Jaroslav Starka svou kariéru odstartoval ještě před revolucí na place jedné z příbramských hospod jako číšník. Jak v rozhovoru s ním pro YouRadio podotýká moderátor Miroslav Kolodzej, povolání číšníka nebylo jen o obsluze hostů. Obyčejný pingl si tehdy mohl přijít na zajímavé peníze a získat spoustu užitečných kontaktů. Díky tomu se z Jaroslava Starky časem stal majitel hned několika podniků v Příbrami.
V roce 1990 pak Starka vstoupil jako vedoucí do příbramského fotbalového klubu. Díky fotbalu se seznámil s lidmi, jako je Radovan Krejčíř. V rozhovoru pro YouRadio se Starka rozmluvil o tom, jak na něj mafián, který chodil doslova přes mrtvoly, působil: „Postupem času jsem pochopil, že jeho normální byznys moc nezajímá. On mi vždycky říkal, že když ráno vstane a vezme 100 milionů, tak večer musí mít 300. Ty kšefty, co on dělal... synonymem by bylo slovo podvod,“ říká Starka v rozhovoru.
Známost s Krejčířem se ale Starkovi později vymstila. O vlásek unikl smrti, když na něj v roce 2005 maskovaný muž vypálil několik ran z pušky. K pokusu o vraždu došlo, když jedné víkendové noci vyšel před dům, aby nahodil pojistky. „Na konci ulice jsem viděl nějaké auto, které tam nepatřilo. Otevřel jsem rozvaděč a najednou se zablesklo a viděl jsem člověka v maskáčích, jak po mně střílí. Čtyřikrát po mě vstřelil a prostřelil mi hrudník,“ vzpomíná v rozhovoru Starka. Na otázku, co se mu v tu chvíli honilo hlavou, odpověděl: „Teď zrovna mám vztek, až mi stojí chlupy na ruce. Ale v tu chvíli jsem nemohl nic jiného než utíkat. Běžel jsem do garáže a on šel za mnou a ještě asi šestkrát vystřelil.“
Poslal jsem je já!
K atentátu se mu později sám přiznal právě Radovan Krejčíř. „Někdy v půl čtvrté ráno mi odněkud z Afriky volal Krejčíř, samozřejmě byl sjetej,“ vzpomíná Starka. Krejčíř, prý pod vlivem kokainu, na něj do telefonu křičel: „Ty zabijáky jsem na tebe poslal já. Chci, abys to věděl, byl jsem to já.“ Starka dobře věděl, že jeho telefon poslouchá policie, hovor se proto snažil co nejvíce protáhnout. Krejčíř své doznání ještě několikrát zopakoval, měl totiž za to, že mu Jaroslav Starka nechal unést a zavraždit otce.
Během let, kdy se pohyboval v podsvětí, se měl Starka možnost seznámit i s obávaným Františkem Mrázkem. V rozhovoru mu familiárně říká „Fanda“. „Byli jsme kamarádi. Jednou jsem chtěl po policistech jména těch, co po mně stříleli, a oni za to po mně chtěli nějaké prostředky. Tak jsem řekl, že když budou jména, budou prostředky. Za hodinu mi volal Fanda, ať se u něj stavím. Na papíře mi dal jména těch střelců, tak jsem mu poděkoval a jel jsem pryč. Druhý den se mi ozvali ti policisté, že už ta jména mají. Tak za mnou přijeli, dali mi ta jména a já jsem vytáhl papír od Fandy a řekl jsem jim, že už mi to dal jejich šéf a že prostředky nebudou. Fanda měl velmi dobré informace,“ vzpomíná nekriticky na jednu z nejkontroverznějších figur českého posvětí Františka Mrázka v rozhovoru.
Neprůstřelný vozový park
Příbramský boss Starka, jak jej spousta lidí přezdívá, se v devadesátých letech po svém městě projížděl v opancéřovaných autech, která si nechával vyrábět na zakázku. V rozhovoru se také pochlubil, jak jeho vozový park přišel vhod i bezpečnostním složkám.
„Jednou mi volali z organizovaného zločinu, tak jsem si říkal, co jsem provedl. A on říká: ‚Nic pane Starka, ale máme prosbičku, máme jedno pancéřové auto, ale jedeme na letiště pro nějakou věc a potřebujeme ještě jedno, nepůjčil byste nám to vaše?‘ Tak jsem jim tam poslal šoféra s autem a pak jsem koukal na zprávy, jak převážejí nějaký drahý obraz a je tam moje auto,“ vypráví v rozhovoru pro YouRadio Starka.
Jaroslav Starka prozradil i další tajemství z 90. let. Promluvil ale například i o tom, jak vypadá život „bosse“ v důchodu.
Všechny díly podcastu 90ky z produkce Blesk.cz najdete ve svých podcastových aplikacích nebo na webu i s videem.
