Manželům Rábkovým z České Vsi na Jesenicku se v polovině září změnil život. Stejně jako domy řady sousedů i ten jejich zaplavila velká voda. Už už se chystali k evakuaci, rozbouřená řeka, která se vylila z koryta, ale byla neúprosná – a mnohem rychlejší.
„Vlna nás hnala na protější barák, tam nás narazila. To ani nevím, to jsme se jenom zatřepali. Já jsem ji (manželku, pozn. red.) ještě držel. V tu ránu, jak nás to vymrštilo z toho baráku, nás další proud vzal a já jsem ji už neudržel. Tam nastal ten moment, kdy ona se topila. Já říkám: Kde seš? Jestli nepřežije, já půjdu za ní,“ popsal jedny z nejstrašnějších chvil svého života Josef. Při vzpomínce na ně, na to, že mohl přijít o svou milovanou ženu i svůj vlastní život, se mu třese hlas, až se nakonec zlomí, muž schová hlavu v dlaních a rozvzlyká se.
Dojemné shledání manželů Rábkových s jejich zachráncem (24. září 2024) 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely
Manželům se podařilo zachytit se o naplaveninu. Drželi se ze všech sil a poslední jiskřičky naděje na záchranu pomalu vyhasínaly, když najednou z nebe přišla spása – ve vrtulníku přiletěl záchranářský tým z letecké základny v pražských Kbelích. Z něj se na laně spustil anděl – letecký záchranář Miroslav Drábek, který oba manžele vytrhl ze spárů divoké řeky.
Záchranu Děvanky a Josefa Rábkových, kteří mají shodou okolností až na jedno písmenko stejné příjmení jako jejich zachránce, popsal nadrotmistr z celkem 25, jež během povodní uskutečnil, jako tu vůbec nejnáročnější. Proč? „Složité to bylo v tom, že to byla tekoucí voda. Když jdete na dům nebo do okna na balkon, máte čas člověka připravit a poučit ho, co a jak má dělat. Kdežto ve vodě na to nemáte čas a musíte ho dostat co nejrychleji pryč, protože vám kdykoliv může zmizet pod hladinou a už ho nenajdete,“ uvedl v rozhovoru pro TV Army.
Manželé se do posledních chvil drželi naplaveného nepořádku. „Bylo to už pět minut po dvanácté, už nám nemohli pomoci ani tím, že by nám řekli jméno, v podstatě jenom čekali na to, až je někdo zachrání nebo je strhne voda,“ uvedl Drábek. Manžele Rábkovy zachraňoval tzv. pod ramenním pásem, v tu chvíli je zachraňovaná osoba níže, a tak není možné ji do vrtulníku dostat – spolu se záchranářem tedy visí na laně, zatímco vrtulník přeletí nad bezpečnou plochu, kde zachráněného člověka spustí.
„Nejprve jsme vyzvedli paní, ta už jevila známky toho, že by tam nevydržela snad ani další půlminutu. Pán, který byl s ní, ji přidržoval. Spustili jsme ji na bezpečnou plochu a pak jsme se vrátili pro pána. Byla tam i řada dalších lidí, kteří nám pomohli je dostat do bezpečí, touto cestou jim chci poděkovat, že k záchraně přispěli,“ dodal záchranář s tím, že svou zásluhu na tom má celý tým – piloti i palubní technici.
Dojemné setkání
Manželé, kterým z domu, jejž společně budovali desítky let, zbylo jen rozpadlé torzo, projevili přání se se svým zachráncem setkat. „Říkala jsem, že chci vidět člověka, který tam byl, protože jsem viděla ty oči a na ty do smrti nezapomenu,“ řekla Děvanka Rábková pro CNN Prima News. „Ty oči, které mě utěšovaly, ty oči, které se na mě dívaly. To byl poslední moment, než jsem se dostala nahoru,“ dodala.
Její přání se jí nakonec splnilo – v úterý ve dvě odpoledne proběhlo velmi srdceryvné setkání. Miroslav Drábek dorazil se svým týmem do Jeseníku, kde na něj už manželé čekali. Setkání provázely slzy vděčnosti, slova díků a srdečná objetí. „Děkujeme, děkujeme. Do smrti na to nezapomeneme,“ opakovali manželé. „Je to nepopsatelné,“ hlesl rotmistr, kterého setkání viditelně také dojalo.
