23°C
„Vadil jsem synovi přítelkyně. S partnerkou jsme se měli rádi, ale kvůli němu jsme se začali hádat. A dítě je pro ženu vždy na prvním místě. Nakonec jsem se rozhodl odejít ze svého bytu, kde jsem je nechal žít,“ vyprávěl pan Ladislav o svém osudu.
K prodeji Nového prostoru se dostal v momentě, kdy přišel o práci a veškeré své úspory. „Do prosince jsem si dělal strážní zkoušky na regulérní pracovní poměr. Potom ale vyvstaly neshody v práci, a tak jsme se dohodli na mém odchodu. Jenže poté jsem neměl ani na ubytovnu,“ svěřil se Ladislav.
Pod vlivem okolností se rozhodl pro práci prodejce Nového prostoru. „Od června se chci ale zase vrátit do normálního pracovního poměru,“ kladl důraz na dočasnost práce Ladislav, který u Muzea denně prodá jen osm časopisů a rád by se dostal alespoň na deset prodaných výtisků.
Ačkoli dnes nežije na ulici, i tohle zažil. „Na ulici jsem byl nedávno, ale jen pár dní. V tu dobu mi skončila ubytovna a já neměl žádné peníze,“ svěřil se Ladislav o únorovém zážitku. V současnosti žije na lodi Hermes, kde je nutné dodržovat striktní pravidla. Důkazem přísnosti je i obsazenost lodi, kdy z možné kapacity tří set lůžek je využito pouhých osmdesát.
„Jsem na kajutě pro osm lidí, ale spíme tam jen dva,“ zmínil pan Ladislav. „Jsou tady obrovské sankce. Například za alkohol máte zákaz vstupu na měsíc. Navíc tady máte na vše žetony. A jakmile byste se například neumyli, vyhodí vás,“ popisoval bydlení na lodi, které si chválí.
Pan Ladislav kladl důraz na to, že není takový jako jiní lidé bez domova. „Někteří bezdomovci jsou na ulici spokojení. Mnohdy je nezajímá nic jiného než jídlo. Těch stravovacích možností má navíc Praha tolik. Během dne mají dvě až tři stanoviště. Například na Naději dostanou dvakrát denně jídlo zadarmo. Vaří tam dobře. Sám jsem odtud právě přišel. No a potom už jim stačí vyžebrat si pár korun, aby si za dvacku koupili to nejlevnější víno,“ mluvil o odlišné sortě bezdomovců s pohrdavým tónem Ladislav, který se s nimi nechce poměřovat.
Pan Ladislav je důkazem toho, že ne všichni lidé na ulici jsou stejní. „Víte, většina bezdomovců tohle dělat nebude. Jsou líní. Nový prostor stále hledá nové prodejce. A přitom řada stanic metra je neobsazených. Šanci tedy mají. Ale jim se nechce,“ vyprávěl Ladislav o rozdílnosti lidí na ulici.
Ovšem složitá situace a setkávání s novou sortou lidí mu přátele do života nepřinesly. „Nemáme si co říct. Nechci se povyšovat, ale studoval jsem vysokou a tihle lidé jsou tak primitivní. Nenajdeme společnou řeč,“ těžko vysvětloval Ladislav svůj odstup a nechuť vůči lidem na ulici, kteří snahu o běžný život už dávno vzdali. „Víte, byl jsem v roce 2003 i v knize Osobnosti národa, Who is who. Vidíte a dnes jsem tady,“ dokončil s úsměvem na tváři Ladislav, který svůj osud nevzdal a bojuje dál.
