Když Janu Vondráčkovi oznámili, že vyhrál soutěž o nový hlas pražských tramvají a autobusů, připadal si prý jako po prezidentské volbě. „Vyhlašují se výsledky, protože i prezident je volen hlasem lidu. Má to ale jeden rozdíl, nemusel jsem v karavanu objíždět kraje ve své pracovní době a přesvědčovat lidi, že budu tím dobrým prezidentem, ale stačilo cvičně nahrát pár hlášek a bylo to,“ směje se. Je rád, že bude polidšťovat stroje. Tramvaj i autobus mají podle něj mimo cestujících dva nosiče lidskosti, řidiče a hlas vyvolávající zastávku.
„To mi přijde zvlášť pěkné jako Pražanovi, protože jsem s pražskou dopravou vyrůstal a celé mé mládí provázel Vladimír Fischer,“ povídá Jan Vondráček. Prvním, kdo zněl z reproduktorů, byl totiž budoucí kolega Jana Vondráčka z dabingu Simpsonových. „Budu s radostí namlouvat tramvaj. Protože jako první děda si budu užívat, že moje vnučka pojede MHD do kroužku nebo do školy a děda jí bude říkat stanice,“ komentuje Jan Vondráček.
Odky?
Nejprve je potřeba podepsat s Janem Vondráčkem smlouvu. Nahrávat hlas pro tramvaje i provozní hlášení by se mělo začít již příští měsíc, tedy v srpnu. „Předpokládáme zhruba na podzim roku 2022 osazení všech tramvají těmito nahrávkami a do konce roku 2022 budeme nahrávat autobusové linky, kterými na začátku roku 2023 osadíme i všechny autobusové linky,“ informuje Ladislav Urbánek, místopředseda představenstva a dopravní ředitel DPP. Celkový počet nahrávek v současnosti používaných pro provoz autobusu a tramvají je 7 793.
Svůj hlas má i každá ze tří linek pražského metra. Na lince A hlásí názvy stanic a další pokyny Světlana Lavičková, na lince B zní hlas zesnulé Evy Jurinové, hlášení na lince C namluvil Tomáš Černý. „Názvy zastávek se namlouvají každá zvlášť, ale máme i hlášení při mimořádných událostech, které skládáme,“ odpovídá Blesku Ladislav Urbánek. Nahrávají se různá souvětí a slova, kterými složí například oznámení, že linka nejede z důvodu nehody na trati.
Čtvrtstoletí v tramvajích a busech
Čestná pražská občana Dagmar Hazdrová namlouvala hlášení pro MHD od 90. let. „Do roku 1989 jsem pracovala převážně manuálně nebo v podřadných pracích. Najednou se znovu otevřel zpět a jakožto předtím vyhozená z rádia jsem se v prosinci 1989 ocitla zase u mikrofonu,“ vzpomíná. Ne všichni byli nadšeni, že k nim nastupuje 68 letá zaměstnankyně. Poté se jí ozval někdo z dopravního podniku. Začala tedy spolupracovat na nahrávání hlasů pro městskou společnost.
„Myslím si, že z obou stran to byla velice dobrá a šťastná doba se vzájemným respektem, až přátelstvím,“ dodává Dagmar Hazdrová. Prvně se nahrával zvuk v technické místnosti ve čtvrtém patře Národního divadla, odkud bylo vidět i na scénu. „Protože na to nebyly technické podmínky, tak mě zahalili do sametové opony. Aby se netříštil zvuk, vytvořili kolem takový kamrlík pro mě, s malým stolečkem a malým světélkem, a tam jsem četla stanice,“ vzpomíná. Bylo to komplikované, protože v divadle byl neustále hluk. useli často nahrávání přerušovat. Až později se přesunuli do rádia.
Střípek z historie
Jak popisuje ředitel DPP, do 50. let se zastávky nehlásily. Až poté nastaly první pokusy o instalaci mikrofonů se zesilovačem do autobusů. Zastávky hlásili řidiči. V 60. letech nastoupila lepší technika a hlášení zastávek dostalo řád. Větší zlom nastal v květnu 1984, kdy se otevřela první linka metro C. Dalším krokem byly roku 1987 kazetové přehrávače. „To byly vlastně první nahrávky dopředu. Tenkrát byl hlasem pražských tramvají pan Fischer,“ komentuje Petr Tomčík. Pásky se však mohly přetrhnout. Analogové přehrávání nahradilo digitální. V roce 1996 se hlasem v povrchové dopravě stala Dagmar Hazdrová.
