Leckdo si při vzpomínkách na dětské kratochvíle při čtení představí zpravidla nucení do povinné školní četby, leckdy nepříliš zábavné. V případě Anastázie tomu takto není. Zálibu v knihách objevila právě v dětství a nepustila ji dodnes. „Do knihoven jsem chodila už jako malá, měla jsem to tam ráda,“ přiznává. „Knihy zdarma – to je pro bibliofila ráj.“ Tehdy ale samozřejmě netušila, že jednou bude stát na opačné straně „barikády“.

Nejprve na výpomoc, posléze vedoucí

„Jsem knihomol, takže jsem už nějaký čas uvažovala o tom, zda bych nemohla jít pracovat do knihovny. Ale odrazovaly mne zprvu požadavky, protože nemám knihovnické vzdělání,“ líčí sympatická vedoucí, která na Karlově univerzitě studuje antropologii. „Nakonec mne navnadila bývalá spolužačka, která v knihovně pracovala.“

Zpočátku Anastázie v MKP pracovala jako tzv. „lítačka“. Nenechte se zmýlit, se známou zelenou kartou pojem nemá nic společného. „To je takový pracovní název pro knihovníky, kteří jezdí vypomáhat do poboček tam, kde je to zapotřebí,“ vysvětluje. „Díky tomu jsem získala užitečné zkušenosti i poznatky o tom, co kde fungovalo.“ Když se jí naskytla možnost ucházet o post vedoucí nově vzniklé pobočky na Letné, troufla si na tuto výzvu. Z výběrového řízení vzešla jako ideální kandidát.

Dělba času mezi studiem a prací

V současné době Anastázie dělí svůj čas mezi práci a studium. Ačkoliv mnozí by v rámci antropologie dokázali své zaměstnání využít, u ní je to přesně naopak. „Snažím se práci a studium nespojovat,“ říká. Jejím studijním zájmem totiž nejsou návyky dětí v knihovnách, ale lateralita. „Ta spočívá v dominanci jednoho párového orgánu, například očí nebo končetin. Třeba proč je někdo levák nebo pravák.“ V akademické sféře se ale nevidí.

„Studuji proto, že mne to baví a zajímá, ale knihovna mi přirostla k srdci,“ vysvětluje pracující studentka. „Beru to jako navázání na jakési poselství, že ta knihovna funguje navzdory existenci internetu, kde je k nalezení prakticky všechno.

Děti a knihy dneška?

Hodně přetřásaným tématem poslední doby je pozvolný úbytek dětských čtenářů. Právě kvůli nejrůznějším technologickým inovacím je pro ně například tablet lákavější než kniha. „Čtou možná méně, ale není to tak výrazné,“ myslí si vedoucí pobočky, která je určena především právě dětem. „Ono to může být dáno i tím, že mohou mít mnoho domácích úkolů nebo více povinností, takže pak na četbu nemusí mít čas a spíše se věnují internetu a jiné zábavě.“

Děti podle Anastázie stále baví číst knihy. Jen v poslední době na to mají méně času než dříve.
Autor: David Zima

„Od mého dětství se z pohledu dítěte změnilo především to, že knihy jsou dnes zajímavější,“ domnívá se Anastázie. „Jsou lépe propracované a dá se s nimi pracovat. Děti to pak daleko lépe zaujme.“ A které knihy jdou na Letné nejvíce na odbyt? „Hodně se půjčují komiksy. Malí čtenáři zase dávají přednost hodně barevným publikacím, ti starší zase povinné školní četbě.“

Sama přitom jako mladší nejraději sahala po Harrym Potterovi nebo Terrym Pratchettovi. Oboje chová v oblibě dodnes. „Ale neznamená to, že bych nečetla něco jiného,“ přiznává s tím, že jí baví i četba o módě nebo o životním stylu, ale také se musí věnovat i studijní literatuře.

Tady je mi dobře

„Ve společnosti převažuje takový stereotyp, že knihovník či knihovnice ví přesně, kam pro jakou knihu sáhnout,“ říká s úsměvem. „Jenomže pořád se vydávají další a další knihy, takže to opravdu nemůže platit. V MKP navíc ty knihy neustále cestují mezi pobočkami, takže zachovat si úplný přehled je neudržitelné,“ vysvětluje. V síti MKP totiž platí, že si lze půjčit knihu v jedné pobočce a posléze ji vrátit ve druhé. Takto knihy neustále cirkulují.

To jí však nebrání v tom, aby si svou práci doslova užívala. „Baví mne v knihovně být a pomáhat lidem,“ říká Anastázie. „Mít práci, kde bych vydělávala víc, ale byla bych tam nešťastná? Život žijeme jen jednou a být 40 hodin týdně nešťastná, to není úplně pro mě. Cítím se v ní dobře,“ uzavírá vedoucí.

Fotogalerie
39 fotografií