíš v tom sehrála roli i moje maminka, která se o děti starala celý život.“

Nejzranitelnější pacienti

Vybral si konkrétně novorozence, kteří čerstvě opouští porodní sál. „Následně se o ně staráme po určitou dobu podle toho, co kdo vyžaduje,“ vysvětluje doktor. „Narození představuje zásadní změnu v existenci plodu, respektive novorozence. Může se totiž záhy vyskytnout řada problémů. První tři dny života jsou obecně nejméně stabilní.“ Nejčastěji se přitom objevují potíže s dechem. Strašák každého rodiče v podobě syndromu náhlého úmrtí kojenců už podle lékaře není dnes tolik častý, ale není radno jej podceňovat.

Péče o nový život: Rutina?

Na svůj první den coby lékaře si už Jan Janota nepamatuje. Od té doby totiž uplynulo mnoho dní, které byly cokoliv, jen ne jeden jako druhý. „Vybavuji si ale úplně první komplikaci u jednoho novorozence, kterou jsem musel řešit ještě jako velmi mladý lékař,“ líčí primář.

„Měl tehdy velké problémy na umělé plicní ventilaci. Trubička, která ho spojovala s přístrojem, byla ucpaná. Musel jsem tehdy uplatnit všechny své dosavadní znalosti a zkušenosti. Navíc to bylo v době, kdy ještě nebyly zavedené mobilní telefony, takže dorozumění s ostatními kolegy v situaci, kdy je čas klíčový, bylo velmi problematické. Byl jsem prakticky odkázán sám na sebe,“ vysvětluje.

A jak to celé dopadlo? „Naštěstí dobře,“ vzpomíná lékař. „On by si to člověk možná ještě více pamatoval, kdyby to dopadlo špatně, ale dodnes jsem rád, že se to povedlo vyřešit. Nejen kvůli miminku. Myslím, že mi to v mnohém pomohlo v další praxi.“ Sám přitom přiznává, že ty negativní případy si člověk pamatuje více, protože jsou emotivně intenzivnější.

„U těch, které dopadnou dobře, převládá pocit velkého uspokojení, ale ten relativně rychle odezní, protože podvědomě to lékař sám od sebe očekává, a zrovna tak i veřejnost, že pacienta uzdraví. Když se to nepovede, je jasné, že si to člověk pamatuje mnohem víc,“ myslí si primář.
Primář novorozeneckého oddělení Thomayerovy nemocnice Jan Janota zasvětil svůj život medicíně kvůli svým rodičům. Dodnes pečuje o zdraví těch nejmenších a nelituje.
Primář novorozeneckého oddělení Thomayerovy nemocnice Jan Janota zasvětil svůj život medicíně kvůli svým rodičům. Dodnes pečuje o zdraví těch nejmenších a nelituje.
Autor: David Zima

Když jde do tuhého, nelze na to zapomenout

„Nejvíce vzpomínám na ty pacienty, kteří vyžadovali mimotělní podporu oběhu,“ svěřil se lékař o případech, při kterých zpravidla lidé mívají mizivé procento šancí na přežití, a zavedení mimotělního oběhu za pomoci ECMO přístroje je prakticky posledním možným řešením. „Zažil jsem těžké případy, u kterých bylo nutné lidi transportovat napojené na tento přístroj, a to byly tak dramatické okamžiky, které člověk opravdu nezapomene.“

Miminka se rodí do bezpečnější doby než před lety

Péče o novorozence zaznamenala podle primáře dramatický vývoj ve směru kvality. „Když jsem nastupoval v roce 1993 do praxe, už se jednalo o rozvinutý obor, ale za posledních 25 let se daleko více vyvinul,“ poznamenává primář. Dokládá to především lepší technickou vybaveností, se kterou jde ruku v ruce i lepší péče o děti. Případy, které by se před čtvrt stoletím mohly zdát kritické, lze dnes snáz podchytit a z hlediska doktorů i řešit. Například i díky monitorům na sledování dechu novorozenců. Právě 42 takových FTN v úterý obdržela od Nadace Křižovatka, která podporuje kvalitnější péči o miminka a novorozence.

Fotogalerie
19 fotografií