V místě, které většina Pražanů má spojené s obchodním domem Máj, se už ve 12. století nacházela osada Újezd, sv. Martina, což dokládá několik historických zdrojů. Část osady se nacházela vně Starého Města, které bylo v průběhu 13. století opevněno. V místech, kudy se dnes vině Národní třída, vedla tehdy od řeky cesta podél opevnění. Podoba území se změnila až s novou parcelací, která proběhla při založení Nového Města Karlem IV. roku 1348. Toto rozparcelování ostatně funguje dodnes.
Ještě před tím, než se komunistická strana a vláda rozhodla zde postavit obchodní dům, stál tu až do roku 1938 tzv. Schlickův palác. Původní plán vystavět zde palác Elektrických podniků přerušila válka, a tak po jejím konci zde vyrostla provizorní dřevěná stavba s obchody a službami, která ale byla pramálo reprezentativní a do okolí vůbec nezapadala.
Mladší bratr Kotvy
Poté, co tato dřevěná stavba v roce 1969 vyhořela, začalo se debatovat, co s uvolněnou parcelou. „V únoru až květnu 1971 z iniciativy ministerstva vnitřního obchodu a ředitelství obchodních domů Prior byla na řešení obchodního domu vypsaná soutěž,“ píše v knize Kotvy Máje Petr Klíma. Do soutěže byly kromě projektových ústavů z Brna a Bratislavy přizván i Karel Prager a liberecký ateliér Sial Johna Eislera, Miroslava Masáka a Martina Rajniše. Poslední zmiňovaný nakonec soutěž se svým návrhem vyhrál.
Přípravy na stavbu byly v plném proudu, když se objevil zádrhel. „Se svojí představou Máje coby barevného obchodního domu architekti narazili na Útvaru hlavního architekta. Po dlouhých jednáních se nakonec obě strany dohodly na bíložluté kombinaci,“ píše Klíma.
Žlutý byl ostatně i nápis O2 na fasádě obchodního domu. „Logo, které zpracoval John Eisler, poukazovalo mimo jiné na skutečnost, že máj byl mladším bratříčkem Kotvy. Nuladvojka odkazovala i na původ Sialu, který po nuceném začlenění do libereckého Stavoprojektu nesl označení O2,“ vysvětluje Klíma.
Těsně před tím, než byl Máj dokončen, tehdejšímu režimu začalo docházet, že zmiňované logo by mohlo do společnosti přinést až mnoho otázek. Prohlásili ho tedy za příliš kosmopolitní a nařídili logo sejmout. „Promptní sejmutí mělo až happeningovou kvalitu, neboť nové, čistě hliníkové kazety zářily mezi okolními, již ušpiněnými panely. Původní nápis byl ta po nějaký čas stále patrný,“ zmiňuje Petr Klíma.
Obchodní dům s řadou vychytávek
Máj se veřejnosti otevřel 21. dubna 1975 a byl to opravdu pokrokový obchodní dům. A to jak v nabídce zákazníkům, tak v zázemí, které poskytoval zdejším zaměstnancům. V prvním suterénu byly kromě potravin, které jsou tam dodnes, také šatny pro zaměstnance se sociálním zařízením, ale také třeba kadeřnictví nebo aranžérské středisko. První 3 nadzemní patra pak sloužily k prodeji módy, textilu, galanterie. Ve 4. nadzemním podlaží pak byl například nábytek nebo železářství, ale také porcelán a klenoty. V 5. podlaží byla kromě sportovního vybavení i jídelna se samoobsluhou, o podlaží výš pak bylo administrativní zázemí a závodní jídelna pro zaměstnance.
Zajímavé bezesporu je i to, že se v budově nacházelo 13 výtahů. Část sloužila pro zaměstnance, část pak pro zákazníky. Ale hned tři výtahy byly nákladní a dokázaly uvézt i naložená auta se zbožím.
Rekonstrukce
V průběhu let prošel Máj řadou úprav a menších či větších rekonstrukcí. Nyní ho čeká rekonstrukce komplexní. Majitel obchodního domu, firma Amádeus Real, na návrhu rekonstrukce spolupracoval s původními architekty Martinem Rajnišem a Johnem Eislerem. „Myslíme si, že jeho finální podoba po modernizaci dobře skloubila naši původní ideu, ale zároveň je i pozitivním krokem vpřed,“ uvedl Rajniš. Rekonstrukce má vyjít na více než miliardu korun.
