Petr Bartůněk se s Radkem Ptáčkem znal od roku 2009, kdy ho psycholog oslovil s nabídkou spolupráce na konferenci lékařské komory, jež byla věnovaná etice, společně pak dávali dohromady monografii na totéž téma. Těch nakonec během let vzniklo celkem 14 a z kolegů se stali blízcí přátelé.
Proč si podle něj Ptáček sáhl na život? „To je obrovská neznámá. Na jeho pohřbu jsem se potkal s předními psychology a psychiatry a v šoku byli všichni. Nikdo neměl vysvětlení. Přitom si leckdo myslel, že už ho v oboru nemůže nic zaskočit,“ popsal Bartůněk.
Ptáček byl podle něj velký workoholik. „Marně jsem mu domlouval. Jezdil často po světě, měl obrovské publikační aktivity, stovky citací, mezinárodní ohlas, byl řešitelem řady grantů… V oboru nemohl dosáhnout víc. Někdy jsem měl o něj ale vyloženě strach. V jeden den přednášel v Brně, další v Ostravě a při zpáteční cestě v Pardubicích. Často se vracel až v noci. Jezdil na motorce, aby všechno stihl. Říkal, že je v dobré kondici, sportoval. Byl to srdcař, znal jsem jeho opravdovost. Ptal jsem se ho, jak dlouho to chce vydržet. Proč musí přednášet na třech vysokých školách,“ uvedl s tím, že v blahopřání k Ptáčkovým 45. narozeninám přidal také varování. „Zmínil jsem v něm tři příklady lidí, kteří pracovali dvanáct hodin denně a neblaze se to na nich podepsalo. Byť neskončili sebevraždou,“ řekl Bartůněk.
Společně to pak prý s Ptáčkem probírali, psycholog mu řekl: „Petře, tys nepochopil, že trpím syndromem mimořádné zodpovědnosti. Nedokážu přerušit práci, kdy jsou na mně lidé závislí. Mám rozpracovaných řadu závažných projektů, které nelze ukončit.“ Ptáčka ale prý za celou dobu jejich spolupráce neviděl rozzlobeného ani skeptického. „Všichni známe jeho úsměv. Nedal si pokoj, stále jel jako drak,“ dodal.
Nemoc a problémy v rodině?
Spekulovalo se také o tom, že za psychologovým odchodem mohly stát následky nemoci. Podle Bartůňka nějaké potíže měl, nebylo to ale nic fatálního. A jak je to s problémy doma, o nichž se také hovořilo? „Za těch šestnáct let o rodině nikdy nepromluvil špatně, svoje děti miloval. Byl snad až příliš dokonalý. A taky se líbil ženám. Vzpomínám, že mě jednou navštívil v nemocnici na chirurgii, kde jsem ležel po operaci. Když odešel, přišla za mnou jedna pohledná sestřička a okouzleně se vyptávala, kdo to byl. Já na to: ,Proč se ptáte?‘ A ona: ,Víte, ty jeho oči!‘,“ popsal.
Poslední telefonát
Ještě v pátek předtím, než v neděli nadobro zmizel, prý Ptáček přednostovi volal s tím, že se v pondělí sejdou. „Něco se tam muselo stát, něco v něm muselo explodovat, že najednou nastal zkrat,“ nechápe.
S Radkem Ptáčkem připravovali ještě poslední konferenci, která proběhne letos 11. prosince, a spolu s ní i knihu. Tu už Petr Bartůněk bude muset dokončit sám. „Měli jsme spolu našlápnuto na dvě další knížky – učebnici základů psychologie a etiky pro lékařské fakulty a potom něco o životním stylu. Jenže takového partnera už nikdy neseženu,“ dodal závěrem.
Psycholog Ptáček o konci školního roku. Proč se děti bojí vysvědčení? Bára Holá
