Vyhlášená Bergerova cukrárna: Před nacisty zazdili čokoládu, komunisti jim rozřezali stroje

12. června 2022 ● 05:50

Zpět
na

Reformátor pražského cukrářství a vyhlášený kavárník. To byl Antonín Berger, který v 90. letech 20. století začal formovat pražskou cukrářskou scénu. Jeho jedinečný podnik sídlil ve Vodičkově ulici nedaleko neméně slavného Myšáka. A zatímco ke druhému zmíněnému si mohou Pražané na dort zajít dodnes, Bergerův slavný podnik skončil po komunistickém převratu v roce 1948, kdy byl znárodněn.

Antonín Berger se narodil v roce 1861 v Lysé nad Labem jako syn starosty. Cukrářskému řemeslu se vyučil u Konětopského v Nových Benátkách a už ve 13 letech jako tovaryš odešel sbírat zkušenosti do zahraničí. Pracoval v Berlíně, Krakově, Bratislavě, Budapešti a Mnichově.

Když uznal, že už zkušeností nabral dostatek, vrátil se do Čech, konkrétně do Ústí nad Labem, kde v roce 1887 převzal od místního cukráře Cápa jeho závod. Ten zmodernizoval a začal prodávat jedinečné cukrářské pečivo, o kterém se místním zdálo i ve snu. Zkombinoval zkušenosti, které nabral ve světě, se svým talentem, zavedené recepty zdokonalil vlastními nápady a úspěch byl na světě!

Pražská „Paříž“: Největší obchodní dům rakouského mocnářství stál v Celetné

Nucený odchod do Prahy

V Ústí však Berger vydržel pouhých 9 let. S místními Němci nikdy nenavázal přátelské vztahy, a tak se v roce 1895 odstěhoval do Prahy, kde ve Vodičkově ulici otevřel svůj vlastní závod. „Svým nuceným odchodem z Ústí n. L. stal se v Praze populárním. Svými prvotřídními výrobky si získal naráz stálé zákazníky. Otevřením jeho cukrářského závodu v Praze nastala jakási nová epocha pro české cukrářství. Od té doby můžeme směle říci, že nastal přerod výroby jemných cukrářských výrobků, že zrodilo se to pravé české cukrářství,“ psal odborný časopis Cukrářské listy v roce 1930.

Cukrárna byla na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice, konkrétně šlo o dům č.p. 38/II a prakticky od otevření byla narvaná k prasknutí. Důvod byl jednoduchý. Berger si zakládal na prvotřídních surovinách a vše si vyráběl sám. Nebylo tedy zvláštní, že jablka si pěstoval ve vlastním sadu a vyráběl i vlastní čokoládu z prvotřídních čokoládových bobů dovezených z Francie.

Bergerův úspěch samozřejmě sledovala i konkurence. „Všichni cukráři v Praze ihned vystihli, že není možno zůstati pozadu za Bergerem a přizpůsobovali se jeho výrobě. Nastala tím všeobecná reformace, začalo se všude vyráběti pečivo lepší, modernější a chutnější, byly zařizovány representační cukrárny, takže pražské cukrářství dosáhlo světového jména,“ psaly Cukrářské listy.

Prior, Máj, Kmart, My. Tak šel čas s legendárním obchodním domem na Národní třídě

V roce 1974 už bylo jasné, jak bude Máj vypadat. Ne všem se ale líbil.

Zazděný sklad a konec jedné éry

Když Antonín Berger na prahu sedmdesátky v roce 1930 zemřel, převzal podnik jeho syn. Bohužel za pár let začala válka a dokonce se traduje, že Antonín mladší nechal zazdít sklad s prvotřídními kakaovými boby, aby se nedostaly do rukou Němců. Definitivně rodina Bergerova o podnik přišla v roce 1948, kdy cukrárnu zabavili komunisti. Dokonce sám vnuk zakladatele byl nucen sledovat, jak národní podnik Odkolek odváží do šrotu drahé švýcarské stroje. Místo vysněné cukrářské profese se Berger stal traktoristou, později obsluhou u pneumatického kladiva. I když byl po revoluci rodině dům navrácen, cukrárna se své obnovy už nedočkala.