8°C
Ještě na začátku 19. století jezdili Pražané do míst dnešního lihovaru především za rekreací a do přírody. Postupně, jak se začal Smíchov industrializovat, změnilo se i využití pozemků dnešního lihovaru. Na nedaleké Císařské louce dokonce probíhaly i dostihové závody. Zhruba kolem roku 1888 vzniká právě na Císařské louce vorařský přístav a celé území se proměňuje.
Památkově chráněné budovy
Toho využili také dva úspěšní židovští obchodníci Samuel Fischl s Adolfem Rosenbaumem, kteří v roce 1880 založili lihovar Zlíchov, který kromě lihu vyráběl i potaš. „Tehdy vznikaly lihovary doslova jako houby po dešti a panové Fischl s Rosenbaumem toho šikovně využili. Do dnešních dnů se nám alespoň zachovala varna s komínem, které dostaly v roce 2002 i památkovou ochranu,“ vysvětluje historik architektury Benjamin Fragner, syn známého architekta Jaroslava Fragnera.
„Lihovaru dominuje budova destilovny s převýšenou věžovou částí s půlkruhově zakončenými okny ve fasádě do Nádražní ulice. V interiéru je dochováno dekorativní litinové točité schodiště haly prostupující patra budovy. V blízkosti destilovny stojí další původní historický objekt kotelny s polygonálním komínem na hranolové vysoké podnoži,“ píše Národní památkový ústav o chráněných budovách.
Podnikatelský úspěch
Lihovar měl úspěch, a tak v roce 1907 došlo k první přestavbě. „S průměrnou roční výrobou 28 070 hektolitrů alkoholu se stal třetím největším lihovarem ze sedmi průmyslových lihovarů v komorním obvodu pražském, píše Antonín Nydrle ve své knize Vývoj českého lihovarnictví. Kromě lihu se zde navíc vyráběl i potaš, což je přísada, která se používá například na barvení tkanin, ale také při výrobě skla. To bylo příhodné, protože doslova jen pár desítek metrů od lihovaru se nacházela sklárna. Dnes její pozůstatky známe jako klub Meet Factory.
V roce 1950 byla výroba lihu zastavena a jeho vybavení bylo rozprodáno do ostatních lihovarů p celém tehdejším Československu. Roku 1951 se areál stal sídlem nově ustanoveného podniku „Spojené lihovary, národní podnik“. Některá odvezená zařízení byla vrácena a od května 1952 lihovar ještě pět let vyráběl velejemný líh. Pak byly objekty bývalé potašovny přestavěny na octárnu, ve které se ocet začal vyrábět nejprve do sudů a o rok později do lahví.
Výroba zde běžela až do roku 2000, do areálu se ale nijak výrazně neinvestovalo a postupně tedy chátral. V roce 2021 převzala areál developerská skupina Trigema, která zde plánuje výstavbu až 550 bytů. A zatímco zbytek areálu byl srovnaný se zemí a na výstavbu teprve čeká, zmiňovaná chráněná destilována se svého nového využití už dočkala.
Místo lihu muzeum
Na začátku dubna letošního roku zde kontroverzní umělec David Černý otevřel své Musoleum, ve kterém hodlá vedle stálé expozice vlastní tvorby nabídnout prostor také hostujícím výstavám. „Ve svém pokročilém věku jsem se rozhodl, že bych mohl udělat výstavu všech svých věcí, které byly různě rozstrkané po světě nebo uskladněné. Součástí galerie bude i jeden prostor, který bude vždy vyhrazený pro některého mého hosta, pro spřízněné duše," nastínil plány pětapadesátiletý Černý.
Také rekonstrukci Musolea financovala developerská firma. Černý se zasadil o zachování historických prvků. Galerie má nyní na 1200 metrech čtverečních pět tematicky rozdělených pater. Návštěvníkům je k dispozici také kavárna a vyhlídkové terasy.
Co vám ve škole neřekli: Proč to francouzskému králi nešlo v posteli? Ivona Loutocká, Jana Říhová
