Před dvěma lety jste se rozhodl stát se veganem. Co vás k tomu přimělo?

Úplně první impulz jsem dostal od kamaráda a bývalého spolupracovníka Petra Leheně. Bylo to zvláštní, vidět prvotřídního thaiboxera vyřezaného na kost, jak mi říká: „Hele kámo, já nejim maso ani mlíko, vlastně nic ze zvířat.“ Sám jsem si říkal: „Cože? A to jsi na tom, tak jak jsi?“

A co etika?

Ta byla samozřejmě hlavním důvodem. Mám rád zvířata a mám je radši živá. A říkám si, že mám ještě kousek duše a svědomí, tak holt nechci, aby kvůli mně musela mít život, který kdyby lidi viděli jen na chvíli sami, tak by se doslova „poblili“. Spousta duchovních směrů učí žít v přítomnosti jako klíč k absolutnímu štěstí. Zvíře takhle žije přirozeně. A abych je baštil? Abych zabíjel štěstí? (smích)

Měl jste pocit, že by vám po změně jídelníčku chyběla živočišná bílkovina?

Takový pocit jsem nikdy neměl. Nebo možná spíš nevím, jak takový pocit vypadá. Aminokyseliny z bílkovin jsou prostě aminokyseliny z bílkovin a tečka. Ten pocit, o kterém pravděpodobně bude řeč, je pocit nedostatečného nasycení se. Člověk, který sní kuřecí prso a zakydá ho eidamem třicítkou, jakože je to gurmánská laskomina, má ten těžký pocit „přežrání” se a s tím souvisí pocit dodání tělu všech potřebných živin, což je nesmysl. Třeba konkrétně tahle věc mi ze začátku veganství chyběla, ale to bylo pouze nedostatečnou kuchařskou fantazii a kreativitou.

Jak jste se stravoval předtím?

Stravoval jsem se jako to pověstné prase. Nejsem na to hrdý zpětně, když se za sebou ohlédnu, nafackoval bych si. Tedy v tom lepším případě. (smích) 

Proč?

Jedl jsem samé fastfoody na kila. Jedl jsem spousty takové té upocené fitness klasiky - kuře s rýží, tvarohy. A víte co? Bylo to na nic, byl jsem akorát obézní, necítil sem se fit a měl jsem akné v množstvím větším než malém.

Ladislav Petrželka trénuje veganské sportovce.

Jaký je pro vás největší mýtus o veganství třeba i u samotných veganů?

Největší mýtus o veganství? Toho je... Chtěl bych napsat, že je to proteinový prášek, bez kterého si 90 % absolutně amatérských a kondičně trénujících veganů není schopno představit přibírání nebo naopak redukci, protože to je něco jako davová veganská psychická porucha. Ale ten největší mýtus je veganství samo o sobě třeba právě ve sportu.  Vidím spoustu lidí, jak křičí do světa: „Jéé, hele, koukejte! Narostl mi bicák a to jsem na rostlinné stravě.“ Vegani sami svoje stravování často chápou jako něco neplnohodnotného, co se týče výživy. I když mají informace, někde v podvědomí tahle příšerka dřímá. Takže ne, veganství není méněcenné, a ne, nemusíte svoje stravování a sportovní výkony před nikým obhajovat. Nebuďte z toho v křeči a ve stresu není nic snazšího než zpochybňovači ležérně ukázat prostředníček.

Jaký je váš denní jídelníček?

Typický denní jídelníček nemám. A to z několika důvodů. Zaprvé je to nuda, žiju jenom jednou a s pestrým a kreativně připraveným jídlem, které se každý den mění a můžu si užívat pořád nové chutě, je život prostě lepší. A za druhé, týden co týden vypadá můj denní režim a tréninky jinak. Nebudu se zbytečně přesycovat po lehkém tréninku paží a břicha stejně jako po brutálním tréninku dřepů, tahů a sparingů nebudu jíst jen listový míchaný salát. Je potřeba rozumět svému tělu a tomu, co chce.

 

Je něco, na co jste velmi pyšný?

Na velkou spoustu věcí trpím obrovským egoismem. (smích) Jsem pyšný na to, že se můžu živit sportem. Být jen jako trenér. Navíc mám dostatek svobody a potkávám se tím se spoustou zajímavých lidí. Jsem hrdý na to, že můžu působit jako trenér vedle takových frajerů jako Jonáš nebo Jirka. Jsem pyšný na každého jednoho svěřence, který dře a společně se zlepšujeme. Jsem pyšný na to, že to, co dělám, dělám dobře. 

Ladislav Petrželka trénuje veganské sportovce.


A v poslední době? 

To, že se můžu podílet na Veganském sportovním klubu. Tenhle projekt vymyslel super mozek a sympaťák Pavel Houdek. Jsou pryč doby, kdy jste měli jednoho nebo dva veganské kámoše, co si s vámi zašli do fitka. Teď jsme tu my. Pořádáme veřejné tréninky napříč celým sportovním spektrem, přednášky, exhibice, můžete si pod našimi barvami i zazávodit. Jsme tu, začínáme být vidět a věřím, že budeme vidět hodně. takže Vegan sport club a #vegangang, to mě teď hodně naplňuje.

Je opravdu třeba hlídat si příjem bílkovin?

Ano, ale pokud jste nesportující člověk, tak velmi okrajově. Pokud jíte alespoň malinko vyváženě a pokud jste sportovec. Nerad bych se pustil do křížku s výživářem, ale co...(smích) Jezte bílkoviny tak, aby vaše tělo bylo uspokojené. Hubnu hmotu? Tak buď mám na prd trénink, nebo jídlo. Takže buďto začnu trénovat jinak, nebo upravím příjem třeba těch bílkovin… a? No a to je všechno. (smích) Žádné složité výpočty, kalkulace, gramážování. Jezte tak, aby tělo makalo, jak má, a na to si stejně musí přijít každý sám.

Fotogalerie
7 fotografií