12°C
Čtvrť Jinonice dnes leží prakticky na rozhraní vilové zástavby a tzv. Jihozápadního města – velkolepého sídliště budovaného v 2. polovině 20. století, kde podle starosty Prahy 13 Davida Vodrážky (ODS) žije zhruba 70 tisíc obyvatel. V roce 1088, kdy byly prvně Jinonice zmiňovány v zakládací listině vyšehradské kapituly, jich však bylo podstatně méně. A neměli ani jasno o tom, jak svému domovu budou říkat.
Buto a Nino
„O původu názvu bývalé osady, později obce Jinonice, a sousedních Butovic vypráví, stejně jako je tomu v mnoha jiných případech, pověst,“ uvádí publicisté Josef a Eva Hrubešovi v knize Pražské domy vyprávějí VIII. Ona pověst se zmiňuje o dvou bratrech – Butovi a Ninovi, kteří se usadili „v kotlině uzavřené mírnými vršky, jihozápadně od Prahy. Oba tady založili osady a dá se předpokládat, že dostaly název po svých majitelích, Butovice a Ninonice.“ Až teprve časem se název zkomolil nebo upravil na „zvučnější“ Jinonice.
V těch se postupem staletí poprvé zmiňuje i existence zámku, respektive jeho historického zárodku. „Z konce 14. století se dochovala zpráva o zdejším zemanském dvoru se čtyřmi poplužími,“ stojí v knize Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a Slezsku od kolektivu historiků pod vedením Františka Holce. U dvora měla stávat také tvrz.
Příznivec krále v nelibosti císaře
Majitelem se v roce 1598 stal šlechtic Albrecht Pfefferkorn z Otopachu, jenž si později pořídil i Butovice. „Od té doby byly obě vesnice součástí jednoho panství a měly společné osudy,“ uvádí historikové. Rodině zámožného šlechtice však nabyté statky nezůstaly dlouho.
„Albrecht Pfefferkorn se zúčastnil stavovského povstání,“ uvádí Eva a Josef Škodovi. „Hned příští den po defenestraci císařských místodržících z oken Pražského hradu zvolil Stavovský sněm 24. května 1618 vládu 30 direktorů a jmenoval vojenské velitele. Mezi zvolenými direktory byl i Albrecht Pfefferkorn.“ Ten ze své pozice následně podpořil svým hlasem zvolení Fridricha Falckého za „zimního“ českého krále.
Štěstěna se ukázala být vrtkavou. Stavové své povstání prohráli v bitvě na Bílé hoře, Fridrich Falcký byl vyhnán z Čech a mnohým šlechticům byly za jejich zradu zabavovány majetky. Podobně dopadly i ty Pfefferkorna – byť už byl po smrti, neb zemřel roku 1619, tedy ještě před rozhodnou bitvou.
Proto byla msta císaře Ferdinanda II. poloviční. V roce 1621 byl posmrtně odsouzen ke ztrátě veškerého majetku, který zahrnoval i obě vesnice. Nejstarší Pfefferkornova dcera se sice úspěšně proti rozsudku odvolala a vsi jí zůstaly, nicméně je zakrátko prodala. Jméno renegáta Pffeferkorna však zůstalo zachováno aspoň na mapách. Pražané po něm totiž pojmenovali Albrechtův vrch v Prokopském údolí.
Přes několik dalších vlastníků se Jinonice v roce 1685 dostaly do držení knížete Ferdinanda Viléma ze Schwarzenberka. U Schwarzenberků zůstaly až do roku 1945.
Z tvrze zámek
„Ukázalo se, že tato koupě měla pro Jinonice důležitý, ba rozhodující význam. Nový majitel neprodleně započal se stavbou nového velkého komplexu hospodářských budov a zároveň na místě bývalé tvrze nechal vybudovat jednopatrový zámek,“ uvádí Škodovi. Ten podle historiků vznikl právě v místě bývalé tvrze. „V průčelí zámku byl vystavěn vjezd s barokním portálem a v jeho nadpraží byl umístěn erb tehdejšího majitele Jana Adolfa Schwarzenberka,“ poukazují Holec a spol. na portál s erbem, jenž zdobí Jinonický zámek doposud.
„Původní zámek je prostá obdélníková jednopatrová budova. Nad vjezdem je dřevěná věžička s hodina, v nádvorní straně pak sluneční hodiny. Celý barokní areál byl v r. 1815 i později výrazně upravován a na severu rozšířen o další dvorní křídlo,“ píší historikové. Zámek se záhy stal panským sídlem, odkud Schwarzenbergové spravovali svá četná panství poblíž Prahy – s výjimkou Jinonic a Butovic třeba také Radlice, Košíře, Zlíchov nebo část Smíchova.
Bydliště českého buditele
Do historie se Jinonický zámek zapsal ale také tím, že jednu dobu hostil známého českého básníka, jazykovědce, kněze a národního buditele Jana Antonína Puchmajera. Na zámku žil v letech 1803 až 1805, přičemž „v té době vydal první českou učebnici ruštiny Pravopis česko-ruský.“ Kromě ruštiny se dokonce jako vůbec první Čech vědecky zaobíral i romštinou. Nešlo ale o jediného slavného muže, jenž v Jinonických na zámku působil.
»Komenský« českého pivovarnictví
Koncem 18. století provozovali Schwarzenberkové na svém jinonické panství také pivovar. Příliš se jim ale nedařilo. Proto v roce 1793 zlákali Františka Ondřeje Poupěte, průkopníka českého pivovarnictví, aby v pivovaru dělal sládka. Poupě se toho úkolu chopil, ačkoliv nenašel se svými spolupracovníky a místními společnou řeč. Více mu škodili, než pomáhali.
„V měsíci máji při 9. várce, Poupětem vyrobené, stalo se (…) že lidskou zlomyslností celý var zkažen byl, pivo kvasilo více dnů, k dolívce i bába vypotřebována, ale vzdor tomu zůstalo pivo kalné, neznámé ošklivé vůně a nepitelné,“ poznamenal František Chodounský v publikaci Sládkování Františka Ondřeje Poupěte v Jinonicích. Jelikož se svým pivem ztrácel kvůli nejrůznějším pletichám a klevetám zákazníky, Schwazenberský pivovar v Jinonicíh po roce s úlevou opustil.
Dlužno dodat, že dobře udělal. Po konci v jinonickém pivovaru totiž sepsal Umění vařit pivo fyzicko-chemicko-hospodářsky popsané, které podle mnohých předběhlo svou dobu. Jednalo v podstatě o precizní návod výroby piva, což v 18. století nebylo nic snadného. Spis je dokonce považován za vůbec první vědeckou publikaci o výrobě piva. Nadto je Poupě považován za vynálezce tzv. pivní váhy – předchůdce hustoměru, jímž se dnes kontroluje síla alkoholu v pivu. Tímto vynálezem Poupě prakticky ustálil standardizaci výroby piva v Čechách, kdy se přestalo vařit doslova od oka, ale podle měřitelných parametrů. I proto bývá přezdíván jako Jan Amos Komenský českého pivovarnictví.
V držení státu
Jak bylo řečeno, „Schwarzenberkům náležel jinonický statek až do r. 1945,“ líčí Holec a spol. Nato byl zámek zkonfiskován a stal se „majetkem Státního statku hl. m Prahy, který ho využíval jako kanceláře a provozní budovy,“ navazují Škodovi. Léta komunismu se i na vzezření zámku podepsala. Nicméně chátrající areál kulturní nemovité památky prochází v těchto dnech komplexní rekonstrukcí, která mu má navrátit jeho někdejší slávu.
