Aplastická anémie neboli dřeňový útlum je chudokrevnost, u které se netvoří červené krvinky, bílé krvinky ani krevní destičky. To je způsobeno poruchou kmenové (mateřské) buňky, která vytváří všechny tři druhy krvinek. Tento stav lze léčit pouze transplantací kostní dřeně od shodného dárce.
Postihnout může aplastická anémie prakticky kohokoliv, příkladem toho může být Marek Mimra z Ostravy. „Za 10 let co manžela znám, nikdy nebral antibiotika, nikdy nebyl delší dobu nemocný. Já ani neznala takovou tu mužskou rýmičku, když už ho něco chytlo, vyspal se a druhý den byl na nohou,“ vypráví Markova žena Romana.
Marek se dokonce vyhnul i covidu, a o to víc zarážející bylo, když se jeho zdravotní stav začal náhle zhoršovat. „Začalo to zánětem ústní dutiny. Byl poměrně imunní vůči antibiotikům, která dostal, a to jsem ho poprvé v životě viděla ležet týden v posteli. Nakonec dostal jiná antibiotika a vypadalo to, že zabírají,“ říká Romana. Rodina se v tu dobu navíc chystala na dovolenou do Španělska. „V červnu jsme tam odjeli a doktor řekl, ať je dobere tam. Už na dovolené byl ale takový bezbarvý, vyčerpaný,“ říká Romana.
Omdlel na cestě k doktorovi
Když si na dovolené Romana hledala, s čím by jeho vyblednutí mohlo souviset, dočetla se, že s krví. Marek se ženou už byli a cestě k doktorovi, když se z ničeho nic před domem skácel na zem. „V ten moment už jsem volala rychlou. Když ho zdravotníci viděli, říkali, že to není v pořádku a odnesli ho na nosítkách. Převezli ho do Vítkovické nemocnice,“ vzpomíná na vypjaté chvíle Markova žena.
Od doktorů pak chodila jedna špatná zpráva za druhou. „Z krevních testů přišly výsledky, doktoři říkali, že je to velmi špatné, první podezření bylo na leukémii,“ říká Romana. Na výsledky rozboru kostní dřeně se kvůli složitým postupům čeká týden. Když přišily, odstartoval proces hledání dárce. Do registru dárců se šla zapsat celá rodina.
Štěstí v neštěstí
„My máme tři malé děti, byli jsme po dovolené, já na mateřské, navíc nám nedošly platby za některé manželovy faktury, jak už se to někdy stává. V ten moment jsem s jeho svolením udělala Donio sbírku,“ vzpomíná Romana. Rozpočítala si platby za hypotéku na dva roky dopředu a jako cíl sbírky nastavila částku 200 tisíc, aby zajistila rodinu. „My jsme to vybrali snad za pět hodin. To byl úplný masakr,“ říká Romana. Celý Markův příběh se podle ní nesl ve znamení: „štěstí v neštěstí“.
Vhodného dárce, který splňuje 10 z 10 potřebných atributů, pacienti obvykle najdou mezi příbuznými. Marek má mladšího bratra, přičemž jsou si podle Romany podobní, jako vejce vejci. „Paradoxně, i když jsou si velmi podobní, shodu měli jen 4 z 10. Docela jsme s tím počítali, že nás to zachrání, i doktoři se tak tvářili, takže to jsme byli velmi smutní,“ říká Romana. Na hematologickém oddělení se Marek navíc potkal se dvěma dalšími pacienty, kteří měli stejné onemocnění. Jeden z nich dárce našel, druhá takové štěstí neměla a v létě aplastické anémii podlehla. Napětí v rodině tedy bylo obrovské.
Marek v českém registru dárce nenašel, pět se jich ale našlo v USA, byly to ale ženy. Podle doktorů je ale lepší, když je dárce shodného pohlaví. „Nakonec jsme našli někoho v Dánsku, kde byla shoda 10 z 10,“ říká Romana. Transplantaci nakonec Marek podstoupil 31. října loňského roku.
Že pacient po prodělání aplastické anémie bude žít stejný život jako před tím, nikdy není garantováno. V současné době je ale Marek na nejlepší cestě zpět do původního stavu. Jsou určitá omezení, která stále musí podstupovat. Musí spolykat 16 prášků denně, na transfuzi krve nemusel ale od té doby ani jednou.
Romana pochopitelně zaznamenala i příběh dvouleté Madlenky, jejíž tatínek k zápisu do registru dárců kostní dřeně vyburcoval tisíce Čechů. „My jsme pořád přemýšleli, co manžel udělal špatně, kde tomu přišel. Ale když to vidíte u té malé holčičky, která toho nestihla moc prožít, člověku je to strašně líto,“ říká Romana.
Na vhodného dárce kostní dřeně čekají aktuálně v Česku desítky dětí a dospělých. V registru dárců je v Česku zapsaných 45 tisíc lidí. Přesto že případ malé Madlenky spoustu nových dárců přilákal, stále jich není dostatek. Analýza odebraných vzorků je navíc finančně poměrně náročná a nehradí je zdravotní pojišťovny, náklady na jeden odebraný vzorek přitom činí přibližně 1000 kroun. Pražský IKEM proto upozorňuje také na sbírku, jejíž výdělek má tyto náklady hradit. Přispět do sbírky lze zde.
