1°C
Milan se podělil o svůj zážitek z doby, kdy poprvé přišel na diskotéku - bylo to v Maďarsku a bylo mu tehdy 15 let. „Šli jsme tam někam odpoledne do nějakého místa, kde byl nějaký člověk, který pouštěl desky, a byli tam lidi, kteří tancovali. Já jsem to vůbec neznal a koukal jsem na to, co to má znamenat. Pak nasadil jehlu na desku a začal hrát Juliet od Robina Gibba. Lidi dali ruce nahoru, koukali na něj jako na pánaboha a já jsem si říkal: Nevím, co to je, ale chci to dělat,“ vzpomíná na svůj první zážitek s diskotékou. Podobně to měl prý s moderováním v rádiu, obojí se mu nakonec splnilo.
Jak ale vypadaly dýdžejské pulty a technika v 80. a 90. letech? „Já jsem začínal před devadesátkama, v roce 1986 mě zasvětil můj kamarád z Mělníka, jezdili jsme do Prahy na černou burzu, na Ovocný trh. Jako učeň odborné školy jsem tam jezdil kupovat kazety, tenkrát se to tam prodávalo za 130 korun a byl v tom celý měsíční playlist. Tak jsem se do toho dostával, až mě to začalo bavit. Táta pak v roce 1988 koupil magneťák Grundig mono a tam jsem si ty písničky pouštěl,“ vypráví DJ Vendel.
To začátky Milana Bílka jsou spojeny s jižními Čechy, odkud pocházel. „Seznámil jsem se s dýdžejem Kosťou, což byla jihočeská legenda. Moje začátky ještě před devadesátkami byly vinyly, hrál jsem ze dvou vinylů. Museli jste vyndat dvě desky, položit je na dva gramofony, mezi tím byl mix a mikrofon. Jedna dohrála, druhá začala hrát. Bylo důležité, když jsi někam jel, mít středy (kolem nichž se deska otáčela, pozn. red.), když jsi neměl středy, nažvýkal jsi dvě žvýkačky a vyrobil jsi je z nich. A když bylo třeba shánět desky, tak DJ Kosťa měl přísun vinylů, vozil mu je fotbalový internacionál Franta Veselý, který jezdil do Tábora. Tam jsem ho nakrmili, měl tam nějaké děvče, bylo veselo, a díky tomu tam vydržel,“ vypráví Bílek s tím, že v roce 1991 pak přešel na hraní z cédéček.
DJ Vendel začínal právě na kazetách. „Bylo to těžší, peněz jsem neměl tolik. Kazeta mi musela vystačit pomalu na půlku diskotéky. Ale díky tomu, že jsem se pak přes kamaráda dostal na jednu diskotéku, tak nějaké peníze začaly být. Pak jsem měl přísun singlů. Můj vůbec první byl Sit and wait, Sydney Youngblood, to byla velká hitovka. Tak jsem se dostal k tomu, že jsem začal hrát z gramofonů, jinak se ani tehdy hrát nedalo,“ uvádí DJ Vendel.
K diskotékám a atmosféře kromě hudby patří také pořádná nálož blikajících světel. „Nikdy jsem neměl svůj aparát a o světla jsem se nikdy nestaral. Přišel jsem vždy se svými singly, měl jsem to na co posadit a vždycky se z něčeho hrálo,“ říká Bílek a dodává, že tehdy nešlo jen tak přijít a začít hrát. „Musel jsem dělat zkoušky u krajského střediska. Můj první honorář byl 120 korun za diskotéku plus cesťák. Aby se vydělaly nějaké peníze, tak se hrály dvojáky a trojáky, takže ty jsi vydělal dvakrát 120, pak za cesťák asi 400, takže za večer to bylo asi 800 korun a jeden vinyl stál 200 korun. Fakt nevím, z čeho jsem žil,“ říká s nadsázkou.
Jak si DJ Vendel sháněl světelnou techniku? Co DJ Uwa kradl? Jak vzpomínají na tehdejší diskotéky? A jakou peprnou historku Milan Bílek nikdy nikomu neřekl? Pusťte si celý rozhovor!
Poslechněte si také podcast 90ky z produkce Blesk.cz! Dozvíte se vše o Discolandu , vzestupu a pádu Ivana Jonáka, ale taky o prostituci, drogách, klubové scéně nebo zločinech, které v devadesátkách bujely. Všechny díly najdete ZDE nebo ve svých oblíbených podcastových aplikacích.
