Muzea, které udržovala a posilovala kult čelných představitelů zemí ze socialistického východu, nebyla ve své době ničím neobvyklá. Ostatně dodnes se v Moskvě nachází Leninovo mauzoleum, kde po jeden čas byl krom nabalzamovaného Lenina vystaven i mrtvý Josif Stalin.

U nás se podobné „pocty“ dočkal i Klement Gottwald, jehož tělo bylo posmrtně uloženo na odiv návštěvníkům v Národním památníku na Vítkově. Souběžně s tím ale soudruzi přichystali pro Gottwalda jeho vlastní muzeum. „Bylo typickým příkladem tzv. stranického muzea – instituce založené přímo z rozhodnutí KSČ podléhající stranickým orgánům po celou dobu své existence,“ uvádí historička Markéta Kabůrková v knize Sbírky a politika.

Vystavené tělo prezidenta Klementa Gottwalda.
Autor: Blesk:Pekárek

K narozeninám vlastní muzeum

Muzeum začalo vznikat už v roce 1952, rok před Gottwaldovou smrtí – tehdy se počítalo s tím, že neponese prezidentovo jméno, nýbrž že půjde o tzv. Museum revolučního hnutí, které se veřejnosti mělo poprvé otevřít 23. listopadu 1953 – v den předpokládaných Gottwaldových narozenin. Bylo by mu 57 let. Těch se nedožil.

14. března 1953 Gottwald zemřel na následky výdutě srdeční tepny. „V souvislosti s tehdejším trendem glorifikovat zesnulého prezidenta, kolem nějž se již několik let vytvářel kultu vůdce podobný tomu stalinskému, bylo rozhodnuto o přejmenování chystaného muzea a částečně i o změně obsahu a symboliky ve výzdobě,“ píše Kabůrková.

Památník? Radši banku!

Komunisté, kteří dlouhá desetiletí lpěli na intencích socialistického realismu, však překvapivě nezvolili umístění do muzea do některé ze staveb, které by v tomto duchu vznikly. Vybrali si okázalý neorenesanční palác v samém centru Prahy mezi Staroměstským a Václavským náměstím. Jde o bývalou Městskou spořitelnu, jejíž čtvercový půdorys obepínají ulice Melantrichova, Havelská, Rytířská a Havelská ulička. Proč soudruzi umístili muzeum právě tam?

„Řečeno tehdejším jazykem,“ cituje historička: „proletářská třída a její dějiny zcela ovládly reprezentativní prostor po poražené buržoazii.“ Jinými slovy tak trochu na truc. Kde se dříve točily peníze bohatých ve velkém, měli teď ti chudí vzhlížet k „ikoně“, která Československo dovedla vítězným únorem v roce 1948 k socialistickému období represí, útlaku a strádání.

V této pompézní budově z konce 19. století sídlilo během komunismu Muzeum Klementa Gottwalda.
Autor: wikimedia.commons

Sochy, busty, obrazy a... brambory

Parádu si však návštěvníci zas tak velikou neužili. Muzeum se rozprostíralo ve třech poschodích a nabídlo celkem 20 sálů. Expozice podle Kabůrkové nabízela „již známý příběh čs. dějin od středověkého husitství a raně novověkých poddanských povstání.“ Tím, že se jednalo o stranické muzeum, nenabízelo jen pohled do minulosti.

Kromě vítězného února prezentovalo také úspěchy současnosti. Po modernizaci muzea v 70. letech představovalo návštěvníkům třeba třeba průmyslové výrobky či mapu Československa. Ne jen tak ledabylou. Byla „hustě po celé ploše poseta stavbami socialismu a protkána mocnými tepnami ropovodů a plynovodů, doklady budovatelského úsilí našeho lidu pod vedením KSČ a s pomocí SSSR.“

Čeho se dále mohli návštěvníci nadát při návštěvě muzea, byly dvě nadživotní sochy hutníka a horníka, sousoší Gottwalda a Stalina, busty, socialistické plakáty, rudé vlajky, relikty husitské doby, fotografie i malby stranických špiček, třeba Antonína Zápotockého. Za zmínku s pousmáním ale stojí třeba i makety brambor, chleba a sklenic mléka, které měly připomenout život dělníků. Později v důsledku přestavby expozice přibyl kinosál a přednáškové sály. To „nejzajímavější“ však návštěvníky čekalo v jedné jediné místnosti. ""

Kus Hradu

Šlo o tzv. síň Klementa Gottwalda. „Nikoli replika prezidentské pracovny,“ upozorňuje Kabůrková. Byla to místnost, která byla údajně „kompletně přenesená z Pražského hradu. Tento interiér atmosférou místa paměti navazoval pocit, že zesnulý prezident se pouze na chvíli vzdálil od rozdělané práce.“ Onen pocit navozovala i židle s aktovkou, přes něž byl přehozený kabát a beranice.

Věděli jste...

...že oficiálně prvními návštěvníky muzea v roce 1954 byli prezident Antonín Zápotocký a ministr národní obrany, současně též Gottwaldův zeť Alexej Čepička?

Čepička měl Gottwalda omotaného kolem prstu.
Autor: D. Černovský, ČTK

Celkem mělo muzeum po dobu jeho existence do roku 1990 navštívit necelé 3 miliony návštěvníků. Pro srovnání, Národní muzeum v době předcovidové navštívilo jen za jeden rok téměř 800 tisíc návštěvníků, v součtu s Novou budovou Národního muzea by to bylo dokonce 900 tisíc.

Koho komunistická prezentace minulosti zajímá, tak právě Národní muzeum v současnosti až do února příštího roku pořádá výstavu věnovanou stranickým muzeím, která za éry socialistického Československa vznikala. Kniha Sbírky a politika, jejímiž editory jsou historikové Tomáš Kavka, Pavlína Vogelová a Jolana Tothová, je doprovodným výstupem této výstavy.

Video
Video se připravuje ...

Bolestné i absudní připomínky komunistické minulosti v podobě nejrůznějších propagandistických předmětů představuje na výstavě Zneužitá muzea Národní muzeum. David Zima

Fotogalerie
47 fotografií