Téměř dva a půl tisíce obyvatel bydlí podle posledního sčítání obyvatel v Běchovicích. V době, kdy se začalo se stavbou první tvrze to však byl pouhý zlomek zlomku. Ve vesničce, která je historicky doložená k roku 1228, žilo během 15. století sotva pár desítek lidiček.
Mezi nimi i pražský měšťan Johánek Ortlův, zvaný též Domšík od Bílého zvonu na Staroměstském náměstí. Ten nechal v Běchovicích vystavět před rokem 1413 tvrz, což je mimochodem tamní historicky nejstarší dochovaná stavba. Ze svého bráněného sídla se každopádně neradoval dlouho.
„Když byl Johánek Domšík jako přední stoupenec české strany na rozkaz německých konšelů na Staroměstské radnici roku 1413 popraven, přešel rodový majetek na jeho manželku Markétu. Po její smrti v roce 1417 na její syny Janka a Václava - pozdějšího pražského kanovníka,“ uvádí web běchovické radnice. Stejně dlouhého trvání neměla ani tvrz.
Država vraha
Po několikeré změně majitelů, mezi nimiž byli staroměstští, ale i novoměstští měšťané, tvrz a k ní přináležící dvůr „král Vladislav jako odúmrť daroval roku 1455 Janovi ze Zbyslavce,“ dozvíme se v knize Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jíž má na svědomí kolektiv historiků. V té době už ani tak nešlo o tvrz, jako spíše o hospodářský dvůr, neboť jak se lze v knize dále dočíst: „tvrz zřejmě zanikla po husitské revoluci.“
Míněn je tím především její „obranný“ charakter, neboť i s odeznělým nebezpečím husitských válek stavba nadále stála. Zmiňovaná je ještě v 16. století. „Leta 1508 Běchovice úplně vypáleny,“ uvádí přední český kastelolog August Sedláček v knize Hrady, zámky a tvrze království Českého. Místo tvrze zbyl dvůr, o nějž se střídala řada majitelů, z nichž nejznámější je bezesporu Adam Zapský ze Zap.
Jeho čin dle legend totiž dal jméno dnešním Hrdlořezům. Jde o českého šlechtice, jenž žil v 17. století, a který propadl svodům krásné a zámožné Anně Marii Kaprové, jež byla chotí Jana Daniela Kapra z Kaprštejna. „To byl ten, kdo vyslýchal odsouzené české pány a měšťany před jejich popravou na Staroměstském náměstí. Nejen že vyslýchal, on prý je i okrádal. Z účasti na jednání dost zbohatl,“ píše letitý kronikář Prahy Miroslav Kuranda v knize Městská část Praha 9 – Hrdlořezy.
Mezi okradenými byl právě i zmíněný Adam Zapský ze Zap, který se svému „rivalovi“ pomstil i tím, že mu svedl ženu. Spolu se domluvili na tom, že Kapra z Kaprštejna zavraždí, k čemuž došlo na hrdlořezské vinici. „Když se s ní chtěl pochlubit své rozmařilé a záletné ženě, stálo ho to u »hrdlořezské studánky« život, jak je zaznamenáno v soudobých soudních dokladech,“ uvádí Kuranda. Stejně jako Adam Zapský, majitel běchovického dvora, tak i jeho milenka byli krátce nato dopadeni a na Pražském hradě za úkladnou vraždu vlivného šlechtice popraveni.
Místo tvrze hostinec
Léta plynula a starobylá stavba měnila tvar i charakter. Oproti jiným středověkým tvrzím, které už v Praze nejsou k vidění, se dochovala dodnes. Po barokní přestavbě fungovala od roku 1755 jako poštovní stanice. Zdejší poštmistr „musel míti vždy dostatek koní na výměnu přípřeží, starat se o poštu, pohodlí cestujících apod.” líčí radniční web. Někdejší tvrz k tomu měla ideální polohu, neboť stála na hlavní silnici, která spojovala Prahu s Úvaly, Kolínem, Velkým Osekem, Pardubicemi a zbytkem východních Čech.
Po přivedení železnice do Běchovic zde vznikl hostinec, který svou minulost připomínal už v názvu – hostinec Na Staré poště. Navštívit prostory s přídechem starodávné historie lze na hlavní běchovické dopravní tepně Českobrodské v samém jádru městské části i teď.
Nedlouhá existence
Nedaleko od nejstarší se pak nacházela druhá, mladší tvrz, jejíž účel zřejmě plynule převzala od své „starší“ sestry. Na adrese Mladých Běchovic 2, jen pár desítek metrů vzdálených od Staré pošty se dnes nachází modernizované multifunkční středisko s prostupným vnitroblokem. Právě v těchto místech místní lidé vystavili tvrz novou, která vznikla někdy kolem období husitských válek. V té době řada vesnic, vísek a osad po celých Čechách, Prahu a její okolí nevyjímaje, sužovaly hrozby napadení radikálními husity, kteří si kolikrát nebrali servítky.
„Původně zde měl dvůr pražský měšťan Mikuláš Fridinger, který jej vlastnil podle nejstarší staroměstské knihy od r. 1332,“ uvádějí historikové. Průběhem let se pak z dvora stala tvrz. Avšak ani ta neměla kdovíjak dlouhou životnost.
„Tvrz v r. 1508 Jiřík Kopidlanský z Kopidlna vypálil a ta zůstala zřejmě od té doby pustá,“ stojí v knize Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Tak tomu bylo několik desetiletí, jak uvádí August Sedláček: „L. 1543 byla tato tvrz pustá a dvůr též pustý.“ I pro ty se nakonec hledal nový účel, který se našel až mnohem později.
„Na tvrzišti byl někdy v 18. století vystavěn velký lichtenštejnský dvůr,“ uvádí historikové. Zemědělský účel zůstal zachován až do 20. století. Po roce 1945 a po vlně komunistického znárodňování objekt přešel pod Státní statek hl. m. Prahy. Dnes zdejší objekty, jež vycházejí ze středověké tvrze, slouží nejrůznějším účelům, ať už to jsou obchody, služby, restaurace nebo centrum dostupného bydlení.
Víte, že…
… Běchovice nejsou původní název? V historických pramenech se objevují poněmčené názvy Waldendorf či Walhendorf, což by se do češtiny dalo přeložit jako Vlachovice. To by odkazovalo na fakt, že v daném místě sídlili Vlachové, jímž se ve staročeštině rozuměli Italové. Pojmenování Běchovice pochází až z 14. století, a je odvozeno s největší pravděpodobné od příjemní staršiny rodu, který zde vládl.
