Sex a hampejzy před sto lety: Josefov nabízel chuťovku, rusovlasou nymfomanku Janu
-
Večerní ulice 19. a začátku 20. století se staly rejdištěm prostitutek a sexuchtivých mužů. Na území celého města rostly „bordely“ jako houby po dešti. Nejdivočejší to bylo v tehdejší čtvrti Josefov. Kněžky lásky obšťastňovaly jak boháče na služebních cestách v Maiselově ulici, tak kolemjdoucí v dnešní Josefské ulici. Kousek od Cikánské synagogy v dnešní U Radnice zase klienty i sebe uspokojovala zrzatá nymfomanka. Jedna ulice tehdy dokonce připomínala dnešní Amsterdamský „Red Lights District“ plný nevěstinců.
Vykřičený dům, bordel nebo hampejz, to byly názvy, jakými se v 19. a první polovině 20. století tyto podniky označovaly. Praha jich byla až do abolice v roce 1922 plná. Pracovaly v nich většinou mladé ženy, které prodávaly své tělo výměnou za něco dalšího. „Formy ženské prodejnosti – prostituce – jsou různé, neboť jako už Eva prodala se svůdci-hadovi za jediné zakázané jablko, prodávají se bohaté ženy až dosud za zlato a klenoty a chudé – za pár korun nebo haléřů,“ všímá si Karel Ladislav Kukla v knize Pražské bahno.
V tehdejším městě dívky „roztahovaly nohy“ v mnoha legendárních nevěstiních po celé Praze. Takovými byl třeba nejluxusnější nevěstinec v domě U Červeného páva. Sexuální nadšenci ho přejmenovali na salon Gogo a chodili do něj „na lov kamzíků“. V Apolinářské ulici zase stávala Jedová chýše. Plnila funkci hospody i centrálního stanoviště lehkých žen. Ty měly dokonce svou hymnu: „U nás v chýši Jedové, líbánky jsou medové. Deset děvčat bylo nás, k omlazování byl čas".
Nejvíce ale kvetlo poeticky označené Venušino umění v tehdejším starém Josefově, čtvrti přelétavé lásky. A to až do asanace mezi roky 1849 a 1900. Pojďte se s Bleskem podívat na pět tehdejších hampejzů
- 1.
Nejdříve uzenářka, později „bordelmama“
V pověstné Páté čtvrti bývaly nejvykřičenější pokoutní lokály v Josefské třídě (dnes Josefská), v Žatecké, v Rabínské (dnes Maiselova) a Cikánské ulici (dnes U Radnice). Proslulá bylo zvlášť místo U Dvořačky, bývalé pražské uzenářky. Její synové zůstali majiteli posledních pražských „bordelů“ až do abolice roku 1922. Podle autora strašil poslední pražský nevěstinec mladého Dvořáka naproti Štefánikovu mostu. Nevěstinec bývalé uzenářky otevíral svá vrata dychtivým mužům v Josefské třídě na nároží Kaprovy ulice.
Dychtivci si tu mohli dát „do osu“ v lokálu V Kornoutě. Salóny lásky se necházely v prvním patře. Stahovaly se sem pouliční prostitutky žijící v nejbídnějších podmínkách se svými pasáky, kteří se od nich nechali vydržovat. „V mluvě spodiny Paté čtvrti se říkalo, že tito rytíři vodí děvčata ‚na helandu‘,“ vysvětluje Karel Ladislav Kukla. Dnes po vykřičeném domu zbyl moc pěkný cihlový dům. Už se v něm neodehrávají erotická dobrodružství. Místo prodeje sexu se zde směňují koruny a cizí měna.
- 2.
Zastávka pro boháče na služební cestě
Nevěstinec pro lepší klientelu Leopolda Friedmanna a po něm Alžběty Friedmannové.Autor: Jindřich EckertJeden z nejluxusnějších pražských nevěstinců stál na rohu dvou hlavních tříd – Rabínské (dnes Maiselova) a Josefovské (dnes Josefská) na č.p. 95/96. Provozoval ho bývalý detektiv Leopold Friedmann a po něm Alžběta Friedmannová. „Podnik navštěvovala především bohatá zahraniční klientela. Géza Včelička ve svém románu Policejní hodina označuje Friedmannův nevěstinec, zcela v protikladu ke skutečnosti, jako špinavou ‚židárnu‘,“ uvádí ve své knize Nevěstince a nevěstky autoři Radim Kopáč a Josef Schwarz. Dům byl zbořen v roce 1906. Historii místa dnes připomínají dvě sochy nahých krásek v portálu novostavby.
- 3.
Prostitutka – nymfomanka
Poblíž Cikánovy synagogy v dnešní ulici U Radnice stával jeden z lepších nevěstinců Josefova. „Salon“ Aaron byl vyhledávaným podnikem, nabízel totiž výjimečnou specialitu, rusovlasou nymfomanku Janu.
Spisovatel Paul Leppin tento bordel popisuje jako přepychový podnik „…s klavírem a zářivými zrcadly v sále, kde po hustém tébichu lenivě vláčely vlečky svých secesních rób syté a mocně vnadné kurvy“. Ve dne tu panoval klid. Jen občas se nějaký host vyplížil nahoru po schodech a za hodinu už se s rozepnutým kabátem vracel na světlo denní ulice. Noc však patřila bezmezným sexuálním radovánkám, smíchu a zábavě.
- 4.
„Red Lights District“ jako v Amsterdamu
Dům v Červené ulici ve dne. Ve své době byla ulice takový “Red Lights District” Prahy kvůli červeným lampám rozsvěcovaným v noci.Autor: Foto anonymPodobně jako má dnes svou erotickou část hlavní město Holandska, měla i tehdejší Praha místo topící se v noci ve svitu červených lamp. V Červené ulici se nacházela spousta brlohů neřesti, které ožívaly vždy se západem sluníčka. „Ve vchodech do průjezdů se opíraly ženštiny s nalíčenými rty, hrubě se pochechtávaly, šeptaly mužům do uší a zvedaly sukně, aby ukázaly žluté a křiklavě zelené punčochy,“ uvádí Paul Leppin v povídce Strašidlo židovského města.
Typické byly staré „bordelmamy“ a kuplířky, číhající na kolemjdoucího muže, kterého by chytily do sítí a prodaly mu jedno ze svých děvčat. V okolních uličkách byl podle autorů každý dům hanbicem, v místních špeluňkách se neřest mísila s hladem. Bylo to místo, kde „…provozovaly svou ubohou živnost suchotinářské ženské s odkvetlými půvaby, tajná doupata, ve kterých šeptající a pomžourávající zločin hanobil školou povinná děvčátka a s jejich bezmocně zraněnou nevinností handloval za bídnou odměnu,“ dodává ve své povídce dekadentní básník Paul Leppin.
- 5.
Poslední svého druhu
Mezi jeden z posledních erotických podniků v Josefově patřila hospoda Dennice. Policisté ji zavřeli až několik let před asanací. Dům stál v dnešní ulici Maiselova. Zbourán byl v roce 1903. „Dennince popsal rovněž Ignác Herrmann: ‚Čím blíže k ránu, tím rušněji v prostorné jizbě, v jejímž koutě za klavírem sedával muž letitý a pilně hrál na povel tancechtivých dívek, vyčkávající trpělivě, kdo za ně zaplatí večeři o třetí nebo čtvrté zrána a o hodinu později dršťkovou polévku‘,“ uvádí autoři knihy.
Videodélka: 02:08.64Video se připravuje ...Už budu! Jak se zkoumá lidská sexualita? pdc, ub, Jedlička, Marek, Chebotareva