Krátce před pátou hodinou odpolední směřovala tramvaj linky č. 26 po dnešní třídě Milady Horákové směrem na Hradčanskou. Lidé se akorát vraceli z práce, tak byl vůz plně naložený. V místech, kde se nachází tramvajové obratiště Špejchar, nicméně strojvedoucí přehlédl, že je přehozená výhybka.
Místo aby tramvaj, která tudy uháněla plnou rychlostí, navedla výhybka rovně na Hradčanskou, strhla ji v na tramvajové obratiště. Vůz neměl v plné rychlosti šanci neočekávanou zatáčku vybrat. Tramvaj vykolejila.
„Plně obsazený vůz po převrácení pokračoval po boku ještě něco přes dvacet metrů, za skřípění plechů, odlétávajících jisker a v oblacích prachu,“ popisuje mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy (ZZS) Jana Poštová. Vůz se zastavil až o sloup veřejného osvětlení, který tramvaji prorazil střechu. Předtím se ještě střetla s osobním vozidlem.
Smyk mimo koleje
Hned v prvních chvílích nehody bylo zřejmé, že je zle. Někteří cestující v důsledku nehody odstředivou silou vypadli ze soupravy. Jiní utrpěli vážná zranění přímo v tramvaji. Svědkem nehody byl tehdy Svatopluk Haugwitz, který v 90. letech nastoupil k pražské záchrance, tou dobou ovšem jezdil linkovým autobusem.
„Všude dosedal zvířený prach, vůz ležel na boku a kabinou řidiče byl otočený směrem k Letné, musel tedy dostat hodiny jako auto ve smyku. Pod tramvají byly vidět nohy v šedivých kalhotách, ty tenkrát nosili tramvajáci, tak jsme usoudili, že je to řidič, kterému už není pomoci,“ popsal Haugwitz. O řidiče ale nešlo, ten utrpěl jen lehčí zranění. Naneštěstí se jednalo právě o jednoho cestujících, kteří ze soupravy vypadli.
Děsivé vzpomínky: Po děvčatech zbyly jen krvavé cucky, rozpovídal se válečný veterán Kuchynka (94) v…

Nejmladší oběť: Šestiletý chlapec
Během několika málo krátkých okamžiků byly na místě nehody první sanitky. „Usoudili jsme, že se na místě nebudeme záchranářům plést,“ uvedl Haugwitz, který zanedlouho poté vozil cestující přímo kolem místa neštěstí, zatímco měli záchranáři, policisté i hasiči plné ruce práce se zraněnými a s odstraněním následků nehody.
Pohled na bílá prostěradla, pod která záchranáři uložili těla zemřelých, mu utkvěl v paměti dodnes. Na místě zemřelo celkem šest lidí. Poslední oběť si nehoda vyžádala po převozu do nemocnice. Nejmladšímu ze zemřelých bylo teprve šest let!
Právě jeho si tehdy vyhlédl jeden z mnoha zdravotníků, kteří vynaložili veškeré své síly k pomoci druhým - František Ždichynec, legenda pražské záchranky a její pozdější ředitel. „Vzpomíná, jak chtěl jako prvnímu pomoct chlapci, který vypadal, jako když odpočívá na boku, ale při bližším pohledu zjistil, že je hoch mrtvý,“ uvedla Poštová.
„Nejhorší jsou vraždy dětí,“ říká legenda záchranky František Ždichynec (76). Po půl století stále slouží

Pomohli uhlíři
Mezi zraněnými byla i zdravotní sestra z Vojenské nemocnice, na kterou se vůz převrátil. „Tu se podařilo zpod tramvaje vyprostit pomocí heverů, které zapůjčili okolo projíždějící uhlíři. Doktoru Ždichyncovi zůstal v paměti také neznámý muž v kostkované košili, který iniciativně a velmi úspěšně řídil kolabující dopravu, než se toho chopili policisté,“ řekla Poštová.
Statistická bilance nehody je strašidelná. Vyjma sedmi mrtvých dalších 12 zraněných odvezli záchranáři s těžkými zraněními a zbylých 43 cestujících včetně řidiče utrpělo lehká zranění. „Z těchto čísel je jasné, kolik práce tehdy museli naši kolegové mít. Před všemi bychom chtěli s velkou úctou smeknout,“ vzdává Poštová jménem dnešních záchranářů hold svým předchůdcům, kteří sloužili před 40 lety. Dodnes jim jsou inspirací.
„Tehdejší a dnešní vybavení jde jen těžko srovnávat, za těch 40 let udělalo obrovský skok,“ je si mluvčí vědoma. „Samotné postupy zdravotnického zásahu při mimořádné události se ale podle doktora Ždichynce před 40 lety oproti dnešku zase tolik nelišily. I tehdy byl vyhlášen traumatologický, respektive havarijní plán, a probíhalo také třídění pacientů podle závažnosti jejich zranění. Rozdílné bylo, že jako první zamířili do nemocnic lehce zranění pacienti, aby bylo u nehody více prostoru na pomoc ostatním.“
Viník
Ačkoliv to život a zdraví nikomu nevrátilo, za viníka nehody byl určen právě řidič tramvaje, který přehlédl výhybku. Nejednalo se o jediné pochybení, jehož se dopustil. V daném úseku jel totiž nepřiměřenou rychlostí, i kdyby jel rovně. Pokud by jel předpisově, mohlo se tragédii zabránit.