7°C
Zdroj Blesku z pražské patologie popsal, že za jediný týden v únoru tam případů sebevražd mladších 18 let měli sedm. Nešťastníci navíc měli na těle starší, již zahojené rány po sebepoškozování. Odborníci, jejichž práce zahrnuje čas od času i takové případy, mluví o velmi vysokém počtu. Co se to s duševním zdravím mladé generace děje? O tom s Bleskem hovořil psychiatr Michal Goetz.
Zdá se i vám z vaší praxe, že případů sebevražd a sebepoškozování mezi teenagery přibývá?
„Bohužel ano a to jak nedokonaných, tak zejména dokonaných sebevražd. A přibývá dětí a adolescentů, kteří mají sebevražedné myšlenky. Je to zcela nebývalá a mimořádně závažná situace, kterou je třeba řešit na vládní úrovni. Duševní zdraví dětí a adolescentů nikdy za posledních několik desítek let nebylo v takovém ohrožení, jako je nyní. Zároveň se ale snižuje kapacita péče. Toto je skutečný celostátní stav nouze.“
Co je důvodem?
„Jde o interakci vysoké psychické zátěže vyplývající z omezení způsobených pandemií, sdílení negativních emocí na sociálních sítích a nedostupnosti intenzivní pedopsychiatrické a psychologické péče. Ambulance i lůžková oddělení jsou kvůli malé kapacitě zcela přetížená. Financování je nastaveno tak, že lůžková pedopsychiatrická oddělení a nemocnice nemohou ekonomicky a personálně přežít, pokud chtějí poskytovat tu nejkvalitnější péči.“
Jak tuto situaci řešit?
„Je třeba, aby si současná vláda vzala rozvoj péče o duševní zdraví dětí a adolescentů za svou zásadní prioritu a nastalá krize byla hlavním poučením z pandemie. Je také nutné, aby zřizovatelé, tedy ministerstvo zdravotnictví a kraje, finančně a organizačně stabilizovali stávající pedopsychiatrická zdravotnická zařízení a inciovali vznik nových. V krajích musí vzniknout lokální sítě služeb s dostatečnou kapacitou.“
O čem by mohly vypovídat rány po sebepoškozování na tělech teenagerů, kteří ukončili svůj život?
„Většina sebevražedných pokusů vychází z dlouhodobých duševních obtíží. Sebepoškozování je jedním z projevů, kterým současná generace teenagerů vyjadřuje, že se jim po psychické stránce nedaří dobře.“
Co sebepoškozování je, proč k němu dochází?
„Sebepoškozování je úmyslné působení fyzických zranění, nebo jen bolesti sám sobě. Někteří adolescenti říkají, že si ubližují, protože je to odvádí od silné citové bolesti, rozporuplných emocí a vnitřní tenze. Jiní uvádějí, že si připadají otupělí, či prázdní a sebepoškozování jim pomáhá něco cítit. Mnoho adolescentů se je snaží udržet v tajnosti, pro jiné to může být způsob, jak požádat o pomoc. Nejčastější formou je řezání nebo škrábání kůže, ale někteří se také sebepoškozují popálením, dloubáním v ranách nebo otloukáním různých částí těla. Sebepoškozování se častěji vyskytuje u dívek než u chlapců a často se objevuje v období puberty.“
Máte rady pro rodiče, kteří mají pocit, že se jejich teenager sebepoškozuje?
„Sebepoškozování je druhem chování, do kterého je pro rodiče velmi těžké proniknout a vcítit se do něj. Zároveň to není něco, co dítě či adolescent může na přání rodičů nebo zákazem jen tak zastavit. Nejdříve je třeba pochopit, co dotyčný prožívá a jaké místo má sebepoškozování v jeho životě. Co jím nahrazuje, či vyjadřuje. Impuls u dospívajících téměř vždy vyvolá určitá událost v jejich životě.“
Co tím impulzem může být?
„Nejčastějším spouštěčem je pocit odmítnutí, ať už přítelem, blízkými přáteli nebo obecný pocit odstrčenosti či kritiky. To bývají velmi trýznivé pocity, jejichž hlubší příčiny je třeba hledat a řešit společně s odborníkem. Rodičům doporučujeme, aby s dětmi hovořili o tom, jak se respektovat a vážit si svého těla.“
Co byste poradil těm, kteří sebepoškozování už praktikují?
„Mezi užitečné způsoby, jak se dospívající mohou vyhnout sebepoškozování, patří naučit se rozpoznat a pojmenovat své pocity a mluvit o nich. Nebo odvést pozornost od myšlenek na sebepoškozování, například počítat do deseti, počkat 15 minut, říct si Ne! nebo Přestaň!, cvičit dechová cvičení, psát si deník, kreslit, použít led místo ostrého předmětu a podobně. Dlouhodobě pak pracovat na rozvíjení sociálních dovedností a zvládání stresu. Znovu však zdůrazňuji, sebepoškozování je vážným projevem duševních obtíží, které vyžadují odbornou péči.“
Doc. MUDr. Michal Goetz, Ph.D.
Dětský psychiatr, vedl diagnostické oddělení na klinice dětské psychiatrie FN Motol v Praze, nyní je ředitelem Dětské psychiatrické nemocnice Opařany. Patří mezi přední odborníky v oboru dětské a dorostové psychiatrie.
Linka bezpečí: Nárůst až o 118 %!
Téma sebevraždy je to vůbec nejčastější, se nímž se děti a dospívající obracejí na Linku bezpečí. Ze statistik organizace vyplývá, že téma sebevraždy řešili volající v loňském roce o 35 % více, než v předchozím, a dokonce o 118 % více, než v roce 2018. U sebepoškozování je nárůst ještě markantnější, o 79 % v roce 2021 oproti roku 2020, a dokonce o 218 % oproti roku 2018.
Nezisková organizace provozuje i Rodičovskou linku, kde se zvýšení projevilo také. „Zaznamenali jsme výrazný nárůst tématu psychických obtíží u dětí o 66 %. Rodiče s námi nejčastěji řešili téma sebepoškozování, úzkostí, depresí a myšlenek na sebevraždu u dětí a dospívajících,“ uvedla Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky.
Kde hledat pomoc?
Máte trápení nebo procházíte náročnou životní situací a nevíte, jak dál? Kdykoliv se můžete obrátit na odborníky, kteří vám pomohou. Jde to i po telefonu, non-stop a zdarma.
Linka bezpečí: 116 111 (pro děti a mladé lidi do 26 let)
Linka pro rodinu a školu: 116 000 (pomoc dospělým ohledně dětí)
Linka první psychické pomoci: 116 123 (krizová pomoc pro dospělé)
Další kontakty najdete na: www.opatruj.se
Jak pomoci blízkým?
Jak reagovat, když někdo z vašeho okolí naznačí, že uvažuje o sebevraždě? Mnoho lidí si v takové situaci neví rady, neví co říci, aby vše ještě nezhoršili. Odborníci radí pokládat citlivé, ale přímé dotazy. Například: „Jak zvládáš, co se ti teď děje?“ nebo: „Přemýšlíš někdy o tom, že by sis ublížil/a?“ Možnost pohovořit si o svých pocitech může pomoci. Pokud se někdo pokusil o sebevraždu, nenechávejte ho o samotě a ihned volejte tísňovou linku 155 nebo 112.
