Józef Czapski během 2.světové války upadl do sovětského zajetí. Byl jedním z mála lidí, kteří přežili katyňský masakr. Za komunismu patřil mezi zakázané autory, jeho díla byla viděna v Praze poprvé v roce 1996. Odhalení pamětní desky proběhlo v malířově rodném domě v Nerudově ulici, kde nyní sídlí Velvyslanectví Italské republiky.
Láskou k slzám: Josef II. byl zoufalým milencem, i když o tom neměl zdání. Své nejdražší byl věrný až za hrob

Rok 1939 se pro nadějného malíře stal osudným. V Polsku musel vstoupit do armády, v září upadl do sovětského zajetí a společně s dalšími důstojníky skončil v zajateckém táboře ve Starobělsku. „Do tábora Starobělsk bylo dopraveno 3920 důstojníků společně s několika desítkami vězňů civilistů a přibližně 30 praporčíků a podpraporčíků. Přežilo jich to pouze 79. Já jsem jedním z nich. Všichni ostatní zmizeli beze stopy,“ vzpomínal později.
Kataňský masakr
V roce 1940 jako zázrakem přežil kataňský masakr (Hromadná poprava polských důstojníků v katynském lese - pozn. red.). Později se Józef stal jedním z nejdůležitějších svědků vyšetřování katyňského zločinů a také jedním z prvních autorů, kteří psali o gulazích. „Jeho knižně vydané vzpomínky byly však bezprostředně po válce označeny v západní Evropě za promlčené. Kritika Sovětského svazu totiž nebyla v tehdejších intelektuálních kruzích v kurzu,“ uvedl ředitel Polského institutu v Praze.
Po skončení druhé světové války se Czapski nemohl do komunisty okupovaného Polska vrátit. Odešel tedy zpět do Paříže, kde pokračoval ve své tvrobě a v roce 1953 uspořádal v Paříži svoji první samostatnou výstavu. Byl také jedním ze zakladatelů exilového periodika revue Kultura. O zkušenostech z války vydal později knihu „Na nelidské zemi“.
I v Československu Czapski patřil k zakázaným autorům. Jeho díla spatřily poprvé světlo světa v Praze v roce 1996, kdy uspořádal jeho první výstavu. Józef Czapski zemřel 12. ledna 1993.