9°C
Ve 14. století se prakticky celý středověký svět otřásal v základech. Jeden ze základních pilířů křesťanského světa – papežský Svatý stolec, čelil dosud nevídanému problému, tzv. papežskému schizmatu. Zjednodušeně šlo o to, že si církevní hodnostáři volili dva, později dokonce tři papeže, z nichž každý hlásal víru po svém, což mělo mimo jiné dopad i na zmatečné bohoslužby v Praze.
Vznik Betlémské kaple
„V 14. věku nevázalo se konání služeb božích, k nimž také kázání náleželo, ani na jistý čas, ani na jistý pořádek,“ uvádí spis Hus a Betlém : Paměti někdejší kaple Betlémské v Starém městě pražském, který sepsal historik Karel Vít Hof. „Kněži učili slovu božímu hned v tom, hned v onom kostele a často jim v tom jinaké výkony bohoslužby překážely. Také bylo hojně pokoutných kazatelů, kteří (…) věci pravé i nepravé hlásali.“ Jednotný nebyl ani jazyk kázání.
Z toho důvodu se jistý Hanuš z Mühlheimu, který se těšil přízni krále Václava IV., rozhodl ke stavbě nové kaple, která by zachovávala jistý řád. Její správce měl za povinnost dohlížet na to, aby zde bylo kázáno „českým jazykem a sice každou neděli a každý svátek ráno i odpoledne, po učiněném k tomu sezvonění, kromě v čas adventní aneb postní.“ Zakládací listina Betlémské kaple byla sepsána 24. května 1391 a hovořila nejprve o „kapli svatých Mláďátek“, než se se vžil název Betlémská kaple.
Na scéně rektor z pražské univerzity
Betlémská kaple byla od svých počátků spřízněná s Karlovou univerzitou, od níž si Mühlheim, který byl mimochodem v kapli později pohřben, vymínil, „aby vždy tři mistři nejstarší z kolleje Karlovy (…) tři osoby ponavrhli, které by drželi za nejschopnější ku kazatelskému úřadu,“ píše Hof. Mezi ně přibyl v roce 1402 beze vší pochybnosti nejznámější kazatel.
Byl jím Jan Hus, který se posléze stal i správcem kaple. Právě vlivem jeho kázání se Betlémská kaple tolik proslavila nejen po celé Praze, ale takřka po celé Evropě. Hus, který byl v letech 1409 až 1410 dokonce rektorem Univerzity Karlovy, totiž kritizoval představené katolické církve a řadu jejích nešvarů. Prodávání odpustků či papežské schizma bylo mimo jiné jedněmi z nich.
Z toho důvodu se Hus a Betlémská kaple, kterou při kázáních v českém jazyce navštěvovalo čím dál více lidí – údajně i královna Žofie Bavorská, staly trnem v oku papeži i českému arcibiskupovi Zbyňku Zajíci z Hazmburka. „Aby se kázání v Betlémě nemožnými stala, nařídil papež Jan XXIII. mimo jiné, aby kaple Betlémská sbořena byla a s zemí srovnána, aby v ní kacíři své doupě déle míti nemohli,“ píše Hof. Kaple bouřlivé století přežila, Hus nikoliv – ten byl upálen v Kostnici 6. července 1415 právě pro názory o reformě církve. Ani kaple však neměla kdo ví jak růžovou budoucnost.
Srovnání se zemí
Během pozdního středověku a posléze i v novověku, za vlády Habsburků, sloužila kaple svým účelům. Dokonce se zde nechávali pohřbívat významní pražští měšťané. Karel Vít Hof zmiňuje například „jakéhosi Petra, doktora lékařství,“ nebo „Hortensia, rodilého Pražana, rektora na vysokých školách pražských a výtečného mathematika.“ O správu kaple se jednu dobu starala Jednota bratrská, později Tovaryšstvo Ježíšovo.
To už se nad kaplí stahovala mračna. Byť i v 18. století fungovala coby vedlejší kostel ke kostelu sv. Jiljí v Jilské ulici. Její význam pomalu uvadal, a když se proto měla v lokalitě konat výstavba nových budov, kterým Betlémská kaple překážela, rozhodnutí o jejím zbourání bylo rázem na stole. Nejprve byla ubouraná část zdi, jež mírně zasahovala do ulice, která „tak úzká byla, že dva proti sobě jedoucí vozy váznouti musely.“
V roce 1785 byla kaple zamčena. Pak byla „následkem dvorního dekretu ze dne 22. června 1786 odsvěcena a zbořena, - místa se používalo k erárnímu nádvoří stavebnímu, až se konečně soukromníkům dostalo,“ uvádí Hof. Stalo se tak za panování císaře Josefa II., který v rámci své reformační politiky rušil kláštery a jiné církevní stavby, které se nevěnovaly „užitečným“ účelům.
Zbytky málem posloužily jako dlažba
Devastace kaple byla úplná – pozůstaly pouze zbytky některých obvodových zdí a studna, která byla její součástí. Starodávné umělecké památky byly rozprodány a dokonce hrozilo, že Praha bude dláždit své ulice fragmenty mramorových náhrobních kamenů, které se v kapli nacházely. „Část jich uchoval hned tentokráte pán na Veltrusích, hrabě Chotek, zakoupením před jistou zkázou,“ píše Hof.
Obroda za éry komunismu
Jak je přitom ale možné, že Betlémská kaple znovu stojí? Jde prakticky o její moderní rekonstrukci. Pomineme-li náboženské motivy, čeští komunisté se totiž hlásili k husitství jako k ideovému předchůdci komunismu.
Ve 40. a 50. letech 19. století na to konto začaly ve velkém vycházet husitské romány Aloise Jiráska, natočila se rovněž velkolepá filmová husitská trilogie pod taktovkou režiséra Otakara Vávry. A došlo také na obnovu Betlémské kaple. Kvůli ní byly zbourány domy z 18. století, jež byly vystaveny místo kaple, a v letech 1950–1952 vyrostla Betlémská kaple znovu. Jen už to není přesně ta, pod jejíž střechou Hus tak plamenně kázal...
